Malarkey

Nejdřív si Woody Allen nešikovně zvolil milenku v podobě nějaké sedmnáctileté mužatky, která vypadá spíš jak kluk z kukuřičného pole, než jako nezletilá holka z Manhattanu a následně se do mě rozhodl nasypat pár nesouvisejících textů, které v podstatě měly dávat smysl v rámci jeho způsobu života jako takového. Výsledek je takový, že jsem vlastně zjistil, že na sklonku sedmdesátých let na Manhattanu čepovali z kohoutku vodu zrzavou jak ten nejčerstvější pivsoň z tamní putiky a taky to, že holky rádi vyhledávali chlapce, kteří dokázali o umění mluvit okázale a fádně po dobu dvacet dlouhých minut. Zajímavý film, ale že bych se pro něj tak strašně nadchnul, to teda ne.

Tři hvězdičky. Víc ani ťuk. Nápad by byl dobrej, ale Viktoria je tak uťáplá, že je těžký na ní těch 95 minut jenom koukat. A to přitom životní příběh má pro francouzské drámo vysloveně jako stvořený. Jenže kde nejsou emoce, tam ani kuře nehrabe a co je to Francie bez emocí?

Neřekl bych, že filozoficky by na tom film Mladí byl hůře než Velká nádhera. Jeho obrovskou výhodou je ale prostředí švýcarských alp, kde se v jednom údolí provozuje hotýlek pro sešlé hvězdy západního světa jakéhokoliv průmyslu. Ve filmu se potkáte s klasicky zajetými profesemi. Tlustej fotbalista (Maradona hadr), nešťastnej herec jedné role, kterou mu veřejnost omílá stále dokola, režisér, který má hlavu plnou myšlenek, jak natočit vrcholné veledílo, Miss Universe, za kterou mluví krása nebo hudební skladatel, jež je unavený skutečností, že složil něco jedinečného. Ti všichni tu jsou dobrovolně, jako na dovolené, aby si odpočinuli. Ti všichni tu mluví, přemýšlí, filozofují a s nimi tu můžou, ale nemusí být i jejich nejbližší. A nejkrásnější na tom všem je, že tenhle příběh natočil snad nejzajímavější evropský režisér současnosti - Paolo Sorrentino, který jak kdyby se ty velkolepé scény učil od samotného Kubricka. Plný počet nedám jenom proto, že těch myšlenek tam bylo tak strašně moc, že jsem to za ty dvě hodiny nebyl schopný dohromady utáhnout. Nicméně pořád se jedná o neuvěřitelný, nejen filmový, zážitek, kde závěr je přesně to, co dělá filmy tak jedinečné.

Kdo by kdy řekl, že se na poli kinematografie zrodí Estonsko-gruzínské přátelství, které bude založené na příběhu z ne zase tak dávné minulosti, kdy Abcházii vymetala škaredá slečna jménem válka. Mandarinky jsou jedním z příběhů z tohoto prostředí a pro svojí exotickou oblast přináší silně chytlavý lidský příběh, ke kterému není moc co více dodat. Nejblíže mi tento film sedí k chorvatskému filmu Země nikoho. Stejně smutný, stejně absurdní. Jako válka samotná.

Bál jsem se toho, že Slídil mě zklame stejně jako film Bojovník (vydaný stejný rok), ve kterém také Jake Gyllenhaal hrál hlavní roli. Nakonec jsem byl absolutně vyveden z omylu, protože jsem se dočkal hodně slušného thrilleru. Nicméně se musím přiznat, že jsem si nedokázal představit jeho jakýkoliv další průběh a nakonec jsem byl překvapen i poměrně zajímavým vývojem samotné postavy. Jake tu hraje takovýho psychologa, že ani psychiatr by na něj nestačil. Na očích mu vidíte šílenství, které mě strašilo celým filmem a musím na něj přemýšlet i do teď. Slídil je rozhodně jeden z těch filmů, který čerpá ze zajímavého nápadu a geniálního hereckého výkonu. No a nic víc pro kvalitní filmový zážitek vlastně ani nepotřebujete.

Skvělý díl s Big Benem, kterej vyšetřuje případ vraždy, jejíž jedinej svědek byl ožralej na šrot. Průběh vyšetřování je poměrně slabej a zachraňuje to hlavně máma Big Bena - Rösi, která se od hlavního svědka - úředník z Mnichova - nechává uplácet, protože kromě toho, že byl na šrot, ji ještě povalil plot a bůhví co ještě. Nakonec ale vše dobře dopadne a i Big Ben dokonce nakonec povolí uzel a pro jednou se nechá uplatit kvalitním sexem. Žádný Bavorák totiž nepohrdne kvalitním sexem, jak je zmíněno na konci tohoto dílu.

Typicky televizní film, který sází na kvalitu prostředí. Prostředí je ale natolik kvalitní, že poměrně přesně vystihuje některé typické postavičky tehdejší doby. Nejvíce mě rozčiloval ten kněz, kterej hlásil pravdu boží tak vehementně, až bych ho přirovnal k dnešní ortodoxní menšině. Když tam pak slon zachránil pár lidí v dole a ti se mu omlouvali, že je zachránilo zvíře a ne bůh, tak mně z něj bylo na blití.

Epičnost na druhou je ve třetí epizodě, která je zároveň šestou, po sobě, natočenou, opravdu více než zjevná. Mám pocit, že George všem nakecal, že první trilogie v sedmdesátých letech nešla natočit, ale zároveň to udělal schválně, aby na oné epičnosti vystál celou její dosavadní slávu. Což se vlastně nakonec také stalo. Pamatuju si, že když jsem se tenkrát do té novější trilogie pustil, tak po druhé epizodě jsem byl hodně nejistej s tím, co přijde ve třetím díle. A třetí díl taky začínal poměrně rozvláčně. Druhá polovina filmu je ale naštěstí nekonečný nářez, který nejenom, že představí převtělení Anakina do Dartha Vadera, ale také v ní vznikne solidní množství scén, na které fanoušci čekali dvě desítky let, a na které se jen tak nezapomene. A to i přesto, že všichni moc dobře už tenkrát věděli, co se stane a stejně se neubránili toho napětí, které třetí epizoda skrývá. Za mě absolutní vyvrcholení, u kterého je potřeba přečkat první půl hodinu politických blábolů, abyste si mohli užít herecké převtělení Haydena Christensena v jednoho z nejmocnějších sithů tehdejší doby.

Hypnotista v tomhle filmu dostal docela po držce. A to byste vůbec neřekli ze začátku filmu, že by to jeho ego mohlo byť jen připustit. V prvních deseti minutách se tedy nic zásadního neděje, ale pak se rozjede solidní vyrvál, který je podpořen hodně slušnými efekty a atmosférou, která by se dala vysloveně krájet. Sympatické je, že celý ten hypnoticky znějící příběh nám čínští tvůrci představují tak, že ho nelze nepochopit. Závěrečnou šokující pointu vysvětlí tak, že k ní nebude existovat jediná otázka týkající se nepochopení. Příjemná jednohubka, kterou jsem od Číňanů vůbec nečekal a přitom jsem byl příjemně překvapen.

Jonny Vang není úplně obyčejnej kluk uprostřed norské vysočiny. Má plán a ten je pěstovat žížaly a vydělat na tom prachy. V prostředí krásné norské přírody, kde se počasí mění každým dalším záběrem, mu to ale neusnadní jak vztah s jeho kamarádem a kamarádovou manželkou, tak ani okolní dluhy, které má, kam se podívá. Jenže Jonny je naštěstí velkej sympaťák a tak mu od začátku do konce přejete trošku toho lidského štěstí, na které samotný film nabádá. No a jelikož je Jonny i tak trošku pošuk, můžete počítat s tím, že se místy i fajnově nasmějete. A to nepočítám nekonečné taneční kreace, který herec Aksel Hennie předváděl. Aksel celkově v tomto debutu předvedl, že je naprosto skvělý herec, na kterého jen tak nezapomenete. Prostředí, postavy, hudba jak z westernů. To všechno činí z tohoto filmu 80 minut více než slušné zábavy.