Dvojirakri

Pěkná atmosféra a mix vymýtačského hororu a soudního dramatu je lákavá kombinace, ale pokud potenciální divák tuší vzrušující kombinaci Rozsudku a Exorcisty, bude zklamán, neboť obě roviny příběhu jsou příliš povrchní - o hlavní hrdince máme málo informací, většinu času řve a režisér se scénáristou se nijak nesnažil ji s divákem více sblížit aby její následná muka byla pro obecenstvo tíživější, náznaky strašení právničky jsou spíš směšné a v celkovém pohledu oproti zmíněnému Rozsudku je samotný soud plytký. Krom toho, Laura Linney vypadá jako Rachel Greenová a také díky podobnému dabingovému hlasu jsem se tohoto nechtěného a v podstatě protivného dojmu po celou stopáž nezbavil.

Ty paralely se zlatými Šedesátými jsou jasně patrné, je poznat že Gedeon je, či spíše mohl být vynikající režisér a scénárista, že to uměl s mladými herci, měl vizi jak má celek vypadat, ALE: film bude navždy obecně znám hlavně díky třem skutečnostem -> a) jediný snímek nadějného režiséra, b) "vytvoření" Pavla Lišky, c) skeč od České sody.

Já tyhle mystifikační dokumenty nemám v lásce, svrbí mě při nich duše - oni lžou, my víme že oni lžou, oni vědí že my víme že oni lžou, a přesto lžou. Hodnocení u mě tedy podstatně zvyšují moje sympatie k Mňágovi a Žďorpovi a především k jejich hudbě. Jinak nic co bych chtěl vidět znovu.

K filmům jako je Šeptej se dostanu jedn zcela náhodně, nečtu si obsahy a nechávám se překvapit, a něco takového bych si sám od sebe nikdy nepustil. Nezajímají mě životy a problémy současných českých městských buranů jakéhokoli vyznání, pohlaví a sexuálního zaměření, celý film jsem tedy vlastně prozíval spíš než abych ho prožíval a ty dvě hvězdy které uděluji jsou hlavně za pěknou kameru převážně ve scénách v parku, a především hudbu, která zastiňuje snažení celého ansámblu včetně tvůrců této nepodívané.

Prakticky stejný námět jako Ahoj, Terezko, jen posunutý do období otevření Schengenu pro země střední Evropy, v barvě, místo Terezky poznáváme Tomka, kluka který je inteligentní ale má pocit že svoji chytrost není v podmínkách které mu polsko-německé pohraničí přináší schopen uplatnit. Poté co se na diskotéce seznámí s děvčetem sledujeme jeho pozvolný pád... Právě tou velkou podobností se zminovaným filmem už jsem nebyl tolik překvapený a tak budu hodnotit jen formální stránku věci a ta mě nezaujala tolik jako Terezka. Že jsou diskotéky semeništěm všeho možného co je na či za hranou zákona je jasné, natož v Polsku, tohle prostředí mě nikdy netáhlo a ti lidé mi nejsou sympatičtí, stejně jako v Tomkově okolí, tím je dané jak bude jeho osud pokračovat. Přesto je dobré snímek dokoukat, takové filmy by se měly točit i u nás a pouštět dětem!

Prosté děvče z chudé rodiny varšavského sídliště přichází na textilní učiliště, kde dostává školu od zkušenější spolužačky, touto školou je ovšem stahováno kamsi do nížin, jež divák zkraje snímku ani nedovede představit. Zcela obyčejný námět, který je ale přenosný i do našich zeměpisných souřadnic, a že těch dětí je! Jak těch které jsou stahovány, tak těch které stahují aby v tom srabu, kam se dostaly, nebyly samy. Černobílý obraz dává divákovi alespoň trochu pocit že se tak děje v neurčitém čase, což trochu nabourá až chlapec hrající videohru, je to ale jen lehký nedostatek v jinak snímku neskutečně mrazivém! Jestli jsou Sviňky pro mladého současného diváka, je Terezka pro vyzrálejšího.

Další z důkazů jak v současné populární hudbě schází skladatelská invence a až příliš se vsází na text. Nemusíš umět hrát, stačí včas stisknout Enter, voe. Toto u mě díky tomu rostou čím dál výš!

Poláci se za dobou převratovou ohlédli velmi brzy a nejen v kinematografii jsou mnohem dál než my dnes. U nás s velkou slávou vznikly Devadesátky, ale co doba kdy se likvidovaly spisy, měnili se soudci, nebo střídali policisté v útvarech? Co bývalé Lidové milice? Co pohraničníci, co se s těmito jednotkami a jejich členy stalo? Olmer, Svoboda a další, kteří měli na to v tomto směru natočit podobný film jako jsou polští Psi šli svými cestami a česká společnost se prakticky až do konce milénia opíjela nabytou svobodou, přepisovala dějiny nebo nadávala na soužití s nácky/Romy nebo prozřívala z evropské reality. Ale za činy doby kdy se ten chleba skutečně lámal se neohlédl nikdo. Dnes už je na to pozdě. Už jen za tu odvahu si tento snímek zaslouží absolutorium.

Poklidné a vcelku příjemně natočené severské drama z prostředí obchodníků s uměním, které je vysoustružené do puntíku, ale nepřesvědčilo mě v několika ohledech, třeba že by celoživotní sběratel umění nevěděl že se ikony nesignovaly? Že by se jiný obchodník zbavoval "podezřelého" obrazu který je malován stylem slavného malíře? To i ten poručík Gruber poznal von Klompa z pouhé mazaniny Padlé Madony s velkými balónky...

Tak jsem původně ohodnotil třemi hvězdami, ale stejně mi to prostě nešlo dohromady - mladý úspěšný a pohledný muž závislý na sexu tak že i v zaměstnání chodí onanovat a pracovní počítač má plný oplzlostí, nezáleží mu na pohlaví protějšku, a přitom název Stud? Mělo mi to snad připomínat Hanekeho Pianistku, nebo, již některými uživately zmíněné Schormovy filmy? Já mám dojem že tohle mnoho diváků pochopilo zcela jinak, než jaký byl režisérův záměr. Moje vidění jakožto největšího šovinisty v okolí, a muže v podobném věku jako je hrdina? Ten snímek je ve skutečnosti o všech těch ženách, které SE NESTYDÍ a rozdávají. On si jen bere to, co mu nabízejí. Není pudem dohnán ke znásilnění, na druho stranu ani není v jeho zájmu navazovat dlouhodobý vztah. Stačí si jako klíč vzít poslední scénu v metru. Společnost je prorostlá neúctou k sobě samému a zasévají ji už rodiče, což je naznačeno vztahem sourozenců, i jejími jizvami v zápěstí. Jejich dětství asi nebylo ani trochu veselé... Tohle mění mé hodnocení, ovšem jen o jednu hvězdu. Podle mě si režisér ukousl možná až trochu moc velké sousto, protože většině diváků zůstane v paměti jen těch několik sexuálních scén a příběh jednoho nenasytného šukálisty, což je docela škoda.