Tatatranka

K neposouzení. Život nelze nahrávat!

Uskřípaný paranormal. Parakotouly uvězněných duší. Para ořech pro oběti. Parasmrt, tajemství. - Stopy hrůzy podpořené bájemocnou skutečností.

Kůň zapuštěný do kamene kamení; člověk uvězněný v kaňonech je sochán Sisyfem a nebe rozdrbané znaky antén krvácí déšť.

Okamžik, v němž se ztrácí za zdí bez oken a bez dveří. Disharmonie. Zástava. Svět zaběžkuje mimo smysly a Rodina opouští soukolí. Rozhodnutím, vůlí se utiší a vymaže ze světa. – Otázka proč je pro diváka. Autor poetickou zkratkou směřuje k poslednímu aktu – k osvobození se.

Allen - takový Antizajda Munro 70. let. Zaséval by, jen nemá do čeho. Zborcené vázy, střepy, rozlitý nářek po Zemi.

Vrásky – meandry vyschlého pramene života odlitého do tváře druhého jako memento. Syster och bror. Dotter och fader. Fader och bror. Maka och make och sa vidare… Přelévání životů – genetická věčnost s uměleckou vložkou, smrtí. Smrt skutečnosti i fikce. Svět bez opor v kladech a záporech. Moře. Nevědomí. Přelud se jménem Bůh vstoupil do tapety. PS: Učím se švédsky, odpusťte.

Anonymita nastavených zad. Příběh ukazuje hřbet. Místo, aby se připravoval ke skoku, zůstal nahrbený až do konce. Divákovo dýchavičné očekávání. - Zajímavé formální hrátky a la čelem vzad. Zklamané vyvrcholení červeného slona. (Srovnáním tohoto snímku s filmem Klass bychom se možná dostali k hrbu problému)

Žena v zatracení. Ztracený muž s oporou v plánování. Zkažená modernita poválečného Německa. Trojí "z" s atributy: pitoreskního, tragického a pikareskního.

Dosud dýchám, dosud mluvím, dosud žiju. - Skeče na drátku, příběh na kolejích. Cílová stanice - Žatec. Humor namočený v chmelovém odéru města - uskákaný, děravý a mnohdy jalový.

Rozrap. Podup. Ošup. Pošuk. Rap a reggae, rap a flákota naporcovanýho světa. Tu kost, tu pes. Svět pěkných holek a nadržených chlápků. Svět, to je rap. Rap flinká rýmy, filmař plýtvá filmem. Záměr občas nedodupe k cíli.