Lima

Nejdůležitější film dnešní doby. Gándhí kdysi pronesl, že "....velikost národa se pozná podle toho, jak se chová ke zvířatům." Tahle slova tesat do kamene, vzhledem ke skutečnosti a jasným faktům, o kterých nechceme slyšet (aby si každý z nás snad nepošpinil svůj růžovoučký mikrokosmos) je ale jasné, že naše "superior human race" nemá být vůbec na co pyšná, nechť si každý udělá obrázek sám. Nejhorší je, že je na světě pořád obrovská síla blbců, kteří podobné filmové počiny neváhají označovat za "zelenou propagandu". Je to fakt velmi, velmi smutné. Pro případné zájemce, film je ke stažení na uloz.to.

Nejsem nějakým extra velikým fanouškem komiksových CGI omalovánek, ale tady musím kapitulovat. Zejména díky prostřední části, kdy to krásně do sebe zaklapne jak sofistikovaná skládačka, která upomíná na všechny předcházející Marvel filmy a film na vás se vyvalí tak neskutečný fan service, že je to až obdivuhodné. To a poslední nostalgická čtvrthodina vlastně ukáže, jak to kravaťáci z Marvelu mají dokonale promyšlené dopředu, třeba i s předstihem deseti, patnácti let. Dokonale seřízený stroj, který v dnešní filmově studiové konstelaci nemá obdoby. Kevin Feige je velký šéf.

Přeplácaná digitální omalovánka, a skoro se mi chce napsat „doslova“ omalovánka, když se koukám na ty CGI vyhlazené ksichty, skoro jsem z toho hodil šavli. Tady se jenom ukazuje pokrytectví některých filmových kritiků, kteří Hobbitovi vyčítali CGI přeplácanost (a ignorovali skutečnost, že šlo v mnoha případech i o rukodělné kulisy), a u Aquamana, který co do digibordelu je ještě tak o dva, tři levely výše, je v tomhle ohledu ticho po pěšině. Nedýchl z toho na mě život, ani jednou. Ani komiksový feeling, protože i sebehorší DC komiks má životnější a vícerozměrnější postavy, než Wanovy nudné jednorozměrné archetypy. Nuda, sterilní jak znojemské okurky.

Moje dvouletá praneteřinka to bezmezně miluje. A občas je to fakt vtipné. Třeba díl s tenisovým zápasem, kde si tvůrci utahují z řevu uječených tenistek, jako je Šarapovová, nebo Azarenková. Samozřejmě děti to nepoberou, ale pro nás dospělé je to příjemný bonus.

Jak že „se tady nic neděje“? To jsme asi sledovali každý jiný film. Po většinu stopáže velmi dobrá indie záležitost, která překvapivě přináší do postapo žánru několik neokoukaných nápadů, mezi Dinklagem a Fanning to příjemně ladí, bohužel v posledních 10 minutách se to úplně dramaturgicky rozpadne a ztratí to smysl a logiku. Přesto u konečného čtyřhvězí, ke kterému celý film směřoval, zůstanu, bylo to celkově o dost zajímavější, než jsem původně čekal a pro osobité počiny mám slabost (dobrá rada na závěr: nikdy nedejte na CSFD hodnocení :o))

Kdyby se vyhlašoval nejvíce zapomenutý film populárního žánru, měl bych kandidáta. Ranný poliziotteschi kousek, který hrozně chtěl být špionážní peckou, ale zůstalo jenom u pokusu. Příběh dvojitého agenta není tak zamotaný, jak tady píše kolega, Miraglia dokáže dát dialogovým scénám patřičný náboj, problém je, že to pravé koření „wannabe“ bondovek, akční sekvence, jsou tu všehovšudy tři, velmi krátké a ani jednu z nich si nezapamatujete, jak jsou nevýrazné. Genius loci New Yorku 60.let tady docela funguje, ale po přesunu do Hamburgu a Berlína film ztratí vizuální kouzlo. Nad vodou průměru to drží jen krásná hudba s melancholickým saxofonem a charismatický ďábel Henry Silva, kterého já osobně můžu v každém filmu.

Víte, jak se jmenuje pes Jaromíra Soukupa? No přece Pes Jaromíra Soukupa.

Prvních 20 minut, se zcestně ulítlým chováním jednoho z protagonistů a se zmateným střihem bylo skoro k nevydržení. Pak se z toho stala naštěstí pěkně atmosférická, kamerově nápaditá podívaná … a opět se zmateným střihem. Člověk u toho ze zvědavosti sedí a snaží se pochopit, co na tom Refn a Tarantino vidí a proč to vzal pod svá křídla Criterion, ale prostě mě to nevtáhlo mě do děje, tyhle rozhárané "godardovinky" zkrátka nedávám. Tokyo Drifter, který se mi líbil přeci jenom o chlup víc, kouzlí vizuálně stejně, s hudbou nakládá podobně invenčně, ale je dějově nachlup stejně primitivní a v návaznosti scén zcela nesourodý. Suzuki asi nebude moje krevní skupina.

Krásná, tvůrci filmu nezamýšlená facka naším současným filmovým tvůrcům, kteří pořád brečí, že nemají peníze na natáčení a když už teda je seženou a něco sesmolí, tak to jsou převážně samé sračky. Tady je důkaz, že o penězích to není – stačí jen nápad, vizi a šikovného řemeslníka. Skoro 90 minut je jako 10, má to napětí, má to zhruba ve druhé třetině nečekaný zvrat, prostě, jak se v poslední době přesvědčuju, tak Dánové jedou!

První půle lepší té druhé. Entrée Borise Karloffa je znamenité. On byl nesmírně charismatický typ, věděli to i filmaři, proto detailní záběr jeho tváře – ten samý – je zde několikrát zopakován, i s těmi blyštivými zlověstnými oči, nádhera se na to dívat (musel jsem si ten zlý pohled uložit jako wallpaper na PC :o) Druhá půle je strašně uspěchaná a strašně zkratkovitá, jakoby se tvůrci snažili to nacpat na co nejkratší stopáž. Jedna z hlavních postav tady zemře, ale nic z toho nevyplývá, nikoho to evidentně moc netrápí. Věci se tu dějí příliš překotně a Edward Van Sloan hraje Dr. Mullera hrozně špatně. Ačkoliv staré filmy miluju, jenom proto jim nebudu nadržovat. Celé je to dost naivní, vedle takového Frankensteina to ve srovnání moc neobstojí. Na druhé straně, dlouhý němý flashback je působivý, a je tu prostě ten Karloff, ten to drží nad vodou, machr, pravá ikona.