džanik

„Rašómon“ znamená v překladu „brána démonů“.

„Rašómon" odkazuje na název jedné povídky Rjúnosukeho Akutagawy („japonský Maupassant“), v níž právě propuštěný sluha hledá v horním patře brány nocležiště i úkryt před deštěm. Nalézá tam pouze prostor plný mrtvol a stařenu, která jim stříhá vlasy, aby z nich následně vyráběla paruky, jejichž prodejem se živí. Děj příběhu líčeného ve filmu však vychází z jiné Akutagawovy povídky „V houštině“ („Rašómon a jiné povídky“).

Ve filmu je scéna, ve které je Bruno (Enzo Staiola) při přecházení silnice málem dvakrát přejet autem. Bylo to zcela náhodné – místem natáčení projela dvě auta.

Vittorio De Sica prohlašoval, že představitele pro role Bruna (Enzo Staiola) a Antonia (Lamberto Maggiorani) si vybral kvůli jejich způsobu chůze.

Na plakátě ve filmu můžeme vidět Ritu Hayworth ve filmu Gilda (1946).

Prozíravý producent David O. Selznick původně navrhoval do vedoucí úlohy Caryho Granta. Vittorio De Sica, než se rozhodl obsadit amatéry, na to odpověděl tím, že požadoval Henryho Fondu.

Všichni herci ve filmu jsou amatéři.

Procesí flagelantů zpívá “Dies irae, dies illa“ (Den hněvu, onen den), slavný latinský chorál ze 13. století, za jehož autora je považován italský františkán Thomas Celano (nar. kolem roku 1200 – zemřel cca 1255), jeden z prvních učedníků svatého Františka z Assisi a autor dvou jeho životopisů.

Kostel, ke kterému ve filmu jedou Jöns (Gunnar Björnstrand) s Antoniem Blockem (Max von Sydow), byl ve skutečnosti model, zavěšený v popředí na suchém stromě.

Ingmar Bergman nalezl inspiraci v tehdejších filmech Akiry Kurosawy, jehož byl velkým fanouškem.

Bylo překvapením, jakou poměrně malou roli zde přijal v té době velmi populární britský filmový herec Stanley Baker. Jak sám uvedl, chtěl ve filmu hrát poté, co byl unešen tím, jak protiválečný byl scénář Carla Foremana.

Carl Foreman, producent a scénárista, byl ve 30. letech členem Komunistické strany, jejíž členové houfně podporovali španělské Republikány a v 50. letech se dostal na hollywoodskou „černou listinu“. Odjel poté do Anglie, kde pokračoval ve filmové práci.

Gregory Peck v pozdějším rozhovoru uvedl, jak ho "dostal" červený nátělník kolegy Anthonyho Quinna, zvláště jeho křiklavost v závěru filmu, kde v pozadí převládaly modrá a šedá barva.

Píseň "Yialo Yialo" ("Pobřeží, Pobřeží"), kterou slyšíme zpívat na svatbě, je řecká lidová píseň o lásce a moři. Píseň má různé verze - během zpěvu se, tak jako u mnoha jiných venkovských lidových písní, improvizuje. První verze, kterou slyšíme ve filmu (prosba, aby moře neprobudilo zpěvákovu milou) je standardní. Druhá verze, kterou zpívá herec/zpěvák James Darren (filmový vojín Spyros Pappadimos), je zdánlivou improvizací (prosba k horám, aby se sklonily a on tak mohl spatřit svoji milovanou dívku "Anoulu" a vzdálený domov "Rahoulu").

Gregory Peck často říkal, že byl zklamán tím, kolika divákům uniklo, jak protiválečný se film snažil být.

Pro roli ztvárněnou nakonec Gregorym Peckem byl zvažován Rock Hudson i Cary Grant. Posledně jmenovaný ale tehdy už “neprošel“ kvůli vysokému věku (56).

Navzdory úvodnímu slovu, které nás seznamuje s "historickým pozadím", jde o fikci. Žádná taková mise se ve skutečnosti nekonala, jelikož nikdy neexistovala žádná děla z Navarone.

Jedna z lokalit ostrova Rhodos, kde se natáčelo, byla přejmenována na "Zátoku Anthonyho Quinna" (Anthony Quinn Bay), který nedaleko odtud údajně zakoupil nemovitosti. Na Rhodosu se také natáčel válečný film Útěk do Atén (1979).

David Niven nosí na svém baretu odznak Lehké pěchoty, u které sloužil ve 2. světové válce.

David Niven nahradil Kennetha Morea. Pro Nivenovu roli byli zvažováni také Dean Martin a Alec Guinness.