Velké nic

Klusák natočil dokument pro příští generace a možná nějaké masochisty, kterým dva roky v pandemii nestačily, ale jinak je to skutečně velké nic. Samé známé obrázky obsahující smutek, zmatek a neschopnost. Na většinu diváků to ale bude brzo. Jedna hvězda navíc za kolegyni, kterou kamerovali na náměstí s dezoláty. (27.11.2023)

7/10. Ze začátku na můj vkus až moc dlouhých záběrů a částí, kdy autoři sledovali prodavačku/opěrní pěvkyni mi nepřišly jakkoliv přínosné. Postupem času se ale krásně ukázaly všechny extrémy této doby s naprosto skvělými záběry okolních vylidněných měst (holub s chlebem na sobě byl TOP) a rozhovory respondentů (někdy člověk nemůže uvěřit tomu, co někteří lidé dokážou vymyslet za konspiraci). Zároveň zde vidíme zrození české dezinfo scény v čele s Peterkovou a 2 esy: Patrikem Tušlem a Tomášem Čermákem. Jedno kvítko lepší než druhé - jeden odsouzený a druhý na útěku před policií a mezinárodně hledaný. Tento snímek bude rok od roku bizardnější a zajímavější. Už teď se těším na další výlet do let 2020-2022. (21.09.2023)

Poměrně trefná a překvapivě ne úplně zábavná mozaika doby, kdy se svět zastavil a lidstvo zešílelo. Vít Klusák společně s Marikou Pecháčkovou zvolili originální černobílý formát, který všemu dodává dost osobité kouzlo a specifickou atmosféru a velmi správně se rozhodli, že politiku nechají úplně stranou a budou se věnovat jen dopadům na obyčejné lidi. Nejsilnější jsou rozhodně záběry prázdné Prahy beze slov, které výborně ilustrují tehdejší situaci a absurditu doby a samy o sobě jsou hodně působivé, protože takhle je drtivá většina národa viděla asi poprvé v životě. Snímek asi nemá úplně držet pohromadě a jakýmsi pojítkem jsou tři výraznější postavy, které pochází z úplně jiného světa a každá má svůj pohled na svět. Zatímco u jednoho z prvních pacientů, který touží jen po tom vrátit se domů z nemocnice, a u operní pěvkyně, která trpí u poslechu hudby v supermarketu, jde o docela laskavé a mnohdy tragikomické zpovědi, u později odsouzené dezinformátorky Peterkové jde až o děsivou podívanou toho, kam můžou dospět nepodložené konspirační teorie. Snímek graduje v samotném závěru, kdy prostříhavá úryvky z operního představení s rozsáhlými demonstracemi, na nichž zachycuje bublající agresivitu lidí, která nemá jak jít ven a čeká na první možnost konfliktu. Klusák tentokráte nepotřebuje své postavy zesměšňovat, protože to úplně nejde, neboť první dva není proč a konspirátoři to nepotřebují, neboť se zesměšňují sami. Výsledek asi mohl být o něco výraznější a s přibývající stopáží mu chybí časové zařazení, protože po pár letech od covidu divák bude těžko vědět, zda sleduje první vlnu, druhou vlnu, nebo nějakou další. Celkově to ale moc nevadí, protože o to asi ani tvůrci neusilovali a chtěli jen zachytit momentální společenskou náladu a dát tak nějak prostor všem možným pohledům na jednu pandemii, která nás navždy změnila. 60 % (03.03.2023)

Vzhledem k tomu, že jsem se stal malým finančním podporovatelem, tudíš i srdcovou záležitostí tohoto dokumentu, hodnotím ho samozřejmě jen v tom nejlepším světle. :) The Great Nothing zachycuje v bezbarvé artové formě velmi specifickou dobu, která kdoví proč konkrétně vznikla. Číňané stihli všechno uklidit nežli vpustili světovou kontrolu na návštěvu. Ale to bych zase šířil konspiraci, které se tak začalo dařit po spuštění neuvěřitelně fatální zdravotní situace na celém světe. Z odstupu času vzpomínám jak sme si nechávali od kamarádů lahvičky s dezinfekcí za dveřmi. Jak jsem koupil vystrašenej z nedostatku předražené roušky od dealera na černo. Jak jsem se zastihl někdy v březnu 2020 u stolu u oběda a čuměl zaseklý do blba..´´Tak už je to tady, to je konec světa, umřu nebo mi umřou stárnoucí rodiče?´´ Schůzky kamarádů na tajňáka, chlastačky, šití roušek na mašině. Hádky lidí u obchoďáků. Zpívající lidé na balkonech. Odnětí svobody chlapovi, co v nouzáku ukradl rohlíky. Babišova nezvládnutá garnitura. Ukřičené dezinformační a konspirační figury nadávající epidemiologickým expertům. Vlastenecká shromáždění na náměstích. Tlučení provokatéři na ulicích. Vylidněná prostranství. Sportování s rouškou na ústech, strach opustit územní část své obce. Práskání zaměstnanců, kteří nosí roušku na půl huby. Epidemie se cyklicky vrací, vždycky tu byli s námi, aby ukázali, kdo měl jaké štěstí na sílu organismu a ducha a jak se s tím dokážeme vyrovnat. Osobně jsem nebyl nikdy očkován z vlastního rozhodnutí a také trochu lenosti a covid19 mě stejně taktéž zastihl a doslova vypnul na 3 týdny. Z lidí, kteří chodili po nemocnicích s telefonem v ruce a řvali, že covid neexistuje mě bylo vždycky smutno. Dokument nám to na 100minut zpřítomní, abychom si uvědomili jak křehcí a naivní jsme. Zvlášt poděkování všem doktorům veškerému personálu a záchranným složkách a zvlášť poděkování za filozofické úvahy Karla Vachka, který se nádherně poslouchal. (24.08.2023)

No toto, Klusák tvářící se nestranně! V dokumentu, mapujícím největší a nejbezskrupuloznější test lidské masy vychcanými globálními kokotporáty toho, co vše jim v již zcela okupovaném masmediálním prostoru ovčané sežvýkají a jak moc jim zcela impotentní, bezpáteřní, koryt se sveřepě držící a řádně přizdisráčské politické garnitury půjdou při masovém šíření paniky na ruku, nechává prostě plynout černobílé obrázky vrcholné pandemence, přičemž sice zdravý rozum vcelku přehlíží, možná i správně, aby se neangažoval, nicméně dává tu stejný prostor oběma extrémním protipólům voxu debili, snaživě okamžitě parazitujícím ve světle reflektorů. Vymatlaná pozornostní kurva a neoddiskutovatelná velepiča Peterková by dávno měla být někde ve svěrací kazajce pajcována thorazinem a enormními dávkami IQ stimulantů, retardovaný škrkavkolog, prvotřídní pandement a obludný pačurák Flégr by dávno měl sedět za šíření poplašných zpráv a prokazatelných lží. Avšak jinak je to vcelku velké nic přinášející dokumentární nuda, jejíž jediným oživením je prudce jedlá operátorka Monika, zřetelně trpící tím spiknutím manipulativních světohovad. Pokud budeš strádat i při příští pandementní vlně, a že určitě bude, protože kokotporáty touží pást a dobrotivý Pfizerfaust a jeho tolik altruističtí zmrdkcionáři Maďar s Prymulou stále děsně chtějí léčit, ať chceme, nebo ne, neváhej mi napsat. Jsem děsný dobrák a budu si tě s chutí vydržovat klidně jen za pár funivých kantát, aby ses nemusela ponižovat zcela pod svou zářnou a talentovanou úroveň v sockomarketu a markovat tam Peterkovým a Flégrům prošlé paštiky ve slevě! (21.09.2023)