Everyone

Když vám upadnou "Komenského" růžové brýle mámení, tak uvidíte svět perspektivou Ulricha Seidla, který Vám filmem naservíruje studený, špatně stravitelný hlavní chod, jehož konzumace je ale kupodivu snadná. Na čas stolování si vyhraďte přes 2 hodiny, ale nakonec budete rádi, že jste ho sežvýkali až do konce, poněvadž byste přišli o tento rakousko-ukrajinský gastro zážitek. Za mě - nejlepší Seidl.

Něco na tom horku bude...během šíleně horkého srpna 2015 se jen v bezprostředním okolí našeho domu rozešli 2 páry...další osoba si dle akční americké jízdy dala závod s policisty...a já naběhal takových kilometrů ještě před východem Slunce jako nikdy předtím...Ačkoliv znám pár podivínů, tohle je jiná káva. S eskalujícími teplotami roste i bizarnost dění. Ačkoliv celkové hodnocení filmu Modelky, který jsem viděl od stejného režiséra nedávno, hodnotím téže plným počtem, předchozí film mi byl sympatičtější zdánlivou povrchností, kdežto zde je hloubka jen zdánlivá, ale za to je zápletka pestřejší. ___ Byl jsem fascinován hereckými výkony - obzvláště tou otravnou stopařkou - zlaté mouchy a vosy.

Ulrich Seidl dokázal vykreslit bizarní svět modelingu i z jiného úhlu, než z perspektivy dokonalé titulní strany módního časopisu. Nabízí nám nešťastné a prázdné existence druholigových zkušených fotomodelek, které oplakávají odcházející svěžest jara svého těla, která je pro tuto profesi nezbytná. A z tohoto titulu se nebojí podbízení, ba dokonce ani ponížení, kterému jdou naproti - obzvláště při castinzích, poněvadž kila make-upu již nepomáhají. Jaká je cena? Platidlo je klasické - vlastní tělo - plastické operace či sex. Ačkoliv se blyštivé pozlátko jeví na první pohled lákavě, uvnitř je to tvrdý zápas s realitou (konkurence, čas - stárnutí) a bezmeznou povrchností. Takový svět semílá své hráče, kteří propadají krátkodobým radovánkám, byť bezmezně touží po hodnotách trvalých, ale nejsou schopni se změnit (nemají plán B - nic neumějí, vydělané peníze jsou utracené) a odbočit z cesty destruktivního sebeničení, sebeohrožování (drogy; alkohol; kouření; bulimie; sex (AIDS); riziko nechtěného těhotenství; focení v mrazu; řvaní při focení, jak při drezuře; redukce člověka na pozlátko) a drtivého stereotypu, kterému po všech těch letech přivyknuly. Taková cesta vede do pekel. Vyprázdněný svět vytváří vyprázdněné produkty - bezvýchodný marasmus těla a ducha, potažmo celé budoucnosti.

jen lakonicky - patrně nejlepší Trier

Film o tom, jak v nějakých 40 letech dospět a přijmout svůj život skrze realitu zbavenou příkras. Vše skrze pochopení, že čas nedělá nic jiného, než že zavírá dveře a nakonec nás polapí v komnatě naši identity, ze které je obtížné (pokud by někdo chtěl) se vymanit, protože všechny dveře, vedoucí z této místnosti, se mají tendenci zadírat. Přestat si věci nalhávat vždycky bolí. Naštěstí to má jeden pozitivní důsledek - vede to k evoluci dotyčného - k moudrosti. ___ Mnoho jednotlivých střípků filmu mi bylo nesympatických, ale jako celek to jaksi funguje. Zkrátka něco ve smyslu sudě krát mínus nakonec přináší pozitivní výsledek.

Některé suroviny netřeba recyklovat.

Mnichov "malinkou zemičku" totálně odepsal a na stranu "maršála" přešla i "bílá nemoc", která však i po další léta bujela uvnitř xenofobních a rasistických těl. Bohužel nemoc nacionálně-socialistickou vystřídalo ochoření komunistické, které z hrdého, byť vnitřně silného, ale ve skutečnosti osamělého (obětovaného) jedince (národa), vytvořila invalidu. Nejlépe je to patrné na současném stavu jeho imunitního a nervového systému po léčbě šokem v letech 90., který způsobil nemalé trvalé následky s chronickou recidivou mnohých autoimunitních neduhů. Okázalé symptomy - skolióza, chodítko, dušnost. Zbytek snad během 2-3 generací vyřeší psychiatr Čas.

Kdo by nemohl milovat Audrey Hepburn. Odzbrojující krása a herecký talent, který ji dovoloval i beze slov promlouvat. ___ V naivním, byť neodolatelném, příběhu smyšleném je mnoho z každodenního světa reálného, ve kterém, i když nejsme urozeni a přísným protokolem spoutáni, nejsme volní, jak by si srdce přálo. A s přibývajícími roky je ona nespoutanost ještě menší a menší, byť si ji kolikrát nepřipouštíme. ____ V prchavosti je krása a kouzlo. Pomíjivost je ideální, a tak přitažlivá. Díky síle okamžiku i nesmrtelná. Je-li sdílena v páru, tak vytvoří neobyčejně silné pouto s iluzí unikátního prožitku, který s danou dvojicí splyne a zhmotní se ve společné, jedinečné, osobní, efemérní vzpomínce, která je jen jejich. Rozumím okouzlení impresionistů.

Krásná práce - knockout přímo od Boha. Lidé přicházeli a odcházeli, jen utrpení bylo větší a větší... co zmůže jedinec proti organizovanému systému - Kafka rodinu fackoval celou stopáž. Bohužel k těmto fackám se přidal i kopanec v rovině osobní, který bolí daleko více. Slabost fyzická se dá druhému odpustit. Člověk, ale neuteče před sebou samým a vysoký morální kredit pak často zhasíná svíci života. Nešťastná náhoda, klepy a špatná interpretace tragédii dokonává. Naděje neumřela jako poslední, ale v polovině filmu. ____ Mám rád, když nacionální mentalita vyzařuje z filmu (Skandinávie, Balkán,...) a září svoji latentní poetikou... a ta ruská zde ... především melancholií politou vodkou.

Zápletka brilantní - o to víc si člověk musí vážit postav jako M. L. King, kteří se jen nedívali na soudobé problémy. Provedení místy úsměvné. Některé scény by chtěly převléci.