Malarkey

Je vidět, že číslo Π nenechá nejednoho matematikáře spát a nejen je. Ať už je to první velký film Darrena Aronofskeho, který si ho i sám napsal nebo důvod hlavní postavy Maxe Cohena objevit neobjevitelné. Značná část filmu byla víceméně odborná a já jako ne příšli matematicky nadaný jedinec spíš sledoval, co s ním provede skutečnost, že právě on může odtajnit tajnou šifru a otevřít světu neskutečné možnosti, což byl podle mě režisérův účel. Natočené je to na černobílou kameru, čemuž se ani nedivím. Ze samotného života Maxe se příliš pozitiv neobjeví, i když se lidi kolem snaží pro něj něco udělat. Atmosféra tím získá větší spád. Nakonec můžu dodat jen fakt, že co Darren Aronofsky umí tak, že fantasticky zkloubí do sebe depresivní až takřka smrtící stavy s agresivním hudebním podtextem. To jsme také nakonec viděl v Rekviemu za sen. --- Matematici by měli balancovat na hraně.

Silný vítr, tma. To vše spěje k ne příliš příznivé náladě. Jenže v televizi dávají komedii, kterou točí samotný blázen do asijských filmů a objeví se v ní dvě jména, které já osobně mám velice rád. Martin Lawrence a Tim Robbinson. Takže není co ztratit a s radostí doufám v podařenou zábavu. On Martin Lawrence osobně to má vcelku nahnuté. Jednou natočí vydařenou komedii a po druhé zase ne. Na druhou stranu je vidět, že herec špatný rozhodně není, ale krom toho taky neskutečně zbrklý, což tento film rozhodně podporuje. Není co ztratit je velice dobrá komedie, u které jsem se s radostí několikrát zasmál. Sice základní kostra nemůže pomalu chybět v žádné komedii, ale i tak na zabavení rozhodně stačí. --- No skvělý, tak jsi usekl nějaký malý sošce ptáka. Už můžem jít?

Monolog má ve svém komentáři nespornou pravdu. Kletba bratří Grimmů není špatný film, krom toho, že je zatracovaný až hanba. A že to je kvůli režisérovi, o tom nejsou pražádné spory. Terry Gilliam je režisér, který k absurdnosti nemá daleko. Jeho filmy jsou většinou na vysoké úrovni jak zvratů, tak humoru. Když ale sledujete bratry, kteří s realitou mají pramálo společného, víte, že je něco špatně. Celý svět ve kterém se příběh odehrává, je jeden velký nic neříkající guláš. Ačkoliv je ztvárněn pěkně a zajímavě. Nedokáže divákovi vnutit jeho možnou i nemožnou realitu. Je prostě svůj. U filmu jsem se častokrát s radostí zasmál. Pár narážek, hlášek a názorů jistě potěší. Stejně jako fakt, že se film točil u nás v republice a objeví se v něm řada českých herců. Škoda jen, že většina filmů co se u nás točí stejnak nijak extra neuspěje a tento není vyjímkou. --- Kde být má muž? - Zabil je les. - Pche, venkovská husa. - A vás teď zničí taky.

Komedie na sta honů je cítit ze všech stran. Sylvester Stallone a Wesley Snipes se prostě pro tu dobu nedokázali narodit nebo spíš ji nedokázali pochopit. Dělají si co chtějí, divák se baví, hlášky padají jedna za druhou a právě proto je to tak geniální. Oni si ty role evidentně užívají, naprosto fantastickým způsobem nutno dodat. K tomu zajímavé roličky v rolích herců, které víceméně znám a mám je rád: Jack Black, Rob Schneider nebo Denis Leary. To pro mě dělá film hlavně komedií, komedií vítězící nad akčností, která ale dokáže velet scénám v obouch případech, ať už zábavností a parádností se týče. Demolition Man je prostě muž, který se s nikým a ničím nesere. Tohle je sice z jinýho filmu, ale přesto to porovnání se sem hodí. Kdo nemá rád tenhle film jakoby nežil pro akční filmy mládí. Kór pro tento obzvláště. --- Copak ty nevíš, k čemu vede tekutý transfer? - Jasně. Děti, cigaretka, vyjídání ledničky.

Komedie, která si neváží ničeho. Agresivní chvílemi lehce nasprostlý humor, který je z Frat Packu znát ani zde nechybí. Příjemně překvapí herecké osobnosti typu nepřemožitrelného Čaka Norrise nebo Dejvida Hasselhoffa, kteří si role užívají. Ještě aby ne. Taky je to role v jednom z nejlepším filmu, ve kterém hráli. No skoro ani nehráli. Hlavní je, že nápad je originální, ale jeho průběh se mi příliš nelíbil. Ben Stiller tu byl fakt šílenej. Šílenej je slabý slovo. Ono ho není moc vidět v těch romantických komediích. Takový nešikovný ale sympatický kluk a tady takovej šílenec, kterého nikdo nemůže mít rád. Tahle komedie je hrou paradoxů, ale povedla se vcelku slušně. Sice se neubránila prvního dojmu z toho, že kostra scénáře je vcelku omšelá, ale občasné vtípky se dokážou na stranu dobra připsat. --- Ty nejsi muj šéf! Já jsem svůj šéf! Já jsem se vymyslel!

Opravdu praštěných komedií, u kterých se s radostí zasměju je pramálo, ale přesto se občas semtam nějaká objeví, nevyjímaje právě filmu Nekecej a pádluj! Podepírá se o příběh pokladu, který už dokázal najít leckdo ve filmovém branži, ale i tak příjemně pobaví slušnými vtípky nebo nemožně vtipnými situacemi, že se na ní prostě nedá zapomenout. Trojka hlavních hrdinů je sympatická, ale každý má svoje mínus. Herecky sice nijak nekralují, jenže jsou rozdílní a dávají to vysoko najevo. Dávám tři hvězdičky, solidní tři hvězdičky, které mi zaručí opětovný návrat k obrazovce k této příjemné, pohodové, přesto dost nesmyslné a chvílemi až zdá se mi příliš překombinované komedii. Rozdodně si to zaslouží. --- Moje první šprcka. Šlohnul jsem ji tenkrát tátovi z pickupu den předtim než ho zavřeli.

Že jsem ty stripy miloval, to je prostě fakt. Když jsem viděl Garfielda v 3D animaci a přestal je číst to je druhá věc. Nevim jak je to možný, jako malý jsem četl furt dokola ty knížky, které stále vychází a dokázaly mě rozesmát. Čímž netvrdím, že by to dneska nedokázaly. Ale tohle zpodobnění do filmu já krajně nesnáším. Prostě v něm se objeví věci, který by zatrpklý, věčně nenažraný a milující svoji osobu kocour prostě neudělal. Miluju ho kreslenýho na černobílém podnose, miluju ho kresleného v seriálu ale animovaného ve 3D, od toho se držím prostě dál a budu. Ani dvojku už vidět nechci. Příběh je nad očekávání takový, jak se odehrává většina stripů a ani vtípky nevyniknou tolik jako na papíře. Prostě tohle se každopádně nepovedlo. Na druhou stranu se zde ukázal opět kvalitní český dabing. --- Garfielde, ty jsi sežral všechny lasagne... - Já za to nemůžu, ony si začaly.

Trestná lavice v hlavní roli s Adamem Sandlerem je komedií, u které jsem se rozhodně pobavil, ale jako jiných jeho filmů víckrát by mě to asi už nelákalo. Ono nejde zase tolik o vztahy jako spíš o sport, ze kterého si určitě jde udělat dost dobrou legraci. Ještě k tomu s takovou řádkou hereckých ikon, které se zde objeví. Většinou přátelé, kamarádi a prostě ti, kteří se dokázali dohodnout a dokáže je to bavit. Trestná lavice se i tak povedla. Příjemná, chvílemi nadprůměrná komedie z prostředí, který je už dost filmově okoukaný, ale občas nějaké novoty s radostí vytrouší. Krom toho dokázali autoři vytvořit občas opravdu zajímavé postavy a do nich dostat opravdu zajímavý herecký arzenál. --- Tak ty si myslíš, že si tady můžeš dělat, co chceš? Nijak se nelišíš od těchhle hajzlů, co tady s tebou bydlej. - Vážně? Taky si myslej, že jste pitomej vidlák?

Drahna let, co jsem viděl tohohle pošťáka z budoucnosti a bavil jsem se zajímavou vizí budoucnosti a jedním člověkem, který náhodou najde mrtvého pošťáka, hodí na sebe jeho hadry a vydá se do světa rozdávat dopisy. Po několika letech se k filmu opět vracím, abych se ujistil, jestli mi to za to opravdu stojí. Hodnocení zde mluví jasnou řečí a tak nemůžu naléhat a rovnou spustit. Postman je sice velkolepě natočen, ale je v něm znát hrdinost, americký patriotismus, síla vůle a hlavně hloubka citů, která sahá každým dopisem až do mysli a nedokáže se z ní vypudit. Prostě v budoucnosti, kde nikdo nemá budoucnost vzniká poštovní společnost, která je na sebe hrdá a pěje chválu po celé zemi. Chvílemi je to neuvěřitelně náladové, ale i tak to není zas tak špatné jak se na první pohled může zdát. I když pro Kevina Costnera to musel být šok, když se dva jeho projekty po sobě staly propadáky na celé čáře. --- Vodovou polivku jsem ještě nejed. Příště by si tam mohla přidat písek, prach nebo jehličí.

Další historicky válečný film, který má v názvu jméno panovníka, který dokázal sjednotit Anglii a jediný dostal přídomek Veliký. Celý film se táhne různorodě, na svoji dobu se od toho také nedá čekat nic jiného. Je to spíše hlavně ukecané než bojovné, ale i toho si divák užije hlavně na konci celého filmu. Po historické události to rozhodně stojí za pozornost. Zdá se to být jako velkolepý film, leč není tomu tak a ani být nemůže. Možná bych v dnešní době Alfréda Velikého kvalitou přirovnal k Juliu Caesarovi. Jenže narozdíl on od něj byl nízkorozpočtový film. Tenhle zase prakticky na efekty nedá a vše zachraňují kostými a velkolepé boje, které za pozornost na svojí dobu rozhodně stojí. --- Chceš se stát bohem, ale nejsi ani člověk