Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Dokumentárny
  • Akčný
  • Animovaný

Recenzie (426)

plagát

Oblačno, miestami fašírky (2009) 

Čistý průměr. Nápad dobrý, zpracování výborné, přehršle humoru i originálních nápadů, ale příběh... nic klišoidnějšího si snad ani představit nelze - příběh geniálního outsidera, kterého nikdo nechápe, dokonce ani jeho vlastní otec, jenž nakonec nalezne lásku u meteoroložky, která je zapálená, inteligentní, ale z důvodu společenské poptávky hraje blbou rosničku, což ji nakonec omrzí a kvůli Flintovi s přetvářkou skončí. Další archetypy: zabedněný rodič, který neumí ovládat ani internet, arogantní a ziskuchtivý maloměšťácký starosta, sexbomba Bejbíno, kterou nakonec také omrzí být všem jen pro smích. Děti film upoutá barevností i nápady, přičemž dějovou linku příliš nesledují, hlavně, že to nakonec dopadne dobře, odrostlejší a dospělí diváci koukají jen na barevnost a nápady, dějová linka je svou plytkostí štve a zde se rozdělí na dva tábory: přehlédnou ji a dají 5* kvůli zmíněným pozitivům, nebo dají silnější 3*, protože seznají, že dějová linka celkovému zpracování a výslednému dojmu hodně ubírá. Patřím do druhé skupiny.

plagát

Spomienky z Afriky (1985) 

Taková dlouhá, pomalu plynoucí pocitovka, ve které se toho zas až tak moc neděje. Celé vyprávění je opravdu vzpomínkami na ty nejsilnější okamžiky celého téměř dvacetiletého pobytu v Africe, tudíž jaksi rozpadlé na jednotlivé epizody, mezi nimiž jsou delší časové odstupy. Vzhledem k již zmiňovanému tempu má divák nicméně dost času na to stačit chápat sled událostí. Hudba Johna Barryho je geniální a jinak obvykle hodnocené jako výtečné záběry na Afriku - no, svého času to byla pecka, ale dnes na Discovery Channel, National Geographic a dalších lze vidět totéž a dokonce v ještě lepší obrazové kvalitě. Jenže dostanou za to dnešní kameramani oscara? Ruku na srdce, nasnímat tak osobitou a nádhernou krajinu, jaká v Africe je, dá sice práci, ale důležitější není přece to, co kamera snímá, ale to jak - a za to jak by přece mělo být to ocenění. Oba herci hrají výborně, Sydney Pollack je dokázal dobře vést tak, že každé scény měly atmosféru žádaných emocí. Ale něco mi prostě chybí - víc dramatu, víc romantiky, víc děje, možná víc melancholie když to jsou vzpomínky...

plagát

Snehulienka a sedem trpaslíkov (1937) 

Výjimečně se mi stane, že mi zvlhnou oči dojetím z naprosto odzbrojujícího a nečekaně pozitivního zážitku. Tady se mi to stalo už po deseti minutách, zrovna když Sněhurka bloudila lesem. A to jsem to viděl poprvé a nebylo mi zrovna už nejmíň (24). Jak je možné, že některé pohádky jsou prostě kouzelné i po sedmdesáti letech a některé ho nemají ani v době svého vzniku? Spojení hudby a obrazu je dokonalé - melodie i orchestrace plně podtrhuje do sebemenšího detailu to, co se na plátně odehrává a naopak. Já vím, že je to ve starých amerických animácích tradice, ale je to prostě něco, co dnes není schopen napsat asi nikdo. Anebo je, ale nepíše, neboť tuto vysokou estetickou hodnotu nejsou diváci schopni ocenit (?) a spokojují se s vtipnými dialogy, několika jednoduchými písničkami a počítačovými nejlépe ještě 3D animacemi.

plagát

Pěsti ve tmě (1986) 

Vašut asi už nikdy nedostal tolik prostoru a především takovou roli, s jakou za ním přišel Jaroslav Soukup. Kdovíjaký majstštyk to není, je v něm vidět inspirace Rockym, ale zase zasazení příběhu do doby konce první republiky a lehká inspirace skutečným příběhem boxera (vicemistra světa) Vildy Jakše z Pěstí ve tmě dělá snímek přece jen o něčem jiném než o boji outsidera s veškerými překážkámi a následném splnění sportovního snu. Kvůli pochybně prohranému utkání v Berlíně se tak dostává do popředí osobní i sportovní čest navíc umocněná nacionální otázkou tehdejší doby. To dělá film de facto komplexnějším než je Rocky a je dobře, že to tak cítil i Jaroslav Soukup, když podle toho zvolil i exteriéry, hudbu a další propriety - btw. samotný zápas netrvá ani deset minut. Prostě to není zlatý hřeb celého filmu. A to je dobře. Dobře namíchaný koktejl!

plagát

District 9 (2009) 

Zpočátku mě příšerně iritoval pseudodokumentární styl (vždyť je to sci-fi a vy to víte, tak jak to může být dokument) a ruční a průmyslová kamera (tu téměř bytostně nesnáším), ale jakmile se rozehrál příběh a následně akce, tak už těchto prvků ubylo a hned se na to dalo koukat lépe. Jenže snímek vykazuje několik nelogičností (prostitutky, hloupá všemu věřící manželka, archetypální rozškatulkování skupin hlavních postav...), vypadá béčkově (až na triky) a až podezřele připomíná boj většin a menšin v lidské společnosti - ať už jsou to černoši, hispánci či asiati v USA nebo cikání v Česku - a tím je potenciálně rasistický. Ale musím uznat, že vytvořit za pouhých 30 milionů toto, to klobouk dolů. Mimochodem kdo jiný by se mohl podílet na produkci než Peter Jackson (kdo z vás zná jeho ranou tvorbu, ví). No ale vzhledem k mé oblíbenosti sci-fi žánru jsou 3* slušný výsledek... Sharlto Copley jako Bigus Dickus ale hodně překvapil, Neill Blomkamp oslnil, uznávám, ale na jeho další výtvory se asi netěším, pokud bude mít podobné předlohy... preferuji holt jiný žánr.

plagát

James Bond: Žiť a nechať zomrieť (1973) 

Průměr... Roger Moore měl být náhradou za Conneryho a především Lazenbyho, ale Seana prostě nikdo nenahradí. RM hází až komediální hlášky na všechny strany, ale jaksi tomu chybí Skotova noblesa a možná jakási pocitová uzavřenost. Agent 007 v podání RM je větší extrovert až exhibicionista. No ale proč ne. Jen škoda, že hned napoprvé nedostal do ruky kvalitnější materiál. Celý film se táhne od ničeho nikam a jediné vzrušení jsem zažil snad při scéně s krokodýly. A honička na člunech po močálech Louisiany jak je dlouhá, tak je i nudná. A navíc proložená dementní a trapnou postavou šerifa. Škoda, že film v druhé polovině ztratil z počátečního tempa. Jo a jsem jediný, kdo si všimnul, že dobří jsou běloši a zlí černoši?

plagát

Stratená dolina (1976) 

Marnost nad trapnost. V tomto filmu nefunguje prostě nic... Příběh a scénář, herci, střih... Výsledek díky snaze zúčastněných vypadá ne jako komedie, ale jako tragikomedie o jejich špatně odvedené práci... Medená veža a Orlie pierko jsou filmy z jiné kategorie i o něčem jiném - Stratená dolina není třetí díl.

plagát

Orlie pierko (1971) 

Film o něčem jiném než Medená veža. Víc odlehčený (místy je to až komedie) a víc civilní. Herci dostávají více prostoru předvést to, co opravdu umí, méně je záběrů na hory. A to je dobře. Film pohodově plyne po celou dobu, což je asi největší plus. Příjemná oddychovka.

plagát

Medená veža (1970) 

Tatry, širokoúhlá kamera (a objektiv s výrazným a rušivým periferním zkreslenímm), hudba Zdeňka Lišky a tehdejší výkvět slovenského herectva ještě nejsou zárukou dechberoucího úspěchu... Příjemný film, který v době svého vzniku rozhodně na diváka působil jinak než dnes díky tématu i jakési nostalgické atmosféře (staré dobré časy byly krásné, narozdíl od těch současných normalizačních). Slováci jsou patřičně hrdí na svoje nejvyšší hory, a tak možná i toto nahrává tamní vysoké oblíbenosti filmu. Poněkud uměle živený kult ... přece se mi nelíbí nějaký film víc jen kvůli tomu, že tam pořád běhají prasata a já mám rád vepřové, chápete... Film dělají herci, režisér, scénárista a další, zdaleka ne tolik exteriéry. Jinak ale asi opravdu jeden z nejpovedenějších ryze slovenských filmů.

plagát

Tobruk (2008) 

To si do pytle musím přečíst až oficiální text distributora, abych se zpětně dověděl, o čem ten film vlastně je? A pak zpětně zjistil, že o tom díky svému zpracování vlastně není? Slabiny: scénář, přehrávající herci (i když s takovými dialogy se není co divit), nulový děj, nevtáhnutí do prostředí (s pouští se neztotožním - s lidmi v poušti ano, ale s těmito ne), nulová gradace jednotlivých scén i filmu, absence rozuzlení, místy absence smyslu scén (fraškovitost honu na kohouta nebo návštěv bordelu). Silné stránky: kamera a exteriéry. Víc nedáš? Fakt ne... Víckrát nechceš vidět? Ano, ano...