(mOnkey)

Pokud má člověk právo rozhodovat o svém životě, měl by mít stejně tak i právo rozhodovat o své smrti. Doktor Jack Kevorkian si je toho dobře vědom, a proto začne pomáhat trpícím lidem bezbolestně odejít z tohoto světa. Úřadům se to pochopitelně nelíbí, ale vzhledem k tomu, že asistovaná sebevražda je zákonem nepostihnutelná, nehrozí doktorovi žádné riziko. Jedni jeho chování chápou a podporují, druzí se bouří. Jack několikrát končí ve vězení, kde odmítá stravu a pasuje se tak do role novodobého mučedníka. You Don't Know Jack představuje strhující drama, které stojí na silném příběhu a ohromujících hereckých výkonech, Susan Sarandon i John Goodman jsou super, ale Al Pacinův projev, to je jednoduše herecký koncert, který musím podtrhnout. Okamžitě musím přehodnotit svůj žebříček oblíbených herců a nějak tam Ala nasoukat (ani vlastně nevím, proč jsem ho odtud kdysi vyřadil), jelikož tolik velkých rolí a ještě větších výkonů už jednoduše nemůžu dál přehlížet. Proč takovéhle filmy nejdou do kin, proč se musíme stále dívat na nedopečené komedie nebo rutinní thrillery, když tenhle komorní TV film strčí většinu z nich hravě do kapsy. 85%

Po letech sjíždění klipu od Queenů a utvrzování se v tom, že "dneska už si TO fakt pustím", jsem si TO dneska už fakt pustil. A dostal jsem přesně to, co jsem čekal. Svět Metropolisu je vážně úchvatný, žije si svým životem, kde dělníci pracují dole a vrchnnost vládne nahoře. Jakkoliv jsem předpokládal, že první projekce pro mě bude představovat "pouze" jakousi exkurzi do světa Metropolisu, a plné kouzlo tohoto města (d)ocením až s další, doufejme již s některou z prodloužených verzí, nestalo se tak. Byl jsem pohlcen, sežvýkán a vyhozen zpět do reality o dvě hodiny později. I když některé věci bych si uměl představit i v lepším provedení (vztah hlavních postav), očekávám, že toho se mi dostane u rozšířených verzi (i když předpokládám, že tahle byla naopak zkrácena). Na druhou stranu jsou věci, které můžu vyzdvihovat i dnes, 83 let od vzniku, aniž bych byl nutně odkázán ohánět se stářím snímku - sem patří bezpochyby vizuální efekty, protože megalomanské město překypuje detaily a úchvatnými vizemi budoucnosti, které můžou být s klidem ještě dnes čerstvé (akorát do toho roku 2026 už to jistojistě nestihneme); co si zasluhuje rovněž vyzdvihnout, je orchestrální hudební doprovod, jenž fantasticky reaguje na probíhající události a jakoby "mluví" za obyvatele města. Přes veškerou chválu jsem se ale rozhodl ponechat si v hodnocení skulinku pro možná zlepšení. 85%

Příběh pěkný, ale tu hudbu jednoduše nemůžu překousnout. Death metal bych na klip asi (určitě) nenarouboval, ale tohle není zrovna můj šálek kávy. // Přesto jako samostatné ucelené vyprávění - tentokrát už bez hudby - to slouží více než dobře.

Hej hou, tak jdou! Musím zaklepat na dřevo, protože zatím se mi špatné adaptace Kingových knih vyhýbají. A ani Řbitov zviřátek nepotvrdil tendenci, že filmová přepracování dílo hyzdí (jako ksicht toho plesnivýho Pascowa). Určitě tomu tak často bývá, ale tentokrát tomu tak není a velký podíl na tom má i scénář od samotného Kinga. Vůbec mi nevadí, že vyhodili některé zdlouhavé pasáže, že něco udělali jinak. Poslední dvacetiminutovka je maximálně strhující a "epilog", i když možná zbytečně doslovný, hodně odvážný a mrazivý.

Od Davida Leana, mistra rozmáchlých velkofilmů, bych čekal, že s takovouto komorní jednohubkou si poradí levou zadní. A ono je to přesně naopak. Jistě se lze dohadovat, do jaké míry může za ne zcela uspokojivý výsledek sám Lean, když ten svou práci odvádí vcelku slušně. Jako hlavní problém vidím nevhodně zvolené herce, mezi nimiž neprobíhá ta správná chemie, nejiskří to mezi nimi. Výprava za moc nestojí a tempo je rozvláčné. Milenci se každý čtvrtek scházejí, takto si odbudou několik setkání, ale když se loučí zřejmě naposled v životě, se mnou to nic nedělá. Trpké zklamání. 65%

Téda, Jaye Baruchela jsem od Populární mechaniky (a to už je dobrých deset jedenáct let) snad nikde neviděl a je třeba uznat, že nám pořádně vyrostl. Tady je z něj opravdu joudovitá "pětka" a nebýt těch koutů - už proto jsem neměl problém se s ním sžít - bych ho hádal na pubertálního výrostka. Oproti němu Alice Eve je skutečně "solidní desítka", takže člověk zprvu nemá vůbec potuchy, jak to takovému páru bude klapat. A ono to taky semtam neklape. Kirk (Jay) má naštěstí moc fajn kámoše (ti budou mít průser jak hrom), takže nakonec všechno dobře dopadne. Závěr už je trošku přestřelenej, ale díky fajn náladě, jakou u mě dokázal snímek naladit, nemám nejmenší problém mu těch pár trapných momentů odpustit. 75%

První, co mě při sledování Malatonu nevyhnutelně napadlo, byla paralela s Rain Manem. I když snímky spolu nemají co do děje nic společného, spojuje je hlavní hrdina trpící autismem. Herecké výkony jsou fantastické, především pak Seung-u Jo v roli hendikepovaného Cho-wona jednoduše září. Překrásná hudba podtrhuje gradující děj a člověk se v závěru až přistihne, že mu moc nechybí k tomu, aby začal bulet jako želva. Jeden z mých nejkrásnějších jihokorejských zážitků, a to jsem samotnou zemi (zatím) nenavštívil. 85%

Uvěřili byste ochlastovi, co často přespává na nádraží, že vidí duchy? Taky ne, tak vidíte. Mrtví po Armaanovi chtějí, aby jim pomohl s jejich problémy, ale tak nějak zapomínají, že on má i svůj vlastní život. Nakonec kývne na požadavek zoufalé matky, která by chtěla ještě jednou vidět svého syna. Podaří se Armaanovi chlapce najít? 70%

Kdyby se uspořádala soutěž o nejukecanější film historie, tento Hawksův užvaněný screwball by se určitě umístil na předních pozicích. Cary Grant po celou dobu řeční, Rosalind Russell řeční a ostatní postavy jim v tom zdatně sekundují. Až se v tom člověk občas ztrácí, což je škoda, protože hektické prostředí novinařiny skrývá netušené krásy. Prozatím 70%

Nevěřte plakátům ke korejským filmům! Stejně jako u Kimssi Pyoryugi jsem ze začátku čekal nějakou rozjuchanou, hodně střelenou zábavu. Nakonec tomu bylo úplně jinak. A zábava to v tomto případě dle mého taky nebyla. 50%