(mOnkey)

Kombinace Sellers, O'Toole, Allen, je smrtící. Co je nového, kočičko? je zářným příkladem crazy '60s komedie, která příliš nedbá na dějovost, nýbrž na sebe kupí kvanta legračních scén. Zprvu těch, u kterých se blbě uculujete komediálnímu talentu hereckého ansáblu, abyste do sebe v závěru dostali nebezpečnou dávku humoru natlačeného do krychličky o objemu dvaceti minut. Smrtící!

Svojským způsobem velice originální a netradiční romantická komedie ne nepodobná americké 500 dní se Summer. Naštěstí si ale razí vlastní vyprávěcí cestu, je vtipná a má sympatické hrdiny, jejichž milostný vztah prochází skrze celou stopáž a buduje se postupně. Takže i přesto, že neuvidíme žádný polibek ani intimní doteky, jde cítít, že mezi dvojicí funguje ta správná chemie. Tak hezky a poklidně si to plyne, že se ani nenadáte a už je konec. 85%

Jako parchant mi Humphrey Bogart sedí o poznání méně než jako něžná romantická duše, ovšem jeho herectví jako vždy nelze nic vytknout. Nabízím několik osvědčených rad pro všechny potencionální zlatokopy: 1) vždy jednejte na vlastní pěst, 2) nikdy nikomu nevěřte, 3) nebuďte hamižní a spokojte se i s málem. Nakonec i to je lepší než nemít nic. 85%

Kirk Douglas vchází do vydavatelství novin, které má na zdi pověšený slogan "psát pravdu". Ta se ovšem ve skutečném světě, a v tom novinářském obzvlášť, dávno neností. A prachy ten charakter přeci taky zas tak moc nekazí. A tak když dojde k medializaci nešťastného závalu, který pohřbil muže, na místo se jako hladoví supi sjíždějí lidé i média z blízkého i širokého okolí. Tenhle snímek dost ostře kritizuje pokrytectví a hyenismus, s jakým se k sobě (i nevědomky) můžou lidé chovat. Z místa neštěstí se stává atrakce, na níž chtějí profitovat hamižní jedinci a senzacechtivý tisk. Záchrana uvězněného nebožáka je totiž v čase, kdy se peníze jen hrnou, až na druhém místě. 85%

Pokud znáte a máte rádi nezaměnitelný pohádkový styl Franka Capry, budete se při sledování cítit jako prase v žitě a slastně si pochrochtávat. Nezdolný duch samotinkého jedince bojuje proti zkorumpovanému vládnímu systému. A termín "pohádkový" myslím tentokrát v tom nejlepším slova smyslu. Takže portrét Jimmyho Stewarta si teď nechám zarámovat a třikrát denně se k němu budu modlit. 85%

Proč mám takový neodbytný pocit, že Iñárrituovu spletitou mozaiku lidských osudů vždy zhatí jeden článek příběhu. V Babelu kazí dojem (chtěl jsem napsat selhává, ale zas tak přísný nebudu) příběh ostýchavé japonské dívky, tady zase trochu drhne vyprávění o modelce Valerii, které nemá takovou energii a grády, jako zbylé dva. Což je škoda, protože Amores perros je vskutku výsostná filmařina, která má i přes svou délku ohromný spád a tempo, které překvapivě nepolevuje ani v závěru.

Ti Britové se nezastaví vážně před ničím. Co už znevážili? Svatby, cizince, homosexuály, tchyně, ledničky. Je toho hodně. Teď přišel po Pythonovsku na přetřes i pohřeb. Tenhle film je skrz naskrz prosáklý humorem černějším než noc, dehonestujícími situacemi a dalšími kulinářskými špeky včetně homosexuálního Petera Dinklagea! Truchlící vdovy, tomuhle se, prosím, vyhněte obloukem!

Děrsu Uzala představuje především přátelství, odvahu, moudrost a nespoutanou volnost života. Na druhé straně zároveň Kurosawův vytříbený cit pro vyprávění. Mám rád přesně takové pomalé filmy, ve kterých se na první pohled nic neděje, ale uvnitř dřímá ohromná narativní síla. A přesně to je i tenhle případ.

Jak praví v předmluvě sám Hitchcock, tohle skutečně není jeho typický film. Po Mannyho křivém obvinění a během následujících scén jsem stále čekal, kdy policistům upláchne a vydá se v roli psance za očištěním svého jména, jak je pro Hitche tolik typické (vzpomeňme například pozdější North by Northwest nebo Frenzy). Čekal jsem ale marně a nic takového se nestane. Od druhé poloviny snímek vykresluje křehkou psychiku členů Mannyho rodiny (konkrétně manželky) a hraje tak na odlišnou strunu než v polovině první. Dělá to dobře, ale rozhodně ne stoprocentně, takže nakonec zůstaneme na čtyřech hvězdičkách.

Né že bych čekal nějakou echt kvalitní zábavu, ale když už, tak aspoň tu zábavu. Scénář od Pejska a Kočičky je směsicí všeho, co mají tvůrci asi rádi, ale tady to dohromady moc nefunguje (a s přibývajícím časem se to ještě zhoršuje). Existence frakcí Disco pankáčů a Robinů Hoodů taky není dvakrát opodstatněná, ale ti první mě aspoň bavili (Hoodům ale zase velí Alex deLarge). Na druhou stranu tvrdit, že je to špatně natočeno, bych se neodvážil. Ba naopak, některé scény a záběry jsou dost vychytané. Akorát mě to jako celek prostě nebavilo. Za Rhonu Mitru, které to tady fakt sekne, nakonec dávám trochu vyšší známku. 50%