Malarkey

Bože můj, co tohle bylo za sračku? Kdybych nečet, že to má na svědomí Olmer, tak bych tomu snad ani nevěřil. Ještě, že to mělo tak málo minut. Během přepínání jsem si náhodou naklikal Českou televizi a Sandru ve spodním prádle, což mě okamžitě trklo do ksichtu. To, co ale následovalo, kéž bych radši neviděl. Že má vůbec někdo tu sílu tohle poslat do televize a vysílat to, nám, obyčejným divákům. Bylo mi z toho na blití!

Ze začátku nijak zvláštní drama ze světa jedné idylické americké ulice na okraji nějakého většího města. Všichni si tu žijí ty svoje životy, kde každý v minulosti skrývá nějaké to osobní peklíčko. No a kdo ho neskrývá, ten si ho s radostí v průběhu tohoto filmu vytvoří. Nejzajímavější postava z celého tohoto filmu je určitě ten nemocnej úchylák, bez kterého by tenhle film jako snad ani neexistoval. První seznamovací půlka je tak spíš na tři hvězdy s tím, že v druhé půlce vznikne poměrně solidní napětí nejen mezi nevěrnými. Celkově tenhle film chytí vysloveně druhej dech a nepřestane s ním až do samotného závěru. Vlivem samotné délky to není jednoduchý film, ale nakonec jsem rád, že jsem ho viděl.

Tak nějak mám pocit, že Jiří Strach aspiruje na to, aby se po něm pojmenoval nový filmový žánr – konspirační mytologický thriller. To totiž není poprvé, co do těhlech vod zabruslil, čímž mu musím sklonit obrovskou poklonu. A Labyrint mu dělá ještě velkou službu už jenom tím, jak dobrý mini-seriál je. Musím říct, že na každý další díl jsem se vysloveně těšil a rozplétat zajímavý příběh spolu s režisérem byla vysloveně radost. Každopádně i Labyrint má nějaké ty mouchy a těmi nejzásadnějšími mi přišlo to, že ve filmu prakticky herecky a emotivně fungoval akorát Jirka Langmajer a Stanislav Majer. Ti předváděli naprosto perfektní výkony a nebejt sem tam Táborskýho, Němce nebo Batěka, měl bych skoro pocit, že nikdo jiný v tomhle mini seriálu vlastně ani nehraje. Všechny ostatní postavy jako kdyby v tomhle příběhu jenom byly, aby jej vyplnily. Nic víc, nic míň. To je skoro až škoda pro takový příběh, ale je pravda, že Jirka a Standa si to vysloveně kradli pro sebe. Jo a postava Miroslava Donutila mi taky přišla trošku zbytečná. Možná až zbytečně náladová, drsná…Drsný by to bylo vlastně i bez něj. Každopádně Labyrint je super. Konečně zase Česká televize vystřelila příběh, na který je radost koukat a já se nemůžu dočkat dalších projektů Jirky Stracha. Věřím, že zase budou stát za to.

Pierre Richard je asi jediný slavný francouzský komediant, který mi v dětství unikl. Nezbývá mi tedy nic jiného, než jeho filmy v dnešní době dohánět a jedním takovým je i Hořčice mi stoupá do nosu. Smál jsem se od začátku do konce. Scény, kdy Pierre úplně zmatenej vlítne autem do scény, ve které zrovna nějakej filmař točí nějakou kovbojku jsou výborný. Jak se mezi koňáky a indiány objeví nějakej starej Wartburg, tak jsem málem upad do smacího kómatu. Stejně tak i scény s tygrem neměly chybu. Prostě komedie s Pierrem Richardem jak se patří, na kterou se snad musí dát koukat tisíckrát a nikdy neomrzí.

Asi jeden z těch nejzbytečnějších muzikálů, co kdy Amíci vůbec dokázali natočit. Jedna hvězdička je za nádherné digitálno, které vytvářelo moc hezké pohádkové prostředí. Tím to ale končí. Nic dalšího si nezaslouží ani ta kopa herců, kteří se zde předvedli. V podstatě bych Čarovný les porovnal s českým filmem Tři bratři, s tím, že Tři bratři měli alespoň hezkou muziku. Amíci totiž smíchali všeobecně nejznámější pohádky od bratří Grimmů, kterým rok co rok obnovují kabátek, protože ždímat se dají vysloveně do nekonečna. Karkulka, Sněhurka atd…K tomu přidali pár naprosto nezajímavejch melodií, brutálně nudné texty a herce, kteří si tohle mohli vysloveně odpustit. Dvě hodiny muzikálového pekla.

Další z řady těch životních teen dramat, které můžou nebo mohli potkat každého z nás. Nicméně musím uznat, že se mi hodně líbil samotný nápad, který mi přišel hodně originální. Jak je ale originální, tak je taky solidně emotivní a věřím, že si slabší povahy sem tam popláčou. Hlavně teda na konci, kterej v rámci tohodle smutného příběhu dost drsně burcuje. Já třeba ani nedejchal. Pro někoho je tohle patetický až na půdu. Respektive oni takovéto emotivní příběhy Amíci umí hodně slušně nadnést. Každopádně mně to ani moc nevadí. Dostal jsem přesně to, co jsem dostat chtěl.

Na tyhle Tři mušketýry jsem si zarezervoval pár hodin až když jsem si přečetl článek v časopisu Pevnost. Co bych Vám nalhával, zaujalo mě především to, že tenhle seriál se celý točil v naší zemi. Co zaujalo…mě to vysloveně nadchlo. Říkal jsem si, že se konečně našel někdo, kdo historii naší země chce naplno využít v nějakém tom historickém příběhu. Co naplat, že se v seriálu v podstatě jedná o úplně jiné území. To Česko jsem viděl úplně ve všem. V lesích, potocích, hradech, zříceninách nebo i zámcích. Kulisy prostě jsou za jedničku s pětinásobným podtržením. Co už je horší, tak samotné zpracování. První díly jsem si zvykal a nechtělo se mi do dalších dílů, po asi třech dílech jsem ale přijal tu ledabylou atmosféru a začalo mě to docela i bavit. Problém je, že tenhle seriál se nebere vůbec vážně. Nevěříte mu vlastně nic. Mušketýři jsou s D´Artagnanem docela sympatičtí, ale mám pocit, jak kdyby tu bylo všechno obráceno vzhůru nohama. Jako příklad bych rád popsal scénu, jak mušketýři chytí jednoho grázla obchodníka. Ten jim za pomocí jeho milé během pár sekund uteče, oni ho chytí v takovém tom stylu, jako že samozřejmě tušili, že uteče, jenže během toho mu milenka v bitce umře. On se na ní podívá, zasmutní, ukápne slza a za pár vteřin už je v jiné scéně zase veselá kopa, jako kdyby se vlastně vůbec nic nestalo. Stejně tak i mušketýři jsou na pohodu. A takhle ledabyle vlastně funguje celej seriál. Je to rádoby vtipný a hrozně pozitivní, to znamená, že když se sem tam propíchne nějaká domobrana, která si brání svoje vlastní obydlí, tak vlastně vůbec o nic nejde, protože natočeno to bylo hrozně stylově. Jinak mimochodem, natočeno je to opravdu dobře. Šermířské souboje jsou perfektní a spolu s tím prostředím jsou hlavním důvodem, proč jsem dokoukal první sérii do konce. Jestli dám další, toť otázka. Rozhodně je to úplně jinak natočenej Dumas, než by si člověk dovedl představit. Jestli je to dobře, to se pozná až v momentě, kolik sérií se natočí a zdali si všechny udrží úspěch. Za to natáčení v naší zemi bych jim ho přál.

Hodinový manžel je přesně tím typem komedie, kterému bych s radostí dal ty čtyři hvězdičky, jenže to prostě nejde, i když bych přehlížel, co by se dalo. A přitom komedie je to víceméně fajnová. Zasmál jsem se, postavy nemohly být příjemnější, nenudil jsem se. Co u komedie víc chtít. Snad jenom, kdyby neobsahovala scény, u kterých jsem si kolikrát říkal, zdali to tenhle film má vůbec zapotřebí. Aby mi film ve scéně představoval, jak si to David Novotnej rozdává s Čvančarovou a ještě se tvářil, jak je děsně kůl, že něco takového ve filmu má, to mi vážně hlava nebere. Já proti sexuálním scénám nemám vůbec nic, ale tady prostě byly naprosto mimo a ztrapnily jinak vysloveně fajnovou komedii.

Musím se přiznat, že dlouho jsem se nesetkal s nějakým solidně depresivním skandinávským filmem, tudíž mi 8-ball v tomhle ohledu udělal docela radost. Tak nějak jsem sice tušil, do čeho jdu, ale jak jsem si ze začátku filmu hověl na gauči v poloze ležícího střelce, deprese a stres proudící skrz mým tělem mi to od půlky filmu nedala a musel jsem si na něj vysloveně sednout. To, co se totiž ze začátku rozjíždělo poměrně nevinně, nakonec mělo docela šílenej dojezd. A musím se přiznat, že u některých scén to bylo fakt hodně náročný. Nebejt toho závěru, asi bych dal čtyři hvězdy. Závěr nicméně ukázal, jak to vypadá, když se spojí finská depka + brutální zimní finské počasí a komisař jak z francouzskejch kriminálek ze sedmdesátejch let.

Krásní, mladí a nadějní právníci uprostřed Las Vegas. No jak by to s takovými lidmi asi mohlo dopadnout? Žijí ve společnosti plné peněz a sami žijí prakticky jen z peněz lidí, kteří provádí kraviny a pak za ně platí mastný pálky. Jelikož jsem měl ani ne hodinu a půl čas, tak jsem tenhle HBO film zkusil. Kvalitně nemůžu říct, že by byl úplně marnej, jen mi místy až moc připomínal Upíří deníky, kde upíři jsou právníci a z lidí sajou místo krve prachy. Na druhou stranu jim to člověk nemůže mít za zlý, protože si to ty lidi kolikrát i zaslouží. Ale to, jak krásně a uměle vypadali, to už se z těch herců jen tak neodpáře.