Malarkey

Nemůžu si pomoct, ale mám ten pocit, že dvojka je o dost ujetější, jak jednička. S tím taky přichází více ztřeštěnější trojka, šílenější situace a chvilková demence těch tří, která mě chvíli, co chvíli, neskutečně rozčilovala. Nicméně právě ti tři jsou sympaťáci a tak i kdyby tam nedělali vůbec nic, bude radost na ně koukat. Jennifer Aniston mi tady ale nicméně přišla spíš jako takovej doplněk, než jako regulérní postava. Příběh je tak jedna velká groteska, u které když přijmete vlnu humoru, budete spokojeni.

Tenhle Schimi je dokonce jeden z těch prvních, co jsem vůbec viděl a napsal tady komentář. Komentář byl ale takovej průměrnej a nic neříkající, že jsem si ho musel smazat, znovu se na Vilu na předměstí podívat a pak se do toho trošku opřít. On totiž ani tenhle díl není jen tak. Schimi totiž zapluje do putiky, kde si načne pivo a navlíkne se na něj bábovka, která potřebuje pomoct. Chce ho odvést k sobě na vilu, kde má tušení, že není něco v pořádku a Schimi to má vyšetřit. Cestou se ještě zastaví v trafice, kde Schimi požádá o dvě piva a dostane dvě plata plechovek po čtyřech, čímž jsem pochopil, kolik Schimi chce piv, když objednává jedno pivo. Ve vile pak začíná hodně solidní napětí, protože ji obklíčí nějací hajzlíci, co nechtějí, aby se Schimi dostal k soudu a dosvědčil jednoho zmetka. Nebejt ale některejch úplně šílenejch scén, jako třeba zpackanej útěk s motorkou, dal bych i čtyři. Ale právě ta scéna, ve které Schimi motorkou prorazí vrata od garáže, mě úplně sejmula. Přítelkyně dokonce uvedla, že je to horší, jak Ordinace v růžový zahradě. To od ní sice bylo dost hrubé, na druhou stranu nemůžu říct, že jsem se nesmál tam, kde jsem se smát prostě neměl.

Přítelkyně zapla Ulici a já zapnul chilský film. Nebyl v jejím zájmu, protože se ji země výroby moc nepozdávala. Výsledek ale takovej, že vlastně dost nekorektní. Jako, kdybych celejch 75 minut sledoval nějakou brutální, ale šíleně zábavnou videohru.

Tady se Stream teda fakt předvedl jako hodně dlouho nikdo jiný. Pořad, který má obrovský smysl. Neskutečně Jankovi Rubešovi fandím, protože to, co ukazuje, mi fakt neskutečně hnulo žlučí. Díl, co díl, se mi vysloveně otevírá kudla v kapse.

Klasickej Big Ben s panorámatama Salzburgského zámku. Nejlepší moment byl snad ten, jak tam na Big Bena vystřelila nějaká rakouská uklizečka naprosto přízemní větu:"Ježiši, Vy jste tak tlustej. To jsem ještě neviděla." To byla taková poctivá lidovka. Vyšetřování pak naprosto šílený, závěr úplně brutální, ale máma Big Bena - Rézy, ta zase předváděla umění hodný vychcandíry na entou. Syn dělá na kriminálce a ona chce z rakouskejch úřadů po vypití jedovatýho energiťáku vytřískat prachy a tak dělá nemocnou a pokouší se o pojišťovací podvod. Ona, i kdyby celý vyšetřování stálo úplně za hovno, to vždycky zachrání.

Postapokalyptický a realistický příběh, ve které hraje naprosto úžasná Saoirse Ronan. Musím se přiznat, že místy jsem dokonce přemýšlel, že dám pět hvězdiček. Nevím proč, ale takový svět, co se zde ztvárnil, mě vždycky lákal. Ať už v knížkách a nebo ve filmech. Jen málokdy jsem se ale s takovými příběhy setkal. No a když jsem hned v první minutě viděl Saoirsu, říkal jsem si, že lepší herečku by snad ani do takového filmu vybrat nemohli. Ona je fakt úžasná a krásná...a úžasná! Příběh je každopádně důvod, kterej mě donutil nepřidat pátou hvězdičku. Je totiž naprosto klasickej v rámci podobného tématu. Vstup do válečné zóny, záchrana z ní, útěk, hledání přeživších, snaha utéct od lidských hyen a návrat na místo, kde celý tento příběh začal. Nic víc, nic míň. Ale už teď vím, že za tu atmosféru na ten film jen tak nezapomenu.

Jo, už jsem si zvyk za ty tisíce shlédnutých filmů, že občas se nějakej tvůrce vyžívá ve vyhřezlejch vnitřnostech. Pokaždý, kdy takovej film vidím...většinou nechtěně...si říkám, že pár úchylů, co takovej příběh ocení, se sice najde, ale mně je z toho všeho vždycky spíš tak akorát na blití. Cinemax mi tak v noci nabídl horor, já pořádně netušil oč jde a rozhodl se na film podívat. Holt nechtělo se mi spát. Kéž by se mi ale chtělo spát, protože jak byl začátek umírněnej a relativně normálně krvavej, byl závěr vcelku poctivě brutální. Nemyslím si, že tohle je nějakej filmařskej zlom, ale v rámci slasherů je to asi solidní počin. Za celou dobu se toho s těmi nůžkami zase tak moc nestane, ale na závěr vyhřezlej pupek, císařskej řez, nejbrutálnější porod a kompletní vykrvácení hlavní role, to všechno zachránil. Někteří ouchyláci se v tom vyžijou, u mě to potvrdilo absolutní odpad.

Takeši Kitano je pro mě nejznámějším filmovým tvůrcem z Japonska. No a jelikož ho znám především v rámci japonských mafiánských praktik, byl jsem dost zvědavý, jaký bude tenhle neuvěřitelně tichý film. No a jak mi Cinemax říkal, tak to i skutečně bylo. Byl tak neskutečně tichý, že když bych u něj usnul, neprobudil by mě za celých těch 101 minut ani jednou jedinou scénou. Každopádně ta romantická atmosféra vztahu lidí k moři a jejím spojením skrz surf byla moc hezká, až hypnotická. I proto jsem u filmu vydržel. Znova už bych to ale nejspíš nevydržel.

Silně filozofický film, na jehož příběh mi prostě nešlo za žádných okolností přistoupit. Bylo to, jak kdybych sledoval nějaký příběh pod nějakým filmovým oparem. Emoce byly prakticky nulové a jediné, co si zaslouží pozornost je vizuál, kterej je místy až úchvatnej. Jenže na to, že tvůrce film připravoval deset let, je ten vizuál zatraceně málo na to, abych tento příběh dokázal shlédnout s nadšením. A to mám jinak sci-fi moc rád.

Sem tam nějaká koza a bobr a la padesátá léta, jinak ale vcelku nudnej životopisnej film, u kterého jsem doufal, že když už nic jiného, tak se pobavím, popřípadě mě něčím šokuje. V tomhle případě mi ale přišlo, že vše natočil zakřiknutej Anglán, kterej se bál přijít s něčím, s čím by se tenhle film odlišoval od všeho ostatního. Jediné plus na tomto filmu je pak Steve Coogen, který když se do nějaké postavy vpraví, tak se prostě do ní vpraví...se vším všudy.