Lina

Dva parťáci, agent nebo mafián za každým rohem, jinak klasika - přestřelky, auta, přepadení banky a přiměřeně hezká lady. Všechno naštěstí celkem dobře odsýpá, navíc Washington a Wahlberg dodali hrst vtipů, které pobaví víc než zflikovaný děj. Jinak nejslabší film, co jsem zatím s Washingtonem viděla, proto jen dvě hvězdy (po srovnání s Únosem vlaku 123 a Mužem v ohni).

Popis děje i začátek vypadal slibně. Výlet na Havaj, dobré herecké obsazení a scénář s nápaditými dialogy a dokonce s dvojitou zápletkou (kromě lásky i ambice jednoho miliardáře). Přesto se výsledek dostal s bídou na 50%. Neškodné, bez většího spádu a napětí. Nejdřív sem si myslela, že si režisér prostě nerozuměl ze scénáristou a kazil mu práci. Jenže když si vzal obojí na sebe stejný člověk...  Bill Murray je tu až na scénu startu rakety skoro nevyužitý. Bradley Cooper (Brian Gilcrest) a Rachel McAdamsová (Tracy) sice hrají hezky, jenže na záchranu tří hvězd to nestačí. Emma Stone přispěla tentokrát jen svou krásou a ukázkou tance, její výkon je jinak hodně slabý a dabérka mu ještě ubírá. Půl hodiny před koncem si na chvíli bere dovolenou i logika. Převoz tajného nákladu si natočí ze zvědavosti malý kluk a navíc o půlnoci (asi doma nikomu nechybí). Zato se sabotáží se nikdo tajit nemusí - a klapne hned, protože kolega udělá, co mu řeknu. Aspoň že konec dal všechno přece jen nějak do pořádku.

Něžná ostýchavá Eloise odjíždí do Londýna studovat módní návrhářství. Ona sama a život na koleji jsou podané tak, že to vypadá jako velice hezký úvod k normálnímu filmu, s fantazií v představách a snech. Seznámení se Sandie proto nejdřív působí spíš artově. Jenže potom se objeví násilí, další duchové a náhledy do minulosti, kdy Eloise jak obvykle skoro nikdo nevěří. Nic moc nového a napětí sice je, jen na horor docela málo. Wright to měl možná zkusit raději před detektivní stránku a duchy si nechat jen jako ozdobu. Takže celkově zas někde kolem 70 procent. Na druhou stranu - vzhledem k minimálnímu počtu čerstvých mrtvol by tu neměly mít problém ani slabší povahy, které se (stejně jako já) hororům spíš vyhýbají.

90%. Tenhle příběh má i na plné hodnocení; záleží na tom, jak na vás zapůsobí. Protože je to sci-fi, tak těch dvacet let od vzniku je trochu vidět. Jenže o technickou stránku tu až tolik nejde, podstatou je vztah dvou hodně rozdílných milenců. Jaké by to asi bylo zbavit se svojí bývalé přítelkyně se vším všudy? Osobně mi úplně nesedla postava Clementine a doktorova asistentka se taky nezamilovala úplně věrohodně (dotyčný měl vzhledem do idolu daleko), herecké výkony a scénář jsou ale opravdu dobré.

Na obou dílech Rebel Moon je skvělé, že díky nim dostala práci spousta herců, trikařů, kostymérů atd. V jedničce se dokonce našlo pár docela hezkých akčních scén. Ve dvojce bohužel ani to. Málokdy se stane, že by vám bylo úplně jedno, co se děje s postavami. Spíš mě zaujal interiér kosmického plavidla nepřátel, na který by se hodil komentář od poručíka Madisonové z Galaxy Questu: "Co tohle dělá uprostřed lodi?" Jestli ale chcete na dvě hodiny úplně vypnout, nestaráte se ani trochu o logiku nebo originalitu a stačí vám podívat se na něco jako sci-fi s pěknou hlavní hrdinkou ... klidně. I tak to bude chtít aspoň balíček dobrých chipsů.

Křehký, napůl pohádkový kus. Myslím, že jiná herečka než Barbra Streisand by hlavní roli hrát nemohla. A zpracovat si k tomu scénář a hlavně dobře zvládnout kromě ostatních i sám sebe jako režisér se opravdu podaří jen málokdy. I když by písně mohly být o něco kratší, mají zas výborné  texty a občas tvoří zajímavou další vrstvu scény. Navíc příjemně překvapil Mandy Patinkin a to, že jeho postava naštěstí nebyla tak úplně princ z těch krásných knížek pro ženy.

Jeden ze zásadních dílů celého Treku o stinné stránce duševní vyrovnanosti Vulkanců. V přepisu scénáře do knižní verze je konec malinko jiný. Problém totiž nevyřeší doktorův nápad, ale omyl, s tím, že výsledek je málem stejně špatný jako to, co původně hrozilo. K vyrovnanosti souboje – protože cesta k Vulkanu trvala docela dlouho, nebyl Spock v obvyklé kondici. Vulkanský stisk možná pravidla zakazovala, protože by nedošlo k dostatečnému vybití agresivity.  Po době, co už uběhla od natočení, vypadá obřad bohužel trochu lacině, a to samozřejmě ubírá na celkovém dojmu. Při čtení se ovšem tenhle hendikep ztratí. Jestli si chcete představit, jak by Čas amoku vypadal teď, objevil se v upravené a oprášené snové podobě na začátku 5. epizody první řady Strange New Worlds.

Tohle je jeden z mála dílů, co naopak v přepisu na papír moc velký dojem neudělal. V hrané podobě je dobrý.

Tady najdete důvod, proč vznikla Základní směrnice, i když tentokrát do vývoje civilizace zasáhl zvenčí někdo jiný. Napravovat škodu jde těžko. K tomu trocha exotiky v podobě čarodějnictví, city sestry Chapelové a příšera, co dojmem z masky překoná snad i gumového Gorna.

Akce tu je, pár zajímavých scének taky a sledování gladiátorských her v televizi – to už je skoro Hunger Games (ne tak okázalé, samozřejmě.) Ale celkové vyznění je trochu prázdné.