Lima

V konečném výsledku geniální obžaloba stalinistických čistek v sovětské armádě konce 30.let. Ze začátku film klame tělem, Michalkov přehršlí humorných situací a zobrazením idylického rodinného zázemí plukovníka Kotova ukolébává diváka, aby ho pak na konci pořádně chytil pod krkem a ukázkou praktik agentů NKVD pořádně přidusil. Laskavý i hrůzný je Michalkovův a Imbragimbekův film a Oscar je v těch nejsprávnějších rukouch. A co bych také rád vyzdvihl, jsou herecké výkony všech zúčastněných, zejména samotného Michalkova a jeho skutečné dcerušky Naděždy, která je se svojí bezprostředností naprosto odzbrojující, jakoby stát před kamerou byla ta nejlehčí věc na světě.

V těžkých dobách plíživé ideologizace se Martin Hollý se svým štábem a tehdejší slovenskou hereckou špičkou sebral a odjel do krásných končin tatranských hor natočit baladický příběh tří kamarádů, do jejichž života zasáhne femme fatale v podání půvabné Emílie Vašáryové. Film plný opravdových citů, které nikdy nesklouznou do kýče, věrného přátelství, lásky, žárlivosti, humoru i tragiky. Kamera jakoby přímo milovala tatranské štíty, Liškova hudba zas filmu dodává ten správný emocionální říz. Na velkém širokoúhlém plátně s restaurovanou kopií to byla přímo mňamka.

Legendární sovětský film, odehrávající se za občanské války v Rusku a pojednávající o osudech válečného veterána Suchova, který stojí před nečekaným úkolem ochránit jakýsi harém před pomstou povstaleckého vůdce Abdulláha. Scenáristická legenda Rustam Imbragimbekov (host na LFŠ 2006, autor např. UNAVENI SLUNCEM či LAZEBNÍKA SIBIŘSKÉHO) se teprve "rozjížděl" a na konečné podobě je to znát. Výsledkem je dost nevyvážený mix komedie a dramatu. Komediálně laděná první půle, jehož humor stojí především na protikladu vojenský drill vs. křehké ženštiny z harému, se sleduje jedním dechem. Druhá půle pak sleví ze své grotesknosti, nabere nečekaně vážný tón, přibydou v ní hrdinná úmrtí, trocha zbytečného patosu a hodně střílení. K tomu připočtěte poněkud zmatený střih a vyjde vám filmeček, který na jedno zkouknutí oceníte, ale nestane se vaší srdeční záležitostí.

Poměrně příjemné překvapení. Ze začátku zaujme, s jakou naivitou režisér rozvíjí svůj příběh, v emocionální rovině asijatské mentality, kterou nikdy úplně nepochopím. Od episody "Sonáta" pak Kim Ki-Duk přichází s poetickým vyprávěním, které ústí v to nejlepší možné zakončení. Po Ostrovu bych tak zajímavou záležitost nečekal.

"Miláčku a jaké je vlastně tvé křestní jméno?"__Romantika jak má bejt, stvořená ve filmařsky obtížných exteriérech, v lihovém oparu věčně ožralých Bogarta s Hustonem. Chemie mezi Hepburn a Bogartem je neuvěřitelná, jejich vtipné slovní půtky, plné půvabných hlášek, jsou skvostně napsány a celosvětový úspěch filmu je více než zasloužený. Filmová klasika, kterou je třeba vidět.

S dvouhodinovým filmem, u něhož jsou nejlepší první dvě minuty, není něco v pořádku. Humor je zde vyjádřen skrze nadužívání slova "kokot", nebo dialogy typu: "To neudělám, vypadal bych jako blbec." - "Ale vždyť ty jsi přeci blbec." (haha), případně se tyto a jim podobné věty pro jistotu ještě jednou zopakují, aby vynikla jejich úžasná "vypointovanost". Mnohé situace tak hraničí až s trapností. Chápu, jakou myšlenku chtěli Budař s Morávkem vyjádřit, ale proč to činí tak uondaným, nevtipným a vzhledem k neúměrné stopáži úmorným způsobem, je mi záhadou. Morávek není žádný režisérský lumen, jeho inspiračními zdroji je dle jeho slov ´česká nová vlna 60.let´, ale do ní má jeho dílo hodně daleko. První půlhodina, masturbace v dědečkově uniformě, Zagorka a samotný závěr aspoň trochu zvedají film z hlubokého bahna podprůměru.

Sice je animace je dechberoucí a v pojetí lidských částí těl i nesmírně invenční, ale jinak jde o poněkud nudný a bezobsažný náhled do životního osudu významného kanadského animátora Ryana Larkina.

Úsměvné bilancování dosavadního života se čtyřicítkou na krku, dementní psi a Bobovy genitálie.

Božsky animovaný, hodně s groteskním nadhledem laděný příběh o svízelích adopce mimozemšťana s vizáží malého chlapečka. Neustávající salvy smíchu v kinosále od začátku až do konce. Nejlepší kus v animovaném pásmu Ryan na letošní LFŠ.

Hlavní cenu na Berlinale bych přisuzoval, spíše než formální stránce, zejména tématu, které je natolik silné, že menší hodnocení než 4* není na místě. A rozhodně je lepší o ději dopředu nic nevědět, aby pak dopad závěrečné mrazivé pointy, vysvětlení proč se hlavní představitelka celou dobu chovala tak jak se chovala, byl na diváka co největší. Působivé a božsky zahrané vyznání Esmy (bezchybná Mirjana Karanovič) na konci filmu musí pohnout snad s každým aspoň trochu vnímavým člověkem.