Dvojirakri

Překvapivě dobrý film, který je samozřejmě plný tehdejšího agitátorství, naivity, schématismu, šablon, ale postavím-li tento na misku váhy a porovnám jej třebas s takovým kultem jakým tehdy byl a dodnes je Dovolená s Andělem(jistě,bez toho humoru!) který vznikl prakticky ve stejné době, tak Weissovo dílo s přehledem snese srovnání! Z počátku sice zlobí obraz, střídají se scénky jak velmi tmavé tak přesvětlené, nevím jestli je to problém jen kopie uvedené v televizi, nebo technik pokazil vyvolávání, ale po dejme tomu první třetině je vše v pořádku. Stále více dostává během filmu prostor hlavní hrdina Fabián, jehož výkon je korunován opileckým monologem v prázdné škole, kdy Otto Lackovič, který si Cikána/Roma zahrál později ještě mnohokrát(nejslavněji asi v seriálu Chalupáři, kde je to jen choleričtější šablona), a během níž prokazuje opravdový talent! Naopak ne tolik výrazný je při svém prvním setkání s filmovou kamerou tehdy chlapec Dušan Klein, jenž se k tématu Cikánů/Romů jako režisér vrátil v dílech Kdo se bojí, utíká, nebo Radikální řez. Hlavní postavy doplňuje pozitivní nadšenec Ladislav Chudík, kterého jsem, přiznávám bez mučení, nepoznal. Vyzdvihnout musím hudbu Jiřího Srnky, který se jako skladatel osvědčil i v jiných výrazných snímcích. Samozřejmě že film byl dalším z dlouhé řady tehdejších politických snímků, apelovat měl na to že přece i negramotný Rom se může naučit psát, zařadit se a být kolektivu prospěšný, jestli ale někomu Můj přítel Fabián změnil život, kromě Dušana Kleina, těžko říct.

Tuze smutný snímek, hlavně kvůli těm skutečnostem okolo Buriana a Štěpničkové. Proto těžce nekoukatelné. Lipského vstup do světa kinematografie není pamětihodný. Při sledování jsem si chtěl lámat prsty. Zajímavý komentář: Adam Bernau

Jaké překvapení, první film kde mi Pavelka ani trochu nevadil, naopak jsem mu dokonce fandil! Pohádku jsem nikdy předtím neviděl, není tak známá jako jiný režisérův počin ze stejného roku Panna a netvor. Divák si přijde na své u strašidelných scén, herecké kreace Jury Kury a dočká se i toho dobře známého zjištění, že zlo nemůže ze světa úplně zmizet, pouze mění podobu... Pěkné!

Nejsem příznivec vtipných hororů, tady je ten humor málo vtipný a hororová složka málo strašidelná, ale za ty masky bych dal pět hvězd okamžitě, ty jsou vážně perfektní! K tomu krásná Jenny Agutter, ale vše okolo táhne snímek do průměru, prostě tou vatou je třeba se prokousat, vrrrr!!

Drsný Clint Eastwood nahání vlasatého parchanta který dlouhou puškou ohrožuje nevinné občany San Francisca. Já se dobře bavil a proto i dobře hodnotím!

Osobně mám trochu problémy s horory, kde se 90 minut nic neděje, aby se v závěru něco dělo. Teď se nedívej je přesně tento případ, protože téměř celý snímek je jedinou hororovou položkou účes Donalda Sutherlanda, jenž mi k okouzlující Julii Christii ani trochu neseděl. Zatím jsem nepotkal film ze 70.-80.let se zmíněným hercem, který by se mi opravdu líbil, doufám že čeká na mé objevení...

Jak jsem při prvních záběrech doufal že půjde o drama z vrtu, tak jsem byl nakonec zklamán - velmi hluboce. Naftová pole pak kamera navštíví snad už jen jednou. Po zbytek času sledujeme životní plahočení jednoho prolhanýho chlíváka s šikovnými prsty, kterýmu komplikuje život jeho ctižádostivá družka, již nedokáže ani bezmezně milovat, ani nadobro poslat do háje. Ono mě na tom vlastně vůbec nic nebavilo, nejsem žádný Nicholson fanda. Ale zas tak strašný to taky nebylo... Slabší tři ***.

Jsem z toho filmu celej zblblej... Takže poldové věděli o tom že na ně vnitráci chystají past?? Ehm, nedokážu se soustředit, když se nudím vymýšlím si v hlavě vlastní film... Jéé, hele, pták!

Spoiler: Rodinné prokletí které je symbolizováno velikým dřevěným domem přivázaným ocelovými lany k zemi, nad útesem kdesi v Newfoundlandu kam odchází muž s malou dcerou. Jenže za prokletí nemůže onen dům, nýbrž lidé, předci, kteří byli vychováváni v nenávisti, majetnictví, povrchním sobectví, zvyklí přemýšlet hlavně nad vlastním ukojení. Cesta z tohoto vede jen přetráním pout které nás drží přikované k zemi jež přináší jistotu. Pokud toto neuděláme, výsledkem je přenášení prokletí na další a další členy rodiny, blízké, na celé generace, dokud se neobjeví někdo jako náš hlavní hrdina. Quoyle by nikdy nepřišel na to že má talent pro psané slovo kdyby zůstal sazečem ve městě kde poznal samé ústrky, jak od vlastního otce, tak od manželky, kterou "získal" protože si sám sebe nevážil jelikož byl ponižován, a kdyby nepřišel na to že má talent pro psané slovo tak by nepoznal co je to mít sebevědomí, tím pádem by film/jeho osud nemohl mít šťastný konec. Protože bez sebevědomí jsme jen chodící zombie nucené kvůli tomu co jsme zkusili šířit to zlo dál, tak se nám alespoň trochu uleví... Když jsem Ostrovní zprávy viděl kdysi poprvé, tak jsem si tohle všechno nebyl schopný uvědomovat, byl jsem ve fázi kdy jsem také roznášel zlo a nerad na to období vzpomínám. Snímek se mi tehdy ale líbil svojí ponurostí, záběry na nehostinnou přírodu a jednoduchými vysvětleními jednotlivých příběhů. Dnes film dokážu ocenit mnohem víc, ale nedokážu ho po shlédnutí po více než 17 letech spravedlivě ohodnotit, jelikož se pro mě stal víc osobním než bych čekal. Takže časem dost možná změním hodnocení, spíš k lepšímu.

Zde si při svém verdiktu trochu pomohu příkladem ze světa hudebního. V obsahu se můžeme dočíst jak byl snímek ve své době přelomový, čím vším si to zasloužil a co znamenal pro kinematografii celkově. Nejsem zase takový znalec abych toto mohl rozporovat. Napadá mě ale příměr ke kdysi nově vznikajícím subžánrům rocku, či metalu. Jen některé desky, jenž byly tzv. stylotvorné, se zapsaly do dějin hudby jako tak výrazné, že jsou dodnes obecně uctívané jako modly. Ty kterým se to nepovedlo, přestože u těch začátků byly a třeba zažehly plamen, ovlivnily mnohé jiné kapely, jenž z nich čerpaly a samy ten který subžánr proslavily. Jde mi v první řadě o kultovní Bathory, kteří jsou přímí tvůrci toho, čemu se začalo říkat black metal severského střihu (nebudu zde rozvádět to že existovali Venom a mnohé jiné spolky,to byl spíš takový velmi špinavý hevík), jenže ty jejich rané desky jsou dnes pro nové posluchače uvedeného žánru neposlouchatelné, je z nich sice dobře slyšet to co dodnes dělá ten žánr žánrem, ale všechno je to dávno překonané a na to samotné jméno pomalu ale jistě sedá prach. Proč tohle všechno píšu? Naprosto stejně to mám s tímto filmem. Uznávám jeho důležitost pro další vývoj filmového průmyslu, jsem schopný rozklíčovat to důležité, ale jinak je to ZATRACENĚ nudný, špinavý, vo ničem snímek plný drog, smradlavých hipís a dalších protivných postav, ze kterých vybočuje jen Jack Nicholson, který to všechno vlastně ještě podtrhnul. Možná kult pro harleyáře, ještě větší kult pro starý harleyáře, ale pro mladšího diváka bez vztahu k jednostopým vozidlům, notabene vyléčeného huliče nic o co by přišel kdyby tohle neviděl.