Lima

Film je nejslabší ve svém akčním začátku a konci, všechno mezitím je překvapivě duchaplné vyprávění plné úvah na téma boje jedince proti diktatuře, jeho práva být odlišný a neuniformní (zajímavé přiblížení osudu lesbické ženy, asi nejemocionálnější část filmu) a jeho ochoty podřídit svůj život boji proti zlu a totalitě i za cenu ztráty vlastního života. Ano, myšlenkově podnětné, ale v konečném důsledku poněkud rozporuplné, opravdu si totiž nemyslím, že vyhazování historických budov do vzduchu po vzoru teroristických frakcí je tím správným a efektivním krokem v boji proti státnímu zřízení. Akční scény nic moc, jejich nedostatek ve filmu byl v mých očích spíš plusem. Hlavním problémem filmu je nepřesvědčivé vyobrazení totality. Při něm je sice zřejmá narážka na všemocnost médií a jejich schopnost manipulovat davem, ale chyběla mi tu ta orwellovská beznaděj, tíživost života v totalitním systému. I proto byl celkový emocionální dopad filmu na mojí osobu poněkud mizivý. Na tohle téma příště raději sáhnu po Radfordově 1984, Truffautově Fahrenheitu, či Kachyňově Uchu.

Skvěle napsané a zahrané konverzační drama, s vyústěním, které, jak je vidět ze zdejších ohlasů, mnohý divák nezkousne. Jenže právě rozhřešení celého příběhu, překvapivé, do jisté míry cynické, jdoucí proti zaběhnutým stereotypům (ti, pro které je Columbo, Perry Mason či jiné detektivky denním chlebem, budou asi nemile překvapeni :o) ) a pošlapávající mojí idealistickou dušičku, dodává celému vyprávění ten správný dráždivý říz. Jedinou slabinu bych viděl v postavě detektiva, který v závěrečné pětiminutovce svým projevem (to, jak se náhle zvedne z postele, či až komicky gestikuluje při vyjevení své teorie) posouvá příběh až do jakési frašky. Ale to je opravdu jen taková malá pižka na kráse celku.

"DOKONALÁ loupež"? Ale kdeže. Spíše, co se týče logiky, DOKONALE haprující x-tá variace na bankovní loupež. Logicky děravá jak v pointě celé akce lupičů, jakkoliv je divácky efektní, tak i v jednání šéfa banky (ty kompromitující materiály si schovával pro strýčka Příhodu?). Chabou náplastí zůstává skutečnost, že Spike Lee opět zůstal svůj. Potěšily jeho jemné politické narážky, ačkoliv neměly zdaleka takovou sílu jako Nortonovo vyznání ve 25.hodině, potěšil jeho smysl pro černý humor, a přestože film svižně utíká a nenudí, od tvůrce tak zvučného jména jsem rozhodně čekal víc, než jen rádoby efektní a vykonstruovanou story.

Krvavý morytát podle scenáře Nicka Cavea. Tohoto muzikanta, básníka a příležitostného scenáristu renesančního ducha mám moc rád a když skvostně zarostlý a špinavý Guy Pearce jede působivou australskou krajinou za doprovodu šeptajícího hlasu (...."Kdy?" řekl měsíc hvězdám na obloze....), nelze necítit dotyk Caveovy poetické duše. I několik zajímavých dialogů značilo, kdo je jejich autorem, nicméně chtělo to ještě trochu zapracovat na příběhu. Ten je až příliš jednoduchý a předvídatelný, po závěrečném masakru jsem cítil absolutní prázdno, nepříjemné pocity a žádnou potřebu si tuhle nezvyklou krvárnu pustit znovu. Přesto doporučuji, tak drsný a nekonvenčně pojatý snímek v našich kinech už dlouho nebyl a stojí za to si na něj udělat vlastní názor.

Když pominu Jackie Brown, tak asi nejznámější (v USA dosahující až jistého kultovního statutu, viz. některé zámořské ankety) film Tarantinovy ikony Pam Grier v roli zdravotní sestry, která poté, co se její mladší sestra předávkuje drogama, rozhodne se ve svém městě skoncovat s drogovými dealery. Blaxploitation jako řemen. Atmosféra 70.let, velká černá afra a stylová muzika doprovází její cestu pomsty, s nabitou brokovnicí, sem tam rozstřeleným mozkem a několika nezapomenutelnými scénami. Nezapomenutelná je ivoká jízda autem, které za sebou táhne na provaze odsouzence k smrti a především skvostná bitka několika žen, kdy si Grier schová do svého afro účesu žiletky a nemile tak překvapí svojí sokyni, která se rozhodne jí tahat za vlasy. Věřím, že při tomhle filmu musel Tarantino rochnit blahem.

Nikdy bych to do něj neřekl, ale Hallström se pro něj nezvyklého čistě veseloherního tématu chopil se stejnou bravurou, jako Casanova balil ženský. Odlehčená a neodolatelně hravá podívaná se skvělým hereckým ansáblem, která se nesnaží diváka za každou cenu rozesmát laciným humorem, ale jenom tak příjemně pomrkává na diváka "Koukni, jak se neberu vůbec vážně". Tlustej Platt, ženský v dobových kostýmech, příjemná klasická hudba a atmosféra Benátek 18.století jsou k sežrání (některými zdejšími uživateli vyčítané slabší triky v tomto případě vůbec neřeším). Snad jenom ten Ledger postrádá tu správnou jiskru, který by nejproslulejší svůdník žen všech dob měl mít a ve srovnání s některými ze svých hereckých předchůdců by neobstál.

O žádnou crazy řachandu, či inteligentní vypointovaný humor typu ´About a boy´ rozhodně nejde (zasmál jsem se asi dvakrát) a vlastně mi ani nepřišlo, že by zrovna tahla komedie nesla stopy bizarního "frat-pack" humoru. Jenže herecké nasazení všech zúčastněných, ze kterých úplně zářilo, jak si své natáčecí dny museli užívat, moc příjemná romantická linie s perfektně fungující chemií mezi Wilsonem a půvabnou McAdams (za tu samotnou 1*) a skutečnost, že příběh zcela vyjímečně sklouzal do trapnosti (patálie kolem staré maminky), to vše mi stačilo k příjemně pobavenému úsměvu, který mě neopustil po celý film. Vrněl jsem si spokojeně jak kocour na peci.

Jakobych z čtyřhvězdičkové restaurace "U Singera", kde se servírují kuřecí medailonky v sýrovém těstíčku, rakvičky se šlehačkou jako desert a Chardonnay ročník 2004, přešel do perfektně fungujícího řetězce rychlého občerstvení "McRatner", s trojitým hamburgerem a pikslou Coly. Na obou místech se člověk nají, ale pochutná si jinak, nehledě na vzpomínky, které si člověk odnese.

Srovnání se přímo nabízí. Takový TAXIKÁŘ pro chudé, ale postrádá jeho hloubku, naléhavost a bezútěšnost, stejně jako uvěřitelnost přerodu hlavní postavy v muže odhodlaného spáchat ten nejstrašnější čin. De Nira ve Scorseseho opusu jsem zkrátka chápal více. Nicméně nepopírám, že mě při závěrečném emocionálním vyvrcholení pořádně zamrazilo a nikdy bych nevěřil, že Sean Penn, ten velký chlapák a rebel, dokáže tak skvostně zahrát uťáplou nicku, které se nic nedaří.

Nevykalkulovaný, neklišoidní, přemýšlivý příběh, který jemným způsobem vybízí vnímavého diváka, ať si najde "to své". Světáckou rockerku McDormand bych chtěl mít za kámošku....