leafroller

Na rovinu musím říct, že jsem se bál masturbace na téma obětí 11.9. a mé obavy se bohužel naplnily. A i když uznávám, že pro běžného Američana to byly opravdu těžké chvíle a velké ztráty, s dějem filmu neměly dojemné příběhy naprosto nic společného. Když se navíc stejně jako já zajímáte o souvislosti, které předcházely tomuto útoku, nezbavíte se pocitu, že právě těm by měla být věnována hlavní pozornost. Ale co už...stalo se. Pro mě byly tedy důležité dva momenty: za prvé, že má očividně život advokáta větší cenu než třeba život čtrnáctiletého dítěte, což vážně nechápu, protože z mého pohledu je život jen jeden a za druhé, že se USA rozhodly odškodnit nejen oběti 11/9, ale i mnoho a mnoho dalších, což vážně oceňuji, ať už to probíhalo jakkoli.

Rád bych konstatoval, že se mé hodnocení týká všech sérií dohromady. A také, že první série je nadlidská, nadpozemská a nadvýborná.

Vlastně se mi to moc líbilo a dokonce jsem se i zasmál. A i když zde byli v zájmu současné hyperkorektnosti z nácků učiněni mimořtádní hlupáci, v podstatě to ani nevadilo. Hodně to připomínalo tvorbu televize Nova, ale s jednou obrovskou výhodou: neokoukané xichty. Na rovinu říkám, že ještě uvidím jeden romantický film s Ondřejem Vetchým a vrhnu rovnou na obrazovku své milované plazmy.

V podstatě hodně vtipná přehlídka pokrytectví, arogance a hlouposti. Pokrytectví v tomto případě prezentuje pan závodník, aroganci pan úředník a hloupost všichni ostatní, kteří stále naivně věří, že většina vrcholových sportovců je čistá. Já se bavil.

Jsem rád, že je pod recenzí datum, aby byla moje vyjádření pevně ukotvena v řece času. Neschopnost, amatérismus, chamtivost a pohrdání - to jsou vlastnosti organizátorů této akce a velmi, velmi silně připomínají současnou českou vládu. A přitom to mohl být vážně super fesťák, kde mohl být spokojen každý. Stačilo pochopit, že lidé (a dokonce i mladí) mají nějaké hygienické potřeby. Kdo by to byl řekl, že? Stačilo pochopit, že mládež v roce 1999 ovlivňují absolutně jiné věci než v romantických šedesátkách. Že jsou doslova válcování internetem, pornografií a všudypřítomným násilím. A přesto to nejsou špatní lidé, tedy když se s nimi slušně zachází. Stačilo pochopit, že Hendrix nebo tiché bezvýznamné protesty při svíčkách dneska fakt nikoho nezajímají. Stačilo prostě slétnout z toho LSD obláčku a postavit se pevně na zem. Škoda. Nicméně za velmi pozitivní považuji, že ta mladá rostěnka nakonec řekla, že i přes všechen ten bordel by rozhodně jela zase. To je ten duch rock´n´rollu.......to je Woodstock.

Velmi příjemné překvapení se silným sociálním podtextem. Film o mužích, kterým k životu nestačí porovnávat se s vrstevníky v "boji na život a smrt" ve Fortnite nebo Counterstriku. Film o současných gladiátorech, kteří netráví většinu času hejtováním na internetu a pokusy narvat stále větší pneumatiku do stále větších kalhot. Film o přátelství až za hrob. Film o férovosti a zasloužené pomstě. Film, ze kterého doslova odkapává testosteron. Jistěže tento způsob života není pro každého a jistěže nebylo chování hlavních postav vždy hezké a košer. Aco jako? Tento film nám bezesporu nastavil povětsné zrcadlo, a protože se odehrává těsně za našimi hranicemi, lze jeho motivace celkem úspěšně přenést i do našich končin. Takhle to prostě chodí a chodit bude, protože se - opět pověstné - sociální nůžky rozevírají závratným tempem. Zvykejme si. No a teď si buď mohu zapnout konzoli, nebo vzít švihadlo a pokusit se o 1000 přeskoků v kuse..........puding nebo ocel?

Nevím, jak to říct, ale v záplavě filmového marastu, kterým jsem poslední měsíce obklopen, byl tento film vlastně příjemným překvapením. Možná je to tím, že jsem od něj naprosto nic neočekával a pustil ho vlastně jen pro zajímavost. A hle, z prdu vznikla kulička. Chybí v něm sice to neskutečné anonymní soukromé násilí, které tak šokuje v prvním dílu, ale zase tam nebyl žádný homosexuál a to je nutné hodnotit kladně. A co je na tomto filmu to děsivé? Že se to velmi pravděpodobně ve skutečnosti běžně děje. Takže když se vám ani s blížící se půlnocí nebude chtít spát, tento film vás příjemně ukolébá a trochu i pobaví.

Stejně jako v naprosto dokonalém a vynikajícím dokumentu V síti, zdržuje se i zde pan Klusák sdílení vlastních názorů a ponechává všechny možné závěry na samotném divákovi. To je velmi důležité. Jinak musím říct, že je těžké hodnotit dokument ve chvíli, kdy o problému víme mnohem a mnohem více, než když dokument vznikal. Já osobně jsem se třeba nemohl příliš ztotožnit s kolabujícími sestrami. Nicméně mi v této souvislosti okamžitě naskočila otázka (ne)existence smrti. Smrt bývala po statisíciletí pevnou a každodenní součástí života běžných lidí. Za posledních 100 let jsme ji však dokázali vytěsnit z očí a v našich myslích se dokonce stala něčím nepřijatelným, s čím je třeba zuby nehty bojovat. A tak se poslední dobou stále více zaměřujeme na urputnou snahu o prodloužení života těm, kteří často chtějí zemřít a děláme to na úkor těch, kteří by mohli být společnosti stále prospěšní. A covidová krize odhalila toto myšlení v plné nahotě. Další myšlenka, která mě zaujala, bylo tvrzení, že skutečný nouzový stav v našem zdravotnictví trvá již desítky let, což se projevilo při vyhlášení "nouzového stavu" v době covidu. Dokument zkrátka otevírá mnoho otázek a témat k diskusi. Já osobně ale doufám, že nám snímek především připomene, jak zoufalé politiky jsme měli a stále máme.

Tento seriál by byl geniální sám o sobě. Atraktivní minimalistické prostředí, zahuštěný děj bez prázdných míst a další vize postapo světa. To vše by mi úplně stačilo k udělení plného hodnocení. Ale zde je ještě jeden nadstandard: aktuálnost. Nevím, jak vy, ale mám v dokonale živé paměti, jak nás shora masírovali, že je vzduch jedovatý a nesmíme ho tedy hltat plnými doušky. A jak se potom ukázalo, že to říkali jen proto, aby nám mohli prodávat jedovaté vakcíny. Že by podobnost čistě náhodná? Pochybuji. Máme zde tedy dokonalou minisérii s aktuálním politickým přesahem. Jsem nadšený!

Musím říct, že mám silně smíšené pocity. Když jsme jako teenageři hltali tento film na dvacetkrát okopírované videokazetě s monotónním dabingem, pociťovali jsme velmi příjemné vzrušení a film se rychle stal legendou. Jenže já jsem si ho včera pustil znovu. A můj vyzrálý pragmatický zrak ulpěl na věcech, které mi kdysi buď unikly, nebo prostě nevadily. Na prvním místě je prkenný hlavní hrdina. Na druhém jsou prkenné souboje, které jsou s odstupem času vážně příšerné a k popukání. A přiznejme, že ani Kind of magic nebylo nějak extra dobré lpíčko v královské discografii. Highlander zkrátka patří do osmdesátek, kde měl zůstat. Já už jsem bohužel trochu dál. 60% za nostalgii.