Lima

Komplikované špionážní hrátky ala De Palmova ´jednička´ až na druhé koleji, Abrams předkládá ryze akční podívanou, při které divák s nadhledem v klidu překousne i nechtěně sebeparodickou resuscitační scénu i skutečnost, že citový vztah Hunta ke své manželce Abrams přibližuje skrze za uši tahající dialogy typu: "Miluji tě. Věříš mi? - Věřím ti. - Věř mi. Follow me." a mě, jako obyčejného diváka, bude stěží zajímat, jestli jde jenom o vysmívání se žánrovému klišé (čemuž můžu a nemusím věřit). A tak když pominu z poslední doby nadčasový ´Bourne Supremacy´, podobnou jízdu jsem si na velkém plátně užil snad naposledy před dvanácti lety při de Bontově ´Nebezpečné rychlosti´. Působivý úvod, který představí Seymora Hoffmana jako opravdu lahůdkového nekompromisního záporáka, vystřídá zvolněné nadechnutí k velké nepřetržité akční smršti, která s několika cool dějovými zvraty a velmi malými oddechovými přestávkami skončí až s nástupem závěrečných titulků. Užil jsem si to fakt dost.___PS: Cruise se jeví jako schopný producent a v poslední době i jako čím dál lepší herec, ale tady si zase se svým místy teatrálním projevem vybral slabší chvilku.

Vtipně napsaný příběh a příjemně strávených 90 minut ve společnosti stárnoucích rockových bardů, jejichž snaha o návrat na výsluní a popření přísloví "Nikdy nevstoupíš dvakrát do stejné řeky" je tak sympatická, že jim nelze nefandit. A ačkoliv jejich jednoduchý rock někdy z doby kamenný není můj šálek čaje, v zábavném teatrálním podání geniálního Billyho Nighy se místama stával skoro chuťovkovým pamlskem. A zbytek hereckého ansámblu za ním určitě nezaostával. It´s Only Rock´n´Roll, tak to "dědci" hrňte, vždyť podívejte na Lemmyho :o)

Svého času buldozer festivalových ocenění po celém světě. Vzpomínám na jeho uvedení v televizi za komančů, kdy jsem si oblíbil nesmírně sympatickou ústřední dvojici mladých herců a nádherné vykreslení jejich milostného vztahu a emotivní vrchol filmu - letmé setkání syna se svojí matkou při jeho opušťáku, kdy ona se s ním skoro nestačí ani obejmout a on už musí zpět na frontu - mi tehdy téměř vehnal slzy do očí. I trocha toho nevtíravého protiválečného apelu nechybí. Krásně zahrané, krásně zrežírované, překvapivě sympaticky "nesovětské" a oproštěné od politického balastu. Velmi pěkný a příjemný film a zasloužený celosvětový úspěch. PS: Škoda, že stará ruská kinematografie je dnes v klatbě, přitom může nabídnout spoustu krásných filmových děl, nejenom stokrát přežvejkaného Mrazíka.

Silné dílo s brilantními dialogy, osvěžující historickou pameť a v postavě Spencera Tracyho poukazující na morální sílu jednotlivce, u kterého vždycky zvítězí spravedlnost před politickými zájmy. A navrch dvojí požitek - z mistrovského herectví, kde nutno vypíchnout Maxmiliana Schella, jehož obhájce Rolf svým nasazením místama připomínal nechvalně proslulého bolševického žalobce Urválka a přímo orgastický zážitek ze staré české dabingové školy (a to dabingu jinak vůbec nefandím), která byla svého času, v době K.M.Walló a jiných, nejlepší na světě.

Nádhera. Malickův poslední film oplývá tak působivou poetickou silou, že jsem mu schopen odpustit i místama zkratkovité vyprávění, kdy je divák nucen si hodně domýšlet. Zatímco v ´Tenké červené linii´ mi promluvy hlavních postav k sobě samým někdy doslova vadily, zde mi, za asistence čarukrásných poetických záběrů přírody a lidí v ní, seděly jak prdel na nočníku a perfektně dotvářely plynutí příběhu. Malick rozdíly mezi anglickými přistěhovalci a indiány jen tak naťukává, nehraje si s historickými fakty, pouze vypráví příběh lásky, její síly, která je tu výrazně hmatatelná i bez použití sexuálních scén, pouze skrze vzájemného se dotýkání a střídmých polibků. Hornerova hudba, ruku v ruce s motivy od Mozarta a Wagnera, dokáže svou působivostí vyvolat husinu po zádech a herecky tu exceluje půvabná představitelka princezny Pocahontas, se svým drtivě okouzlujícím úsměvem. Tenhle film nepatří na monitory počítačů. Tenhle film PATŘÍ do kin, velevážení manažeři Warner Brothers!!! Jeden z nejlepších filmů roku 2005.

"Izrael ztratila svého syna." hořce prohlašovali někteří izraelští předáci na adresu Spielberga. Co je tak popudilo? Ačkoliv je MNICHOV především napínavým špionážním thrillerem, Spielberg už není dávno jenom tím, kdo nechává odříkávat Ítýho "Go home" a Indyho šlehat bičem pro radost divákům, ale chce se také vyjadřovat k bolístkám světa, jak těm historickým (Schindlerův seznam), tak i k těm aktuálním, jako je palčivá izraelsko-palestinská otázka. Když skrze postavu Roberta nechává promlouvat: "Všechna ta krev se nám vrátí. Židé by neměli ubližovat, protože to dělají nepřátelé. Měli bychom být spravedliví. V tom je krása. To je židovské.", nebo když Avner v přesvědčivém podání Erica Bany říká "Dokázali jsme vůbec něco? Každý, koho jsem zabili, byl nahrazen horším. Na konci tohoto zabíjení nebude žádný mír.", možná tak vyslovuje Spielberg svůj vlastní názor a věřím, že se tohle izraelským vůdcům špatně poslouchalo (ale aby bylo jasno, já jsem na jejich straně). A když pominu politikum, co zbylo? Především MISTROVSKY - to desetkrát podtrženo - zrežírovaný thriller, který uchvacuje perfektní filmařinou (např. bych vyzdvihle precizní výpravu s dokonalou atmosférou 70.let), je oproštěn od patosu, jenž byl vždycky bolístkou vážně pojatých Spielbergových filmů a v několika scénách dokazuje, že přerostlé dítě Steven umí i pořádně šokovat (na drsnou naturalistickou scénu zabití holandské vražedkyně jen tak nezapomenu). MNICHOV sice nemá tak hluboký emocionální dopad, jako SCHINDLERŮV SEZNAM, nebo AMISTAD, ale je to kus atraktivní poctivé filmařiny, který chce ´něco´ sdělit a to´něco´předkládá vysoce atraktivní formou. Chyba nevidět.

Film, ve kterém formálně funguje všechno jak má, přesto se nedostal blíže k mému srdci. Douglasův lahůdkově zahraný huličský profesor Tripp je mi naprosto sympatickou postavou, stejně tak prostředí, ve kterém se odehrává, i to zakaboněné počasí příhodně koresponduje s Trippovými pocity, některé situace jsou občas vtipně absurdní, ale dějově jde pouze o průměrné dílo. Stejně, jako editor Crabtree na konci filmu "improvizuje", mi připadá, že stejně občas zaimprovizoval i scenárista tohoto filmu, aby své dítko učinil aspoň trošku zajímavějším.

Neil Marshall (pozor do budoucna na tohle jméno!) prodělal nějaký záhadný přerod a po nevýrazných, neřku-li špatných Dog Soldiers natočil malou žánrovou chuťovku, udělanou pro radost hororovým fandům a pro zapocení klaustrofobikům. V první půli precizně, i za pomoci skvělých (!) sympatických neznámých hereček, buduje napětí, vyplývající spíš z nepříjemných klaustrofobických pocitů a tušení něčeho zlého, druhá půle se pak zvrtne v nekompromisní krvavou řežbu. Už v Dog Soldiers v pár místech Marshall ukázal, že lekačky ovládá, ale tady svojí schopnost rozvinul do naprosté do-ko-na-lo-sti. Párkrát jsem sebou opravdu infarktově škubnul. Výsledný dojem přesto dokonalý není. Zamrzí pár fatálních logických lapsusů, jako např. skutečnost, že slepé jeskynní stvůry vůbec nereagují na teplo, i když procházejí pár centimetrů od hořící pochodně. Také přerod jedné z hrdinek do až jakéhosi terminátora se specializací na boj s cepínem :o) není příliš uvěřitelný a pošlapání pozitivní divácké katarze v závěrečných nekolika sekundách je až téměř na facku. Přesto hororovým fandům doporučuju a pozor, je naprostou nezbytností vidět tenhle film v úplné tmě, jinak z filmu nebude mít divák zhola nic.

Přesně o jednu * lepší, než ´jednička´. Tedy více a lepší akce, lepší kamera a triky, méně nabubřelých a prázdných keců (ale ani zde samozřejmě nechybí), pouze Wisemanova vampírsko-lykanská mytologie zůstává stejně nezáživná a připitomělá. PS: Scotte, ani nevíš, jak ti ohledně té erekce rozumím...

Nevezu se na vlně dnes tak oblíbeného a profláknutého nadávání na Uweho, když on ten chlap opravdu dělá co může, abych také tak učinil. Scenář a dialogy jsou jak z pera sedmiletého chovance Zvláštní školy. Výprava tak ubohá, že se nabízí otázka, co udělal Uwe s těmi 25 miliony rozpočtu, chudou vizualitu proto Boll zhusta oživuje častým používáním kýčovitých leteckých záběrů na jezdce na koních, na druhou stranu jedinou pozitivní věcí je fakt, že se nebojí ukázat krev. Choreografie soubojů je ale otřesná. Michael Madsen a Ben Kingsley zcela jistě tušili, čemu se to upsali, takže se ani nesnaží hrát, zejména prvně jmenovaný vypadá, jako kdyby si chtěl každou chvíli hodit šlofíka a Ben si svého vampíra Kagana vedle Gándhího a Itzhaka Sterna zcela jistě nezařadí, jeho prezentace je přímo k usedavému zoufalému pláči. Ještěžu tu je Kristanna Loken. Hrát sice umí jen o trošku lépe, než pornoherečky, ale mám pro tuhle kočandu už od trojky Terminátora prostě slabost a de facto jedinou věcí, která mi pomohla překlenout tu hodinu a půl, byl pohled do jejího výstřihu. Výmluvný závěr ukazuje, že se počítalo s pokračováním, což po celosvětové tržbě cca 3 milionů dolarů (Uff!:o)) zcela jistě nehrozí.