ElChe26

Atypický sportovní film o cestě za jedním velkým snem, obrovským srdcem nahrazující talent i svaly. Rudy se podle mě vymyká žánrovým kolegům tím, že postrádá tradiční sportovní klišé a stereotypy. Jak říká Rocky Balboa v posledním díle série: "život není o tom, kolik ran dokážeš rozdat, ale kolik jich dokážeš přijmout." Rudy je toho důkazem. :)

Světla páteční noci jsou sportovním filmem, který nepostrádá tradiční klišé spojená s tímto žánrem. Pokud budu srovnávat Bergův snímek s Any Given Sunday nebo Vzpomínkou na Titány, rozhodně mi z této trojice vychází jako nejslabší. Přesto se domnívám, že tento snímek diváka neurazí ale není to podle mého názoru snímek, který by se mu vryl hluboko do paměti. :)

Přiznám se, že za 5 * dávám tak trochu na truc nízkému hodnocení Manažerů. Film by měl být povinně povinně promítán studentům humanitních oborů, ať ví, co je čeká. :-D

Bobby je zejména spletitým propletencem mezilidských vztahů lidí pohybujících se okolo hotelu Ambassador, než věrnou rekonstrukcí atentátu na Roberta Kennedyho a to mu prospívá. Bobby pojednává o očekáváních a naději ale i jejich následných ztrátách. Skvělé.

Lehce depresivní snímek poodhalující stinnější stránku hollywoodského pozlátka. Život není procházkou růžovou zahradou a tenhle film na tuto skutečnost úspěšně poukazuje. Přitom si vystačí bez jalového patosu, čímž si u mě vysloužil 5*.

Původně jsem chtěl dát pouze za tři *, ale díky skvělému P. S.Hoffmanovi dávám za 4 *.

Opravdu velmi trpká a nahořklá studie o partnerských vztazích, ale i o lidských charakterech, které se nezřídka schovávají za společensky uznávané postavení a maloměšťáckou konformitu. Hlavní hrdinové neváhají strhat všechny podobné kulisy vzbuzující zdání spokojenosti a morálky. Richard Burton je úžasný a jeho herecká i životní partnerka mu zdatně sekunduje. Vzájemně si neváhají zasadit do duše ty nejhlubší rány a ještě do nich pěkně postupně a pomaloučku, aby bolest byla co největší, sypat sůl. Zřejmě to dělají kvůli tomu, aby se každý z nich přesvědčil o tom, zda-li ještě doopravdy žije, ale co je pravděpodobnější každý se ujišťuje o tom, že ačkoliv toho druhého nenávidí, zároveň ho potřebuje a nedokáže se bez něj obejít. Ve chvílích, kdy člověk otevírá svou 13. komnatu a chce být sám, tam George i Marta potřebují mít publikum. Tím se stane mladý pár, stojící prakticky na samém počátku. Avšak ti se z pozice přihlížejících "vypracují" v hlavní protagonisty krutých her stárnoucího manželského páru. Dlouho jsem neviděl něco tak důmyslného, propracovaného a zároveň skutečného. :-)

Pod slupkou spořádaného manželského páru cosi hnije. Jsou to nenaplněné touhy obou partnerů, kteří se zděšením zjistili, že se stali těmi, kterými pohrdali. Skvělá hudba, brilantní výkony obou hlavních protagonistů, ale zejména plastický popis stereotypů, který načas obrušuje hrany navenek, ale zato perfektně vybrušuje ostří toho,co zůstává pod povrchem. Jediné, co bych filmu vytkl, byla postava blázna, jakéhosi "urychlovače" a "vysvětlovače" děje pro méně zdatné diváky.

Paradoxně... Bill Gates je oproti Steve Jobsovi sympaťákem. :-)

Původně jsem chtěl dát i nižší hodnocení, ale nakonec to přeci jen zachránil A. Baldwin. :-) Jediné vysvětlení, které mě napadá, když se ptám jakto, že tento film má tak vysoké hodnocení, je to, že snímek není sám o sobě povedený, ale že těží a parazituje na nepříliš radostném příběhu. Snímek se ani na minutu nesnaží vyjít z ubuleného údolí, kterým kráčí po celou dobu.