(mOnkey)

Něco tak famózního jsem ještě neviděl a od prvního zhlédnutí takřka dokonalého Shawshank Redemption jsem se bál, že už ani neuvidím. Trvalo to sedm let a mé hledání je nyní u konce. Snímek Stanleyho Kubricka, kterého jsem se z hloubi srdce bál, poněvadž zvolené období a téma nepatří k mým nejoblíbenějším, mi ukázal, že dát na vnitřní dojem bývá často krátkozraké a zcela scestné. Na závěr mi tedy zbyla tříhodinová výpravná epopej, od níž jsem čekal daleko spíše zklamání, než prudké rozčarování. Za tohle a za všechno, co jste vytvořil, Vám patří můj velký obdiv!

Hitch se vrátil do rodného Londýna, aby tu natočil svůj předposlední thriller. I když kvalit ani věhlasu výpravného North by Northwest nikdy nedosáhne, bylo by slepé nedat mu šanci. Příběh se točí kolem muže, který se shodou nešťastných náhod připlete k případu sériových vražd mladých a atraktivních žen a nezbude mu než se dát tak jako Cary Grant na útěk vstříc spravedlnosti a očištění své osoby. A i když už se zdá být vše ztraceno, na povrch vyplouvají nové důkazy a motivy svědčící v jeho nevinu. Hra na schovávanou se blíží ke konci!

Popiska na přebalu hlásá "černobílá poezie". S tím se nedá než souhlasit. Nádherná poezie s bezmála geniální kamerou.

Romantická komedie o nepříliš úspěšné majitelce malého obchůdku s knihami v podání kouzelné Meg Ryan, a charakterním Tomu Hanksovi coby svérázném podnikateli, jenž právě otevírá konkurenční knihkupectví, a který s oblibou cituje Kmotra. Jak tohle může dopadnout... 70%

Na první pohled obtížná šifra a těžko pochopitelný i uchopitelný snímek - všechny tyto aspekty splňuje Seven Pounds do puntíku. Vlažné tempo celého filmu vyvažuje jen (zas a znovu) skvěle hrající Will Smith, který nechává diváka v napětí a očekávání, "jak že se tahle unylá podívaná nakonec vyvrbí". Události do sebe bohužel začínají zapadat trochu pozdě, a tak se i přes fakt, že celou dobu prakticky víte, jak příběh skončí, dozvídáte celou pravdu až hluboko za třemi čtvrtinami stopáže. Ovšem to, co pro nás scénáristé připravili, i když poněkud povrchní a přehnaně morální, za ten čas stojí.

Občas je dobré nedat na první dojem. Když jsem si kdysi dávno pustil Blade Runnera pozdě v noci, zmožen aktivitami všedního dne, domníval jsem se, že se jedná o zatuchlou a časem vyčpělou sci-fi s pro dnešek nulovou uměleckou a morální hodnotou. Proto jsem tehdy udělil filmu pouhé dvě hvězdičky. Od toho dne již uplynulo mnoho času a mně hlavou stále vrtaly myšlenky, že chyba je možná ve mně, že má tehdejší únava měla na výsledný dojem možná větší vliv, než jsem byl tenkrát ochoten si připustit. I proto jsem rád, že jsem si na Blade Runnera udělal opět čas a tentokrát ho zhlédnul v tom správném rozpoložení, jelikož se skutečně jedná o ohromný snímek se skličující atmosférou (v tom správném množství), nebývalou nadčasovostí své myšlenky i jejího podání, a v neposlední řadě skvělými hereckými výkony. Neříkám, že jsem již nyní naprosto pronikl do jeho kultu, avšak zcela jistě mám mnohem blíže k jeho pochopení. // Trvalo osm let a čtyři projekce, než jsem se dostal od původních dvou k nynějším pěti hvězdičkám. Ale některé filmy to tak prostě mají, že do nich buď musíte dozrát, nebo je postupně vstřebávat dalšími a dalšími projekcemi. Proto jsem moc rád, že jsem to s Blade Runnerem kdysi nevzdal a ty šance mu po prvním prozívaném setkání dal. Jedná se totiž o ten typ filmu, který nemá vůbec komplikovanou dějovou kostru a během chvilky se v něm dá bez problému orientovat (však i sama premisa je triviální), ale zároveň obsahuje takové množství (zjevného, v náznacích dávkovaného či rovnou umně skrytého) symbolismu a motivů (náboženských, filozofických a jistě i dalších), že je poměrně obtížné ba přímo nemožné to všechno vstřebat na jedno posezení. V roce 2009 jsem psal, že jsem ještě nepronikl do kultu Blade Runnera - myslím, že se mi to s každým dalším zhlédnutím daří víc a víc, ale rozhodně bych se neodvážil tvrdit, že jsem ho konečně zcela pochopil a nemá mě tedy do budoucna už čím stimulovat. S tímhle Ridleym jsme se určitě neviděli naposledy. Director's Cut, Final Cut. 90%

Drsná devadesátiminutová zpověď matičky Země, která se obrazy dokáže vyjádřit jasněji a zřetelněji než kdejaký upovídaný biják za pomoci slov, může do budoucna skvěle posloužit jako reflexe lidské povahy a ukázat výhružným prstem budoucím generacím, že život na Zemi není jen to krásné, a neměli bychom být proto slepí vůči dění kolem nás.

Propletenec lidských vztahů plný touhy, vášně a milostných vzplanutí uprostřed prosluněné Barcelony. Láska na první pohled.

Touha. Smrt. Volnost. Zatracení.

Myslím, že nemá cenu polemizovat nad zdroji inspirace, kdy si Anténa bere to nejlepší například z nadčasového Metropolisu, ambiciózní Cesty na Měsíc a překvapivě i moderního Sin City. Režisér skládá obrazy do strhujícího celku s pečlivostí kvalifikovaného hodináře; mnohdy až zůstává rozum stát, že v dnešní době je podobné vcítění do dob minulých tak "jednoduché" a přesto bohužel stále tak ojedinělé. Vzhledem k pozadí příběhu je zřejmý nekompromisní a velice houževnatý přístup k hudebnímu podkresu, bez nějž by Anténa prostě a jednoduše nemohla existovat. Záměr oscilovat na hraně pochmurné vědecko-fantastiky a potencionálně existenciálního dramatu tak zůstává naplněn beze zbytku.