Můj přítel Fabián

Spisovatel a novinář Ludvík Aškenazy, autor knih povídek „Sto ohňů" a „Německé jaro", se nám představuje jako filmový autor po prvé. Z jeho povídky „Dva Gáboři" (jak se původně Fabián jmenoval) vznikl film „Můj přítel Fabián". Ovšem filmová povídka poskytla pouze základní námět, ostatní načerpali scénáristé Aškenazy a Weiss při pobytu na ostravských stavbách. Ve filmu je řešena jedna z palčivých otázek našeho života — výchova cikánů a náš poměr k cikánům. Autoři chtěli filmem ukázat na rasistické předsudky, které vězí ještě v mnohém z nás ve vztahu k cikánům, a současně i dokumentovat, jak naše nová společnost v duchu socialistického humanismu dává cikánům plná poli tická, sociální a kulturní práva, jak se snaží o jejich sociální a kulturní povznesení. Těm cikánům, které buržoasní repu blika postavila mimo společnost a mimo zákon, těm cikánům, které hitlerovci odpravovali v plynových komorách. Především však chtěli autoři dokázat, v čem spočívá „umění zacházet s lidmi". Tato myšlenka prolíná celým filmem. Řešení konkrétních problémů dokazuje, že všechno naše úsilí nesmí směřovat jen ke gigantickým stavbám a plnění plánu, ale také k blahu pracujícího člověka. Je jen na škodu, že chabá stavba scénáře, který se rozvíjí příliš episodicky a bez prudšího konfliktu, i některé mylně pojaté vztahy (Trojan— Řepka), ubírají filmu na umělecké síle a přesvědčivosti. POZNÁMKY: Námět a spolupráce na scénáři k filmu „Můj přítel Fabián" je první prací spisovatele Ludvíka Aškenazyho pro film. Režisér Jiří Weiss natočil umělecké filmy "Uloupená hranice" (1947), „Dravci" (1948), „Poslední výstřel" 1950), „Vstanou noví bojovníci" (1951 — za tento film byl vyznamenán státní cenou). V současné době dokončil režisér Weiss film „Punťa a čtyřlístek". Ferdinand Pečenka natočil v posledních letech filmy „Poslední výstřel" (1950), „Posel úsvitu" (1951), „Mikoláš Aleš" (1951), „Mladá léta" (1952); „Plavecký mariáš" (1952), „Měsíc nad řekou" (1953). V roce 1954 natočil filmy „Cirkus bude" a „Stříbrný vítr". Skladatel Jiří Srnka složil v posledních letech hudbu k filmům „Poslední výstřel" (1950), „Vstanou noví bojovníci" (1951), „Akce B" (1952), „Usměvavá zem" (1952), „Nástup" (1952). Za hudbu k filmu „Měsíc nad řekou" byl poctěn státní cenou. — Otto Lackovič debutoval ve slovenském filmu „Kozie mlieko" v roce 1950. První jeho významnou rolí byla úloha trestance Maliny ve filmu „Nad námi svítá". Po Fabiánovi vytvořil jednu z hlavních postav v Krejčíkově filmu „Frona" a v Krškově filmu „Stříbrný vítr". Ladislav Chudík hrál ve slovenských filmech „Vlčie diery" (1948), „Priehrada" (1950), „Lazy sa pohly" (1952) a v českých filmech „Nástup" (1952 — roli Bagára) a „Expres z Norimberka" (1954). Filmový přehled 1/1955 (22.07.2009)

Jen je mi líto, že jsem neviděl více filmů s Ladislavem Chudíkem. Jisté je, že by si Trojan a Dr. Sova mohli ve své prázdnotě otřesně vymodelovaných mirko-dušínovských typů podat ruce. S Chudíkem se jednoduše nelze ztotožnit; v tomto snímku je mu však vážným konkurentem Věra Bublíková, které k dokonalosti chybí jen tvář Jiřiny Švorcové. Přesto nám však pomáhá nesoustřeďovat veškerou zhnusenou diváckou aktivitu pouze na chudáka Chudíka. Protože si pak Bohuš Záhorský střihnul své klasické otravné nic a Robert Vrchota dostal ke svému podlému Řepkovi jen málo prostoru, otěží filmů se chápe Otto Lackovič, který i přes občasné přehrávání (zejména na tradičně prosvětleném konci filmu) snaží se své postavě dodat nějaké pozadí, což se vcelku potkává s úspěchem. (27.02.2005)

Budovatelský výrobní film o sociální integraci cikánů do výrobní sféry. Cikáni naprosto negramotní a práci a škole se vyhýbají jako čert kříže. Ale je tu cikán Fabián, který snahu projeví, když mu svářeč Trojan podá pomocnou ruku. Reakce okolí však nijak nepřekvapí a tak problémy na sebe nenechají dlouho čekat. Trojana si zahrál Ladislav Chudík, Fabiána Otto Lackovič, který si cikána zahrál ještě mnohokrát, a jeho syna Fabiánka pozdější režisér Dušan Klain. Poznal by ho tu někdo? Námět a děj není nezajímavý, ale celkovou atmosféru velmi kazí propaganda své doby. Film byl dokonce vyroben v barvě a tak rudá zář z celého snímku skutečně jenom září. Je tu zachycena a dosti pozvedána rasistická nálada v tehdejší československé společnosti. V zájmu je však odstupující kulturně-sociálně-politický experiment, jehož výsledkem měla být podle vládnoucí komunistické strany totální převýchova člověka dle zásad učení marxismu-leninismu, základní doktríny stávajícího režimu. Podle historických pramenů to snímek neměl v žádném případě jednoduché. Připomínky k němu měl dokonce i tehdejší ministr kultury Václav Kopecký. Původně byl snímek hlavně v dialozích daleko tvrdší, ale museli zasáhnout cenzurní nůžky. Dnes by však takovýto film už nemohl vzniknout vůbec, takže s ohledem na tehdejší temnou dobu, klobou dolů. Ve svém smyslu je to filmový počin více než odvážný. (02.02.2017)

Velice sympatický film o sbližování romské komunity, přicházející za prací do Ostravska. Můžeme se ptát - bylo to tak nebo nebylo. Filmy z 50. let nepostrádaly bohudík výchovný moment, zde vyjádřený představou, jak by mělo začleňování Romů, kteří postrádali jakékoliv vzdělání, do nové společnosti. Zároveň je to film, který nezamlčuje základní problémy, které s sebou toto sbližování přinášelo. Na jedné straně příliš idealistické představy, na druhé nedůvěra a velice snadná ztráta důvěry a návrat ke starým zvyklostem. Zde byla ukázána láska Romů k hudbě, ale i jejich přirozený sklon k alkoholismu v pro ně cizím prostředí. Proto tolik tápání a nedorozumění mezi svářečem Trojanem a Gejzou Fabiánem. A objevila se tu i snaha Gejzu obvinit z poškození motorů... (31.03.2021)

Je to nádhera, téma stále aktuální, stále přítomné, stále bez odpovědi. Šablonovité postavy krásně kontrastují s barevnou kamerou Ferdinanda Pečenky, všichni hrají pod Weissem velký agatiční pathos a jak je to naučné, tak je to dojemné. Na svém místě jsou všichni z představitelů dokonalých lidí dneška - Kubešová i Bek, Krejča i Vrchota. Báječný je adolescent Dušana Kleina, pro pamětníky pak Fanda Mrázek. (31.07.2019)