TheRay97

Pokaždé, když se zapne biografický film, lze očekávat originální příběh s lidmi, kteří žili velmi odlišný život a měli specifický osud. Nedá se svítit, film nepřekonává tato očekávání, ale rozhodně sdílí obrázek o Kuklinskim a jeho nepříliš známému životu. Alespoň si divák přiblíží různé úhly pohledu a názoru, kdo byl Iceman.

Dovolím si býti proti proudu většiny negativních ohlasů, a proto se o filmu vyjadřuji svým vlastním názorem. Rozhodně si připadám po zhlédnutí jako z jiného vesmíru. A proč? Sotva se najde příběh, který by mi víc zamotal hlavu. Kde je začátek a konec? Kde to má hlavu a patu? S takovými věcmi se musí pohrát a někdy se to zkrátka nepovede. Tím ale nechci říct, že film nedává smysl, ba naopak. Smysl dává v tom, že je jiný. Lidé asi neradi přemýšlí, protože jinak by na příběh dívali trochu z jiného úhlu. Jakýkoli úsudek je správný, otázky zůstávají nezodpovězeny. Kdo není trpělivý, je dost možné, že film přeskočí ihned ze začátku, však také ne všichni dokáží snést "nudné" pasáže, jenže někdy je to zapotřebí, aby film byl úplný.

Zajímavé je, že ačkoliv se The Dilemma považuje za komedii, ve skutečnosti se člověk moc nezasměje. Téma se dá považovat za velmi vážné, než aby bylo k smíchu. Jsou tam dva týpci, kteří trochu připomínají Pata a Mata ve zručnější verzi a řeší se věc, která je ve společnosti tak častá, že se nedá považovat za "tabu".

Je zcela irelevantní na jakou stranu se přidáte, podstatné je, že vás anime donutí přemýšlet s nimi. Přijdou i chvíle, kdy se nedokážete od obrazovky odtrhnout a potřebujete nutně zhlédnout další epizodu. A takové anime jsou k nezaplacení!

Je mi líto, že recenzi píši zpětně a zcela si nepamatuji detaily, ale že by se jednalo o nekvalitní film, to rozhodně ne! Tvůrci by si určitě polepšili, kdyby přidali více té akce a napětí.

V každém životě herce/herečky dochází ke zvratu (ve většině případů), který může znamenat pokles k méně kvalitním výkonům či k pozitivnímu posunutí ve své kariéře. Tady nastává zlom pro Angelinu Jolie mířící blíž k profesionalitě. Za mě asi první film od začátku Angeliny kariéry, na který se dalo koukat, aniž by mi čas utíkal jako hodina němčiny.

Varování před alkoholismem, který dokáže zasáhnout i takto spokojené manželství. Trochu připomíná spisovatelskou ztracenou generaci: hrůza války, nevyrovnanost, alkoholismus... Velmi silný příběh, který přináší dost osobní myšlenku, jež by se měla ihned v začátcích řešit.

Romeo a Julie v novodobé verzi. Zde musím použít metaforu, že tento film je jako mléko v šálku espressa. Mléko zásadně nepřidávám, ale přežiju to.  A teď víc vážně. Ani nevím jak jsem se tady ocitla, ale asi se sem nevrátím.

Občas se ptám, proč se některé známé osobnosti s neobyčejným talentem na herectví zamotávají do velmi podprůměrných filmů. Jenže každý musel někde začít a ne vždy je vše perfektní. V tomto případě k perfektnosti hodně daleko. Dalo se vydržet sedět těch 90 minut u monitoru, ale otázka je, zda to bylo dobře prožitých 90 minut. Ač je mi to líto přiznat, promarněné byly.

Shrnutí by bylo zcela zbytečné, jelikož by obsahem byl film sám. Soustředěnost a otázky je vše, co se může v průběhu sledování odehrávat v každé mysli. Možná proto je děj tak chytlavý: stále se objevuje otázka proč a jak. Mimo jiné, některé scénky dokážou opravdu zamotat hlavu. Ale o tom to je.