Malarkey

Tímto filmem jsem si připomněl další kousek z dětství, u kterého jsem se tak rád bavil. Námět je ale tak dobrý, že i po 35 letech je tento film stále vydařený a kvalitní. Ještě aby ne, když Vám tam v titulkách svítí jméno Spielberga. Ten by se pod špatnou práci jen tak nepodepsal.

Další důvod k tomu ponořit se do světa Lovecrafta. Výborný námět, který začíná skvělou dobovou atmosférou na přelomu 19. a 20. století. Postupem času ale stupňuje v nepříjemnou atmosféru neznámého a burcuje to až do lehce brutálního a doslovného závěru. Podařená epizoda, výborní Ben Barnes a Crispin Glover.

Konečně film, u kterého mám pocit, že můžu s čistým svědomím a objektivně říct, že tu poměrně přesně představuje dnešní nepřístupnou mládež. Název filmu je možná až moc krutý, ale téma je zajímavé. I scénáristicky to má přesně ty klasické vzestupy a pády, které chytlavý scénář musí mít, aby to diváka zaujalo. Jedná se o dnešní pohled na první pubertální lásky v norském provedení.

Pravidelně zábavné a originální setkání tří top kuchařů Česka, kteří zjistili, že jim to před obrazovkou funguje, tak proč toho nevyužít, že? Tihle tři kuchaři jezdí různě po republice do zajímavých restaurací, za zajímavými kuchaři nebo na zajímavá místa. No a tam se sází a soupeří o to, kdo uvaří větší nářez. Pravda, jídla jsou to už úplně na jiné vlně než hamburská vepřová se sedmi, ale baví mě ten hec a ty scénky mezi, u kterých se vždycky rád zasměju.

Jedna z těch soutěží, která mi po příchodu z práce vždycky rozjasní mysl. A Ondra Sokol s lovci k tomu pobaví.

První vysloveně úlet ze série příběhů Kabinetu kuriozit. Ironický pohled na současný konzumní svět. Hlavní postava je divná, má oči jak dva grepy a k tomu záliby, které se do amerického maloměsta někam na poštu mezi ty ženský vůbec nehodí. Taxidermie holt není pomlouvání druhých, co si budeme. No a tato postava, kterou perfektně hraje Kate Micucci se dostane k mastičce, která by měla zlepšit její vzhled…a začnou se dít věci. Má to šanci ironizovat společnost, ale mně to přišlo jen absurdní.

Pro námět bych si tenhle film úplně nepustil. Orson zmizí a na scéně se náhodou objeví jeho dlouholetý kámoš. Ten se zamiluje do jeho milenky a jeho milenka hodinu ignorativně mluví jen o tom, jak je utrápená, že Orson zmizel. Jenže ten se pak po hodině filmu náhle objeví a dochází k největšímu zvratu ve filmu. Podstatné na tomto filmu ale je, kde a kdy se odehrává. A to je vlastně i ten důvod, proč jsem film chtěl vidět. Atmosféra poválečné Vídně je neuvěřitelně silná a zajímavá. Kamera výborná, některé záběry až mrazivé. Hudba podkreslená tou řeckou balalajkou vlastně vtipná, ale jelikož se nejedná o nic vysloveně tajuplného, nevadí to.

Zbytečná komedie o dvou holkách, které mají strach říct na plnou hubu, že se mají rády. Těch LGBT témat je poslední dobou hrozně moc. Možná až moc. Pravda, že pár momentů tu vtipných bylo, ale v celém kontextu mě film nebavil.

Trošku jsem doufal ve filozofické debaty a trošku nadpřirozena. Nečekal jsem, že to vlastně bude křesťanský film o jednom novinářovi, který našel cestu k Bohu.

Zde se Kabinet kuriozit opět vyšvihl. Exkluzivní epizoda s názvem Pitva je po stránce kvality obdobná s předchozími dvěma díly, ale pro změnu nabízí zase něco trošku jiného. Příběh se odehrává na pitevním stole, kde doktor ohledává mrtvoly z výbuchu v dole. Když to zjednoduším. Noční atmosféra u pitevního stolu je tak intenzivní, že byste slyšeli spadnout špendlík u Vašeho jídelního stolu, který by se nacházel klidně i přes dvě robustní zdi. Fahrid Murray Abraham je tu geniální a celé to stojí a padá na něm, v podstatě. Závěr je opět poměrně intenzivní a pointa více praktická, než šokující.