The Letter

Jeden z těch vzácných případů, kdy je zábavnější alternativou čučet do zdi a k dobrání se závěrečných titulků je potřeba mít náturu hrdiny (v tom případě se nálepkuju jako totální zbabělec - padesátá minuta)... Jediný klad, co přichází v úvahu, je nejistá možnost, že by mohl konečně zaspat chronický insomnik, jinak jsem se poučila, že kromě instinktů je někdy dobré věřit i zdejšímu hodnocení. (19.08.2014)

Musím se přiznat, že po půlhodině jsem to chtěl vypnout a naložit odpad. Ty dialogy na mě působili, jako kdyby se chtěli tvářit děsně intelektuálně, ale ve skutečnosti to bylo plácání pátého přes deváté. Navíc celkové vyznění filmu působilo dost rozpačitě, opět Anania si asi hraje na děsného intelektuála, ale když jsem koukal na jeho filmografii, tak takovej borec to asi nebude. Nakonec jsem se však rozhodl setrvat až do konce a přeci jenom jsem za to rath. Na tu zvláštní atmosféru jsem si přeci jen po čase zvykl a především postava Winony mě i docela začala zajímat a byl jsem zvědavý na její vývoj a stav. Takže zbylá hodina utekla poměrně rychle a i přes některé zmatečné scény (sny vs. realita) to zase není tak hrozné, jak je to hodnocené. (27.06.2014)

Nemám rád, ked' stojí skupinka ľudí, či už na javisku, alebo niekde pred knajpou, ktorá sa nedokáže vyjadriť a miesto toho len kokcú a mekotajú ako idioti! Tak takto nejako to začalo a James Franco hádzal ksichty, akoby sa vás snažil namotať, ked' ste poriadne zhulení. Vtedy som začal tušiť, že niečo nebude určito v poriadku s kostolným poriadkom. Veľmi dobre sa to pohrávalo s mojou mysľou. Občas som nevedel, či dialogy sú v ich skriptách, alebo či si sami privátne vykecávajú veci, alebo či to všetko hrajú... Docela dobré psycho si na mne aplikovali. Myslím si, že tento film len tak hocikto nedá, pretože sa zo začiatku treba prekúsať takou počiatočnou, nudnou intelektuálskou bariérou, ktorá však, ked' vytrváte do konca, sa vyplatí. (05.11.2012)

Obsazení do hlavních rolí Winonou a Jamesem bylo slibné. Říkala jsem si super konečně nějáký slibný film. Zapla jsem to a začátek byl také slibný... a tak jsem s úsměvem na rtech a s radostí sledovala dějovou línii filmu. Zpočátku se mi hrozně líbilo vyprávění Winony co člověka vtáhne do příběhu nikoliv násilně ale celkem jemně a zajímavě...pak se mi líbila velice jemná hudba, která místo nějákého velkého dramatu nebo tak něco udělala hezký jemný podtext ke specifickému hlasu Winony Ryder. Líbila se mi i hluchá místa...ale to asi tak do 45té minuty filmu kdy jsem přestala trpět ty věčné výpadky z reality do snu... Jakobych se vlastně ocitla v mozku hlavní postavy a příběh se mnou cloumal.. Nechápala jsem kde jsem a proč tam jsem. Jediné co mi bylo jasné je, že Martine hlavní postava co pracuje jako scénáristka se paradoxně snaží dostat do role herce, kteří zjevně nechápou její životní rozpoložení a její způsob psaní kdy tam několikrát zazněla otázka o co jde a že nechápou svou postavu nebo část scénáře. Pochopila jsem, že je něco s Martine špatně že ji začíná bolet hlava, není jí dobře, povídá o svých snech, které ale vůbec nedávají smysl, pletou se její sny do děje kdy tedy vlastně nevíte co se děje....Ztratila jsem se v té změti pocitů...Nedovedu pochopit, že někdo kdo má tyto dva skvělé herce v obsazení dokáže sepsat takovou divnou hloupost (viz konec příběhu kdy se stane hned několik zvratů - Tyrone praští Raymonda, Martine utíká z divadla na ulici objímá ťamíka pak na něj histericky půl hodiny ječí a uplně ke konci je jakýsi podivný dopis s rýmovanou zpovědí Martine a polibek jakési Anitě která za ní příjde do blázince se slovy miluji tě...) a ještě k tomu přizvat kameramana který točí jako v nějákém amaterském filmu a sáhodlouhé záběry na přírodu a houpající se vlnky pod vodou....Nechápu proč se někdo snaží natáčet čistý film s nějákou dramatickou dohrou a pak tou podkladovkou s oblbujícím piánem ...pro někoho tohle možná působí vysoce inteligentně jenomže mě tenhle dojem po chvilce přešel. Jediné co vyčnívalo byly dva herecké výkony především Winona Ryder a James Franco...Každý z nich si zaslouží jednu hvězdu a navrch ještě jednu za skrytý potenciál, který je bohužel tak všechno. (06.10.2012)

Neřekla bych, že je to film. Spíš jen záznam doprovázející zkoušky divadelního představení, kde nevíš, kdy hrajou, kdy nehrajou anebo jestli se to celé jen nezdá režisérce, na kterou je zodpovědnost s nastudováním její autorské hry až příliš, a proto se zhroutila. A přitom lehce halucinuje a eroticky fantazíruje o herci, který tam možná ani není. Výsledkem je únavný patvar divných dialogů a různě poslepovaných scén sdělujících leda tak velké kulaté nic. SHRNUTÍ: Dostali jste lístky na experimentální divadlo a váháte, jestli je nemáte vyhodit a jít radši do hospody. (18.09.2018)