Lina

Režisér Baz Luhrmann rozhodně není pro každého. Na to má příliš osobitý, barvitý styl. Všechny jeho příběhy sice stojí za vidění, ale musím se přiznat, že jenom tenhle je moje srdcová záležitost. Inspirace pro scénář se dá hledat i v Dámě s kaméliemi. Je pravda, že děj a střih nejdřív působí dost chaoticky, a to zvlášť na běžného diváka. Pokud si ale na tenhle způsob vyprávění zvyknete a přijmete ho, zjistíte, že jste najednou v nádherném světě. Při udělování Oscarů se bohužel něco podobného vůbec nenosí, jinak by nikdy nemohla dostat přednost pomalá kamera Společenstva Prstenu. Co se týče o střihu, o tom už vůbec nemluvím. Tango „Roxanne“ se dá jen těžko překonat a je skvělé i jako předělávka původní Stingovy písně. Výborná je i úprava „Your Song“ od Eltona Johna nebo směs „Elephant Love Medley“ zahrnující třeba country („Up Where We Belong“) a odkaz na Beatles („All You Need Is Love“).  Pokud jde o „Come What May“, ta přišla o Oscara proto, že byla původně napsána pro jiný film. Tohle pravidlo ale působí dost zvláštně vzhledem k tomu, když si vezmete, že píseň „Falling Slowly“ z filmu „Once“ nakonec po určitých dohadech zvítězit mohla, i když se předtím už objevila jinde... Další velikou nespravedlností je neudělený Oscar pro hlavní herečku, kterého by si zasloužila Nicole Kidmanová. Dokázal to kromě jiného výběr scény, kterou u slavnostního předávání tehdy použili do ukázek k její nominaci. Šlo o zrychlenou pasáž, kdy se Satine jen v prádle snaží upoutat pozornost vévody. Všechny ostatní scény by totiž působily seriózněji. (Naštěstí jí to vynahradily aspoň Golden Globes.) No a Ewan McGregor jako zamilovaný chudý básník za ní určitě nezaostává. Oba dohromady jsou tu úžasní stejně jako celý film. Za mě jednoznačně ***** (a ještě bych jednu přidala, kdyby to šlo).

Jeden z nejúžasnějších filmů. Naprosto a bez diskuze si zasloužil všech sedm Oscarů. Kamera, střih, hudba, netradiční scény ze života indiánů, scény s vlkem a silný, hluboký příběh, všechno přirozeně a zároveň nádherně podané. Scénář je jedním z těch vzácných případů, kdy adaptace překonala předlohu. Michael Blake totiž věděl, co chce říct, a příležitost dokončit to, co začal ve svojí knize, využil dokonale. Přitom už kniha oslovila Kevina Costnera natolik, aby se projektu věnoval (i když prý na čas zapomněl, čím, ale pak to očividně zase našel). A co tu dokázal jako herec hlavní role a především jako režisér, je něco výjimečného.

Jane Austenová psala jen příběhy o lásce mezi lidmi v lepší společnosti, rozhodně se jí ale nedá vyčítat špatný styl nebo přehnaná romantika. Kdyby ano, dávno by se na ni zapomnělo. Tahle filmová verze její knihy je hodně věrná a taky dobře zpracovaná. Liší se jen tam, kde je změna atraktivnější pro diváka. Hezčí Edward, méně vedlejších postav a skutečná láska pro toho, kdo si ji zaslouží. Změny ve věku Elinor a Margaret jsou přijatelné a herecké obsazení se podařilo, takže co víc si přát. Jedna z nejkrásnějších adaptací, jaké znám.

Když jsem objevila Pána prstenů, byl to neuvěřitelný zážitek. Nádherná kniha, o které jsem nečekala, že se ji podaří přijatelným způsobem převést na plátno. Podařilo to se nakonec tak, že tenhle příběh ve fimovém fantasy už asi nic nepřekoná. Určité výhrady mám jenom k podobě elfů, k hereckému výkonu Wooda a částečně i Mortensena. Ve scénách, kde Frodo zápasil s mocí Prstenu, totiž Elijah Wood moc přesvědčivý nebyl. Viggo Mortensen zas dobře zvládl Aragornovu polohu vyděděnce, ale s králem mu to už tak dobře nešlo. Scénáristé navíc z nějakého důvodu vzali Aragornovi jeho vlastní lidi a těžce odbyli i rodový meč Andúril. Představitelka Arwen si dokonce myslela, že jde o příběh o lásce, která přitom byla knize skoro celou dobu ukrytá v pozadí a vynořila se, až když Aragorn usedl na trůn. Ovšem ten zbytek – Hobitín, Gandalf, Saruman, Boromir, enti, Mordor, Prsten – krása se podívat. A Rohan je naprosto dokonalý, dokonce snad ještě lepší než v předloze.

Tak tohle určitě není Star Trek vašich otců :-) Scénáristé a režisér si sem vybrali ze světa původního Treku to nejlepší. Zkusili oprášit, protřepat i zamíchat a výsledek je skvělý. K tomu, aby se vám film líbil, ho ovšem musíte brát takový, jaký je, bez zábran skalního fanouška. Poprvé ještě v kině mě dost odradily některé změny včetně zbytečné scény automobilové honičky. Teď s odstupem, po několika dalších zhlédnutích na Netflixu a DVD, mi nezbývá než uznat, že si tvůrci dali s filmem neuvěřitelnou práci. Není to žádný náhodný slepenec částí starých scénářů. Ty se sice používají, jenže mají svoji logiku a jsou výborně zapracované do děje. Totéž platí o kulisách a kostýmech. Navíc se tenhle film i přes vztah s Uhurou drží Spockova původního charakteru. To má svoji cenu, když se podíváte na experimenty ve Strange New Worlds ( Star Trek: Podivné nové světy - Šarády (S02E05) (epizoda) (2023) ). Původní seriál kromě tehdejších technických možností dost omezoval rozpočet a tady Enterprise konečně vypadá, jak si zaslouží. (Je dokonce vylepšená – kromě vnějšího vzhledu je celá uvnitř elegantnější a větší, má i víc raketoplánů.) I herecky se tentokrát dostáváme jinam. První Abramsův díl je kromě úvodní vážné části v podstatě komedie a podle schopnosti ji zvládnout si režisér očividně vybíral i herce (rozhodně Scottyho, Kirka, doktora a Sulua). Jeho cit nezbývá než obdivovat, když si vezmete, že některé důležité role svěřil lidem, kteří toho za sebou zas tolik neměli, jako třeba Chris Hemsworth. Zachary Quinto sice nemá charisma Leonarda Nimoye, jenže to se dá překonat jen těžko. Srovnat a asi i přebít výkon Williama Shatnera už bylo snazší. Pine ho vcelku respektuje, ale naštěstí nekopíruje. Až na pár scén, kde trochu přehrává (což režisérovi nevadilo), mu jde role velice dobře. I zbytek posádky má šmrnc, hlavně Karl Urban a Zoe Saldana. Velice se mi líbí i Sulu. Scotty v podání Simona Pegga je sice naprosto jiný než původní šéfinženýr, jenže když necháte vzpomínky stranou, nový přístup a humor se sem nakonec docela hodí. Vždyť možná nejlepší je brát tenhle nový vesmír jako samostatný jev a nesrovnávat ho do detailu s původním. Pobavíte se pak daleko víc. Pokud jde o další změny... Důležitou postavou je tentokrát kapitán Pike. Věkově sice úplně nesedí, měl by být o pár let mladší, ovšem tahle úprava přinesla tolik zajímavého, že se vyplatila. Pikeovy scény v tomto a hlavně v navazujícím filmu patří k těm nejlepším. A nejspíš i díky tomu se potom Pike objevil i ve dvou seriálech klasického ST (Discovery a Strange New Worlds). Spock a Uhura – jejich vztah nakonec kupodivu působí uvěřitelně a koneckonců aspoň náznak love story je přece skvělou přísadou úspěšného filmu.  No a pokud vás zajímá, kde scénáristé brali inspiraci, tak tady je seznam toho nejvýraznějšího: Scéna, kdy se Spock jako dítě hádá se spolužáky a jeho rozhovor s otcem – epizoda Co se nestalo z první řady animovaného Star Treku z r. 1973. Místy jde skoro o doslovnou citaci (v původní verzi vysvětluje dospělý Spock skryté city Vulkanců sám sobě jako dítěti). / Bar – ani ne tak Star Wars jako spíš Star Trek V: Nejzazší hranice. / Loděnice v Riverside – v posledním dílu animovaného seriálu (TAS) sice Robert April vzpomíná na to, jak se motory lodě vyráběly v San Francisku, tady je ale loděnice ve městě, kde se narodil původní James Kirk. / Nízký strop v raketoplánu – Scotty v Nejzazší hranici. / Uhuřina zelená spolubydlící – jde o Orionku, tedy hlavně odkaz na exotickou verzi Viny z epizody Zvěřinec II (Klec). / Test Kobayashi Maru – počítačová simulace působí po technické stránce podstatně líp než původní herecké představení, které museli pro kadety uspořádat jejich školitelé v Khanově hněvu. S jejím odlehčeným podáním už se musí pravověrní fanoušci nějak vyrovnat. / U.S.S. Farragut – Uhura sice o tuhle loď vůbec nestála (nejspíš hlavně ze soukromých důvodů), ale právě tady přece svého času začínal jako poručík původní mladý Kirk (epizoda Posedlost). / Melvarské blechy – zmínka o nich je ve Star Trek Enterprise 2x17 (zhruba v půlce dílu nich Tripovi vypráví spoluvězeň). / Přílet k lodi – záběry trochu podobné filmu Star Trek z r. 1979. Tentokrát ovšem nejde o návrat, ale o první setkání. Takže možná i první díl seriálu ST Enterprise? / Vztah Spocka a Uhury – slušná kompenzace za historický, víceméně první mezirasový polibek v dějinách televize, o který tehdy Shatner postavu Spocka připravil (https://www.csfd.cz/tvurce/2130-nichelle-nichols/zajimavosti/ ). Tahle změna ovšem otvírá otázku, jestli byl Spock i v této realitě zasnoubený s T´Pring a případně co se s ní stalo při zničení Vulkanu. / ­ Neronův způsob výslechu – Khanův hněv. / Hádka o to, jestli se vrátit pro kapitána Pikea, malinko připomíná například Setkání u Broken Bow (úvodní epizoda Star Trek Enterprise), případně Tholianskou síť. / Delta Vega má s tou původní společné jen jméno, protože její poloha neodpovídá a vypadá spíš jako vězeňská planeta z Neobjevené země. Původní Delta Vega v epizodě Kam ještě žádný člověk nevkročil byla sice taky pustá (měla jen automatizovanou těžební stanici), jenže se nacházela na periferii, ne v soustavě Vulkanu. / Typické doktorovy hlášky, že někdo přišel o rozum, se v původním seriálu objevují víckrát. Jde skoro o stejnou klasiku, jako když McCoy oznámí, že je někdo mrtvý. / Pan Spock: „Byl jsem a vždy budu vaším přítelem.“ Citát z Khanova hněvu, dokonce přímo ze scény rozloučení. / Jak vyprovokovat Spocka – nic jednoduchého, ale k něčemu podobnému došlo v epizodě Vyhnání z ráje. Použité urážky byly tehdy vzhledem k okolnostem ještě drsnější. / Rovnováha hrůzy – v závěru této epizody nabízí Kirk poraženému veliteli Romulanů, že vezme posádku z jeho vážně poškozené lodi na palubu. Romulan to ale kvůli cti odmítne a raději svou loď zničí při autodestrukci.  A že závěrečná slova patří původnímu panu Spockovi, je naprosto na místě. Vždyť Leonard Nimoy vytvořil jednu ze základních postav seriálu a byl v něm už od samého začátku (od první epizody „Klec“, později přepracované na „Zvěřinec“). Z původní posádky se ale přece jenom nevrátil sám. Majel Barrett-Roddenberryová se tu už jako sestra Chapelová objevit nemohla, zůstal jí ale aspoň hlas lodního počítače. Právě tihle dva tedy spojili starý Star Trek s tím novým a proto určitě stálo za to je k tomu přesvědčit.

První Abramsův Star Trek z roku 2009 začíná hodně vážně, ale po úvodních titulcích dostaneme odlehčený dobrodružný příběh, kterému nevezme humor ani zničení několika lodí nebo celé planety. Druhý díl, odehrávající se o rok později, je úplně jiný. Scénáře k oběma filmům působí, že byly napsány jako protiklad a zároveň celek. „Do temnoty“ totiž otvírá divoká a dá se říct že ještě optimisticky pojatá honička. Potom už se ale dostaneme do vážné polohy, kdy se sice se ještě objeví pár dobrých vtipů, jenže v situacích, které s prázdninovou atmosférou prvního dílu nemají nic společného („nikdy nevěř Vulkanci“, „když jsem si představoval, že zůstanu sám na planetě s krásnou ženou, nebylo tam torpédo“). Scénáristé sem dokonce vnesli prvky válečného filmu. Což je zajímavý nápad, který se do děje hodí, protože Flotila sice nemá útočný charakter, ale vojenskou strukturu rozhodně ano. Musím říct, že záběry z velitelství v San Francisku mě velice potěšily, včetně detailů jako vlajky na půl žerdi. Kostyméři si zas dali záležet na uniformách – kromě těch klasických navrhli i formální a výsadkové. Pokud jde o herce, v hodnoceních filmu se často zmiňuje Benedict Cumberbatch. Pro atmosféru ale hodně udělal i Peter Weller v roli admirála Marcuse a taky Bruce Greenwood jako Pike. Před kamerou se sice nezdrží dlouho, má ovšem přinejmenším dvě výborné scény. (Tu v baru mám asi nejradši z celého filmu.) Posádka se vrátila v původní sestavě a je vidět, že všichni herci už ke svým postavám patří. Zvlášť Chris Pine dal tentokrát do role všechno a je to opravdu vidět.   Tempo filmu je tak rychlé, že si leccos musíte přebrat později. Někdy je proto lepší si záběr na chvíli zastavit nebo dokonce vrátit – třeba když důstojník tajné sekce odesílá zprávu admirálu Marcusovi a na obrazovce počítače se kromě adresáta dá zahlédnout i část popisu torpéd. Při psaní scénáře se vycházelo hlavně z epizody původního seriálu „Vesmírná setba“, k tomu stejně jako při psaní prvního dílu z filmu „Star Trek II: Khanův hněv“ a při ukázce Khanových schopností nejspíš i z epizod čtvrté řady seriálu Star Trek Enterprise (minisérie "Hraniční pásmo", "Kryostanice 12", "Augmenti"). Pár dalších odkazů: „Ticho, Spocku, snažíme se vás zachránit!“ – epizoda TOS „Imunitní reakce“. / „Enterprise – Vrátili mi ji.“ Star Trek z roku 1979. Tuhle větu tehdy pronesl místo Pikea jiný admirál hned na začátku filmu a to ke Scottymu. Scotty dokonce ještě poznamenal, že s dotyčným, který rozhodoval o změně velení, to určitě nešlo hladce. / Zabavená Muddova loď – obchodník Mudd se objevil v několika epizodách z hrané TOS i jejího animovaného pokračování, jen jeho loď se při pronásledování rozpadla. V téhle realitě má nicméně Mudd jinou podobu a i k setkání došlo za jiných okolností. (V komiksovém příběhu odehrávajícím se před začátkem filmu jde o ženu, která místo elixírů lásky pašuje zbraně.)/ Posádka = rodina – jeden z mála dobrých nápadů ve filmu „Star Trek V: Nejzazší hranice“ (pátý film s původní posádkou) / Pan Hendorff z ochranky – těžko říct, jestli na rozdíl od epizody „Jablko“ tentokrát při výsadku přežil. / „Jsem doktor, ne odborník na torpéda.“ – další McCoyova typická hláška („jsem doktor a ne technik – horník - zedník“) a k tomu ještě navíc „Star Trek VI: Neobjevená země“ (Spock: „Doktore, mohl byste mi asistovat při chirurgickém zásahu na torpédu?“) / Ztráta gravitace – zase „Neobjevená země“. Tehdy došlo na klingonské lodi ale jen ke ztrátě gravitace, ne k jejímu kolísání. / Porušení Základní směrnice – původní posádka se občas setkala i s horším („Sláva Omegy“, „Vzor moci“.) Zajímavé je, že v epizodě „Neboť svět je dutý a já se dotkl nebe“ se původní Spock s Kirkem shodli na tom, že v případě ohrožení existence celé civilizace není nutné brát tenhle předpis až tak moc vážně. K porušení jiných regulí pak došlo třeba v epizodách „Čas amoku“ nebo „Zvěřinec“. Flotila časem v tomhle směru přitvrdila (https://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1kladn%C3%AD_sm%C4%9Brnice), jiné, vyspělejší civilizace ale mívaly opačný názor, což je vidět třeba v "Rajském syndromu". / „Kapitán by riskoval svůj život, dokonce i loď, aby zachránil jediného člena své posádky.“ – epizoda „Síť Tholianů“.  Největším problémem pro skalní fanoušky musel být tentokrát hlavně Khan. Benedict Cumberbatch se jeho prvnímu představiteli (Ricardo Montalban) opravdu moc nepodobá, ale to už bychom mohli začít rozebírat třeba odlišnou barvu očí postav ve staré a nové verzi. (Komiksový přídavek z Khanova soudu tuhle výraznou změnu vysvětluje zásahem admirála Marcuse.) Že se Khan dokázal po tolika letech hibernace přizpůsobit, dohnat chybějící znalosti a ještě vyvíjet nové technologie – ten původní pročetl lodní knihovnu tak rychle, že se svými lidmi během pár dní převzal kontrolu nad Enterprise. A pak samozřejmě scéna u dveří k warp jádru… Je to dost výrazná kopie, i když tady použitá v jiném kontextu, v návaznosti na první díl. Abrams naštěstí to, co jí předcházelo, osekal od patosu a ve strojovně je tentokrát skoro prázdno – zůstal jen Scotty. Z původní verze se tu ale citují některé Spockovy věty. Jedna se dostala hned na úvod filmu („Potřeby většiny jsou nadřazeny potřebám menšiny.“). Spock v původní verzi také říká, že sám nikdy neskládal test Kobayashi Maru, až tentokrát, a ptá se, jak působí jeho řešení. Převrácení této scény doplňuje jeden nový detail – odpověď na vulkanský pozdrav. To, co navazuje, se už ve způsobu provedení liší.   Druhému dílu se dá samozřejmě vyčítat pár nedotažených věcí. Třeba vzpomínkový projev na konci působí, jako kdyby z něj vypadla věta – v kapitánově slibu snad musí být něco víc, než že úkolem Enterprise je zkoumat neznámý vesmír. Úprava torpéd proběhla až moc rychle a trochu se to přehnalo s digitálem při Spockově pronásledování Khana. Pár věcí by se hodilo ještě vysvětlit, třeba že v tašce, kterou Khan vzal, bylo přenosové zařízení. Přes tyhle a další drobnosti jako celek – kvalitní scénář, výborné triky, dobré herecké výkony a režie, díky které jede příběh jako horská dráha. Prostě první i druhý díl nového Star Treku jsou filmy, které můžete klidně vidět víckrát. Škoda, že z plánovaného čtvrtého už po tolika odkladech asi nebude vůbec nic.  No a ještě dvě poznámky. Jednak doporučuju titulky, protože tenhle dabing nepatří zrovna ke špičce a film svou nevýrazností dost ochuzuje. A taky – Galadriel tu kdysi řešila úlohu doktorky Marcusové. Že prý ta slečna byla vlastně k ničemu. No, protože i v „Khanově hněvu“ se vyskytuje postava se stejným jménem, jde z jejích pohledů v závěru filmu poznat, proč se vrátila na Enterprise. Admirála Marcuse by to asi moc nepotěšilo ;-).

Námět zpracovaný s trochou nadsázky z neobvyklého prostředí. Samozřejmě že nabarvené ovce jsou nesmysl, ale ani Láska nebeská, ve které také hráli Alan Rickman a Bill Nighy, se všem nedržela reality. Obsazení se podařilo a je vidět, že režisér věděl, co dělá. Humor i city dávkoval velice přesně a herci mu v tom hodně pomohli.