xenopus

Tak předvídatelný děj, jak jen může být, tak očekávatelně (nicméně dobře) hrající Jim Carrey, jak jen on může hrát, na americkou komedii tak klasická stopáž, jak jen může být... Nejsem ničím překvapen! A bohužel humoru nacházím málo, což je u komedie zcela zásadní věc. Ještě větší průměr, než jsem čekal - ještě horší film, než jsem doufal.

Jako esence čisté geniality tento film neobstojí. To ale neznamená, že by byl špatný. Má opravdu vynikající herecké výkony dvojice Hoffman - Streep, Justin Henry v roli Billyho si také svoje zahrál, režie je plynulá, scénář sice ne tolik upovídaný, ale o to víc zaměřený na myšlenkový obsah a navíc s odstupem více než tří desetiletí je vidět dopad, který měl film na lidi i soudce. Přece to, že je někdo matka, automaticky neznamená, že svého potomka vychovává lépe než otec - navíc, pokud ty dva sama od sebe opustí... Kvalitní drama, díky svým obrazovým prostředkům z dnešního pohledu téměř televizní film. Do plného hodnocení mi chybí větší emocionální dopad na mě i lepší audiovizuální zpracování - takže vlastně hodně málo.

A vlastně ani nevím, proč jsem to dokoukal. A nevím, co dál sem psát. Sci-fi a já se moc nemusíme, Clooney a já taktéž, McElhone a můj ženský vkus to samé, obsah+náplň a já - zcela mimo. Nerozumím, nechápu, nevím, nesouhlasím, usínám, dávám velmi slabou 1* za snahu a souhlasím s Gastrem v diskuzi.

SPOILERY... Všechny takovéto odysey mi přijdou takové zbytečné... Vždyť divák není blbý a ví dopředu, že Law tam prostě musí dojít. A aby to byla úplná romanťárna, tak si nic nezačne s žádnou jinou, Kidman s žádným jiným, v závěru počnou potomka, tatík musí zemřít, aby potomek mohl žít dál (to je ten filosofický smysl a kruh života) a Zellweger si přece jen ustele s tím potulným muzikantem nejasného pohlaví (což je zřejmé už od počátku). Kdyby to náhodou nemyslící divák nepoznal z podoby, je mu ohleduplnými scénáristy výslovně naznačeno, že mladá slečna s Kidmanovou v záběru v samotném konci filmu zjevivší se, je dcera hlavního páru. Všechno je tak schematické, popisné, jednoduché až archetypální a navíc - bohužel - docela nudné a do jednotlivých epizod rozpadlé. Pohádka pro slečinky, které kolem svého prince ještě neovinuly nožky a jestli ano, tak jen jednou, načež jim umřel v náručí, a proto už do smrti na žádného dalšího nemohou pomyslet, protože on byl ten první a jediný, na kterého by chtěly čekat nejlépe až do menopauzy. Anebo pro akademiky, kteří dle výsledků ale snad přece jen sebrali rozum do hrsti a neudělili této ubrečené limonádě všech sedm sošek za sedm nominací. Škoda nesporného filmařského umu vystříleného na tak slabou předlohu...

Film dvou rozdílných tváří (čti polovin). Zatímco první po kratičkém úvodu ukáže pohodu, vlídnost a humor, od doby, kdy se Harry odstěhuje zpět k sobě, ona druhá tvář začíná ukazovat nudu, šeď a slevení z tempa. U takovýchto kousků dopředu víte, jak to dopadne, a proto jsou důležitější právě scénář, hudba nebo herectví všech zúčastněných. O Reevesovi se nebudu vyjadřovat ani teď, předvádí svůj standardní výkon plný toporné zkamenělosti svého ksichtu, ale Nicholson i Keaton "si to dávají". Holt mi ta fáze opětovného hledání se přišla moc málo filosofická, na to, jakou dobu z filmu jí bylo věnováno. Škoda... mohlo být lépe. Nancy Meyers ukázala, že tento styl filmů - romantická komedie - jí sedí - jen tak dál. "Nikdy jsem ti nelhal. Vždycky jsem ti říkal určitou verzi pravdy." :-)

Blbě zvolený název distributora... a teď k samotnému filmu: už dlouho jsem neviděl film s tak rozstříštěnou koncepcí a neujasněným záměrem. Geniální syntéza různých žánrů se nekoná, a tak nevíte, co vlastně sledujete - na drama je to málo dramatické, na thriller málo thrilling, na filosofické dílo s poselstvím (byť tam jakés takés je) to nemá už vůbec, na herecký koncert tam herci nic moc nepředvedou (včetně oproti ostatním nejlepšího H. Keitela), na ukázku progresivní režie nebo kamery tam není žádná progrese (naopak spousta viděného - např. zrychlení uprostřed záběru na jeden objekt a následné zpomalení na výchozí rychlost), na hudební orgie tam je málo hudby (a málo té, která by zaujala, a navíc jsou tam melodie orientální, islámské i typicky evropské plus jeden pokus o minimalismus opakující se hned dvakrát). Výsledný dojem: od všeho to bylo málo a od něčeho dokonce ještě méně - a navíc šílená nuda.

Tak nějak takhle si představuju americkou nezávislárnu devadesátých let, s neznámými tvářemi, nezávislými motivy (zrychlené záběry nebe třeba), z neklidného prostředí spodiny americké společnosti plné kriminality a násilí. A tím pádem taky s očekávatelným koncem. Ono kouzelné "natočeno podle skutečných událostí" zde možná někomu vyfouklo soudnost z hlavy - přece kvůli tomu, že se příběh Brendona/Brendy takto (možná) stal, mě film nedojme nějak víc. Ano, Hillary Swank se role zhostila více než dobře, ale rozlišujte prosím to, že role byla nějak už nějak napsaná a až poté nějak zahraná. Na film jsem se těšil, ale Swank se mi téměř ošklivila a zbytek byl docela utahaný, nudný, předvídatelný a o ničem. Další "zklamání" ze zde výrazně nadprůměrně hodnoceného snímku.

Ti, kteří zde píší odpad, to buď vzdali po prvních pěti minutách, nebo jsou nepatrně přísnější než já. Začátek je vskutku odpadový, pak se to trochu zlepší. Nicméně velmi nepovedený scénář plný trapných situací a dialogů pokračuje, neinvenční a navíc neuměle dělaná režie také. Herci hrají pořád to samé nic, snad Jesse Burch jako když něco zahrál. Těsně nad hranicí odpadu.

Ano, vcelku povedená, no, ale se slovem komedie mám ale problém. Není to tak, že by se člověk řezal smíchy. No ale srandovní to je. Sice některé pasáže jsou trochu usedlejší a konec klišoidní až úchylně nevyvedený, nicméně to předtím je sprosté, není trapné a vcelku originálně zpracované. A Stevem Carellem dobře zahrané. Slabší 4*.

MP mám rád, ale režie TG mi nesedí. Zatím nehodnotím ani nekomentuji.