Lima

Sled pohromadě nedržících epizodek, kterým chybí pointa. Podivná splácanina, která si neúspěšně hraje na umění a na chytrý film plný životních mouder, jímž není. Verbinski by se neměl pokoušet o druhou ´Americkou krásu´ a měl by se držet toho, co mu jde nejlépe, totiž sezónní blockbustery. Ovšem znovuzrozený Cage tady byl skvělý a díky tomu, že celou dobu nesleze z obrazu, činí tenhle film ještě jakž takž koukatelným. 2 a půl*.

S Johnny Cashem jsem se poprvé setkal na albu Zooropa od U2 při poslechu posledního songu, který nazpíval svým krásným hlubokým hlasem (kterým disponuje i Joaquin Phoenix) a přestože jeho tvorba není mým šálkem kávy, za tu inspiraci, kterou mu přiznává spousta hudebních osobností, nejenom countryových, ale i rockových, si "svůj" film určitě zasloužil. Walk the Line není naštěstí nudně popisným příběhem, navzdory pár letopočtům se tu v podstatě mnoho o Cashových úspěších a tvorbě divák nedozví (což skalní fandy možná zamrzí), ale příběh se zaměřuje v komorní rovině zejména na utváření vztahu se svojí budoucí ženou June Carter (sladce vitální Reese Whiterspoon) a jeho až posedlostí její osobou, ukazuje jeho návyk na prášcích a celoživotní těžké vyrovnávání se se smrtí svého bratra. Joaquin nejenom že krásně zpíval a s kytarou v ruce jsem mu věřil každý pohyb, ale i ten jeho utrápený pohled s vnitřními démony, kteří se mu zračili v očích a se kterými neustále bojoval, byl přímo "oscarový" :o). Stejně tak Whiterspoon, s tělem křehkého diblíka, ale povahou silná žena a Cashův anděl spásný. Od 5* tenhle film dělí jen absence nějaké opravdu silné scény, která by se nesmazatelně zapsala do paměti, snad s vyjímkou trestuhodně krátkého momentu, zobrazujícím koncert ve věznici ve Folsomu, při kterém mi naskakovala husina.

Mám pocit, že Bessonovy produkční a zejména scenáristické prefabrikáty se začínají stávat žánrem samy o sobě. Tedy říkejme jim prostě ´bessonovka´= příběhově debilní brain-wash pro diváka obdařeného sakra velikou dávkou nadhledu. Toho je zde potřeba desetkrát více, než u ´jedničky´(která se mi líbila pro svoji neskrývanou prostinkou nekomplikovanost a spád), ale zápletka a většina akčních pasáží ´dvojky´se stávají tak absurdními, že naopak začínají nudit. Více bombastické akce zkrátka někdy neznamená více zábavy. A transfúze protilátky a letadlo v závěru byly skutečně na pěst.

Dost často křečovitý humor, přepjaté emoce (jak je u asiatů zvykem) a pár letmých pousmání, ale ten technický a trikový kabátek ja v rámci hong-kongské produkce natolik luxusní, že tahle taškařice stojí za vidění.

Hezký film, s podmanivými obrazy a pozvolným tempem vyprávění, které rezonuje mému vkusu. Ale do 5* tomu něco chybí. Především jsem tak úplně neuvěřil hloubce vztahu obou kovbojů. V podání Anga Lee jejich sexuální sblížení vypadalo pouze na dočasný románek, oblouznění dvou lidí uprostřed samoty hor, ale aby to byl tak silný a věrný vztah, který je tak vášnivý i po čtyřech letech, zaplněných utváření maželských vztahů a lásce k dětem, muselo by tam být něco víc, něco, co se utváří měsíce a léta vzájemným životem a překonáváním překážek. To mi tam chybělo, proto jsem nevěřil jejich vášnivé líbací scéně při opětovném setkání, ale berte to prosím jako hodně subjektivní pohled na věc. Jinak to bude jenom samá chvála, protože to co předvedli Ledger s Gyllenhaalem se nedá nazvat jinak než óda na herecký koncert a hlavně kvůli nim, krásné kameře a nenápadnému, ale působivému hudebnímu podkresu stojí za to tenhle film vidět. Ovšem smršť emocí nečekejte, ty během celého filmu spíš tak nenápadně vyplouvají na povrch.

Být malý capart, budu asi ze všech těch mluvících bobrů, vlků, kentaurů, orlů a jiných stvoření v sedmém nebi, ale jako dospělákovi mi zejména ve druhé půli bylo předkládáno něco, co bylo až k nevydržení. Dokud se ze začátku děti jenom seznamují s Narnií, jde o celkem svižnou podívanou, s krásnými zimními scenériemi a interiéry, při jejichž výrobě odvedla Weta opravdu kvalitní práci. Ale od setkání s Aslanem ve druhé půli přichází na řadu nesnesitelný všudypřítomný patos, s vroucnými pohledy a hlubokomyslnými proklamacemi, to vše myšleno smrtelně vážně bez špetky nadhledu. Jakoby v příběhu s křesťanskou symbolikou, která není pro malé děti stejně čitelná a může jim být úplně putna, nebylo místo pro humor. Hluboce věřící Lewis do své knihy skrze Aslana projektoval osobu Ježíše, s jeho obětováním se a vzkříšením, což pro nejmenované křesťanské ekumenické neziskové vydavatelství, jejichž nadšený propagační leták k filmu se mi dostal do rukou, může být zásadním středobodem filmu, ale běžný divák to vidí jinak a zajímá ho spíše to, že CGI postavy jsou čitelně digitální a mají nepřirozeně trhavé pohyby a vůbec úroveň triků je značně kolísavá, což u filmu s takovýmto rozpočtem je překvapivé zjištění. Pokud je film podán takto nezáživnou formou, je mi líto, ale na víc, jak 2* to nevidím.

Velká dějová prázdnota. Zcela jednoduchý, až triviální příběh, z toho důvodu mi uniká důvod oscarové nominace. Stručně vzato, jde o pár umně stylizovaných násilných scén, naředěných dvěma vášnivými milostnými akty, to vše s chabou psychologizací v pozadí. Cronenberg naštěstí režíruje tak, že se člověk nemá šanci nudit a těch cca sto minut rychle uteče. Herci odvádějí nadprůměr, Maria Bello je skvělá, ovšem Ed Harris - ten kdykoliv se objeví, "rozzáří" svou přítomností filmové plátno. Lze jen litovat, že má tak málo prostoru, ale pořád větší, než několikaminutový (doslova!!!) štěk Williama Hurta, jehož oscarovou nominaci zcela NECHÁPU! S nadsázkou řečeno, to už fakt zavání komplotem členů akademie :o))

Jsem nadšen. Trochu jiný, ale neméně zajímavý pohled na válečný konflikt, který jde cestou zobrazení pocitů a frustrací, jaké asi musí zažívat chlapi, vycvičení v elitních jednotkách a kryjící pouze záda svým kolegům nasazených přímo ve válečně vřavě. Vidíme jejich nadrženost na boj ve scéně, kdy při promítání bombardování vietnamské vesnice v Coppolově snímku Appocalypsa Now freneticky skandují a ječí nadšením, stejně tak úplně na vlastní kůži jsem cítil frustraci jednoho z hrdinů, že se "toho" nemůže zúčastnit. Působivá scéna, kdy se zoufalstvím v očích škemrá u svého nadřízeného o zastřelení aspoň jednoho vojáka, má větší sílu a výpovědní hodnotu, než půl hodiny nepřetržité akce. Když hlavní hrdina blije mezi spálenými těly, vnímavějšího diváka zamrazí. Apokalyptický obraz s koněm, umaštěným po celém těle od ropy a do tmy zářícími hořícími ropnými vrty v povzdálí, nabývá i díky sugestivní kameře až jakési mystické krásy. Jake Gyllenhaal roste do herecké osobnosti a podává famózní herecký výkon (slušela by se oscarová nominace), spolehlivý Jamie Fox to zezadu jistí. Od dob Russellova filmu Tři králové tady nebyl tak cool snímek s válečnou tematikou.

V době, kdy nejvýnosnějším byznysem je terorismus, jsou takovéto umělecké pokusy potřeba jako sůl. Andrew Niccol opět dokázal, že je vnímavým inteligentním tvůrcem, který ví moc dobře, o čem vypráví. Lord of War sice nesděluje nic nového, ale s velkou dávkou ironie glosuje současnou mezinárodní situaci, plnou válečných konfliktů především v zemích "třetího světa" a podává spoustu bystrých a výstižných postřehů ("Není nic dražšího pro obchodníka se zbraněmi než mír" --- "OK, zapomeň na to. Prodáme to na Balkán, když oni řeknou, že bude válka, tak bude válka."). Škoda jen, že film občas zbytečně sklouzává do rodinného melodramatu. Nad Cageem jsem před pěti lety už lámal hůl, ale v poslední době je jakoby polit živou vodou a jde z jedné zajímavé role do druhé. Jen tak dál.

Nepopírám, že má Sofia režisérký talent a umí pracovat s herci, kteří v každém z jejích filmů hrají jako o život. Ale nějak jsem zkrátka nepobral, proč to ty holky udělaly, nepochopil jsem jejich motivaci jejich jednání. Teda, pochopil, ale Sofia asi měla ultra liberální výchovu, jestli jí tak strašný čin, jako je sáhnout si na vlastní život, přišel adekvátní k situaci, ve které se ony dívky nacházely. KDYBY SE MĚL TOTIŽ ZABÍT KAŽDÝ, KDO MÁ TAK "STRAŠNÝ" RODIČE, TAK POMŘOU CELÝ GENERACE, včetně nezanedbatelné části uživatelů CSFD :o))