triatlet

Vhodně koncipovaný pořad, který se soustředil díky vzpomínkám herců na detaily u výrazných filmů (Romance pro křídlovku, Kladivo na čarodějnice), upozornil na názor kritiky a porovnal pohled na Otakara Vávru. I to domácí video mělo svůj význam.

Herecky nadupaný film. Scéna, kdy lokaj/ správce fotbalového stadionu (Karel Heřnmánek) přiběhne upozornit hraběnku, že jede doktor, ukazuje na Heřmánkův "malý velký" herecký potenciál. Silný příběh převedl Jiří Hubač do filmového scénáře věrohodně. Charaktery postav jsou přímo čitelné. Jiřina Jirásková v roli hraběnky odzbrojuje svou lidskostí. Dokonale uzavřený příběh - závěrečné vzpomínání při hře na klavír (výborná práce maskérů a střihačů) a očekávané zkušební bliknutí spínače v zámecké ložnici.

Ve srovnání se čtvrtečním přáním v Divadle Bez zábradlí se vytratily jiskra, pohotovost, překvapení. Ve čtvrtek po představení Sonáta pro lžíci uváděl Aleš Cibulka nenuceně na scénu hosty, kteří přišli popřát. Scénář televizní zdravice pro Jiřinu Jiráskovou, který připravili Aleš Ulm a Michal Novotný, byl rozmanítý, přivedl do studia řadu gratulantů, ale pořad byl zbytečně dlouhý.

Bohužel, o koně jde až asi v pátém plánu. Před koni jsou mafiáni, zhrzené milenky, pubertální dcerky, nesourodí bratři. |Klasická skorotelenovela zaplevelená vztahy. Navíc nevyrovnané i kamerově - množství lyrických přejezdů krajinou mě v prvním díle až rušilo. Dialogy před pohřbem - to byly problémy jako ze života. Nejasná časová rovina - oslava vítězství, odjezd za milenkou, návrat za synem, mezi tím kydání hnoje a hádka s manželkou… Nepodchycené detaily – rozlitá sklenice limonády vypadá na zemi jako převržený kýbl vody, umělé muškáty... zatím nehodnotím, ale pro jistotu jsem přihodil jsem hvězdičku Dobré vodě. Její repríza by byla lepší než nový seriál, který měl být o koních..._____________ Po 4. díle - o milence, která se cítí jako špionka a hledá v Máchově Máji:-) korespondenci s exmilencem (mrtvý otec nového milence:-) - s klidem posílám ke dnu...

Ochránci zvířat by měli zažalovat tvůrce za zneužití psů v této taškařici... Mimoděk jsem viděl prvních deset minut při cestě SA - bohužel opakovaně, protože se přehrávání zaseklo, naštěstí se při druhém pokusu přehrávání zaseklo definitivně:-)

Poetika Věry Plívové očima dětí. Alegorie a symboly sice upozaďují děj, ale udržují si půvab. Obdivuhodná práce s dětmi, se zvířaty, výborné davové scény navozující snovost. Symbol míče, který film otevírá i uzavírá, je velmi nosný.

Díky scenériím, hudbě a herectví hlavního trojúhelníku (Macháček – Karel Pešek, Budínová, Racek - Machovi) celkem koukatelné. Zajímavé je, že Macháčkův bratr (Milan Pešek) neoslovuje Vinkláře soudruhu, ale pane kapitáne. Vinklář si v úvodu zahraje na věštce a v Restauraci Na Vyhlídce pronese „Vy se tady jednou zabijete.“ Ale jinak tápe stejně jako scénárista – závěr působí (nechtěně) až směšně. Pobaví i myslivecká intermezza – „Číhaná na pošťačku“.

Absurdní nadsázka ze života o životě, respektive o koncování se životem má několik kladů: není zbytečně rozvláčná, vychází z jazykového vtipu (Při paralelním pokusu o sebevraždu: „Karel nás nesmí najít doma. On by nás zabil.“), herectví M. Táborského a V. Freimanové a v neposlední řadě i hudba D. Vozáryho.

Bez nápadu, bez kriminální zápletky, bez vtipu. Za vystižení názvu "Zátah" asi 100%, protože soudruzi příslušníci se skutečně činí a s pistelemi v rukou ruší několik mileneckých dvojic, ovšem skutečný pachatel jim utíká. Přitom dokáže ještě odrovnat jednoho z příslušníků... Film nepůsobí jako z poloviny 80. let, ale spíš ze začátku 70. let. Trošku zaujme linie podvodníčka (Tomáš Vacek), ale devalvuje ji scéna, kdy poručík Morávek ("majorovsky" bodrý Rudolf Jelínek) láká Kunze, aby se vrátil kvůli přítelkyni (Miriam Chytilová). Autor scénáře David Jan Novotný si může dělat blázny z vodníků a podvodníků, ale kriminální žánr nezvládl.

Zbytečná parodie na mafiánské filmy, stylizovaný vtip. Škoda nasazení celé plejády herců. Nepomůže ani demaskování Juraje Herze.