slunicko2

Výpravná pseudohistorická kostýmní podívaná. Žel, jen podívaná. 1) Režisérka nesporně své řemeslo ovládá - film je skutečnou show, která většinu toho, co chce sdělit, sděluje výlučně čistě filmovou řečí obrazů a zvuků. Dialogy jsou nedůležité. Herci i kamera přiměřené._____ 2) Neobyčejně zajímavé je zobrazení některých dvorských rituálů v autentickém prostředí Versailles._____ 3) Co se mi ovšem vůbec nelíbí, je celková koncepce filmu. Není to film historický (to připouští i režisérka sama), není to komedie, k dramatu tomu chybí děj, zápletka, katarze a takové ty věci. Nejvíc mi to žánrově vychází na muzikál bez písniček. Tomu by odpovídala klipovost některých scén, výběr hudby i celkové pojetí filmu jako souboru nepříliš navazujících jednotlivých obrazů a skečí._____ 4) Pokud jde o rozvržení v čase, tak mám pocit, jakoby tvůrci začali pěkně zeširoka a podrobně, vyhrávali si s detaily. Náhle v polovině zjistili, že královna ještě neporodila a více než polovina filmu je pryč. Plán je ovšem plán a tak se zbytek obrazů z původně desetihodinového filmu seškrtal na výsledné dvě hodiny. Asi to tak nebylo, ale klidně mohlo._____ 5) Hudební doprovod odpovídal spíše moderně pojaté pohádce o Popelce, než tomu, co si představím, když se řekne, že je to film o Marii Antoinettě. Rocková hudba jako vystřižená z teenageroviny ze střední školy v Kalifornii mi prostě do evropské historie nesedí a její použití zde považuji za typický projev (amerického) nevkusu a nedostatku empatie._____ 6) Dojmu z filmu nepřidal ani mělký český dabing._____ 7) Ale ty obrazy versaillesských rituálů dvorní etikety mi z paměti hned tak nevymizí.

Marco Polo v Číně po americku. 1) Film nemilosrdně odhaluje fámy a mýty středověkých mongolsko - čínských dějin. Mongolský chán pocházel ve skutečnosti z Irska a podle toho taky vypadal. Na jeho dvoře se mluvilo benátskou italštinou._____ 2) Psychologie postav je poněkud nevěrohodná, ale kdo z nás, bílých ďáblů, může vědět, co že se honí hlavou žlutým drakům, že?_____ 3) Sledoval jsem film poměrně se zájmem, protože je o cestování, je historický a člověk nikdy netušil, čím ho scenáristé ještě překvapí.

Gay v nacistickém Německu. Drama. 1) Výborný scénář i herci, působivé prostředí. Autor používá filmové prostředky (především v koncentračním táboře) na nízkorozpočtový komorní přepis divadelní hry v míře až překvapivé._____ 2) Po trochu nečitelném jakoby zmateném začátku přešel film do jakési až polopatické polohy. Výstupy hlavních hrdinů v koncentračním táboře jsou zdlouhavě popisné. Hudba jako z katalogu "vhodných" melodií netvoří žádný kontrapunkt k probíhajícímu ději, naopak umocňuje jeho popisnost. A když už natáčím v nějaké cementárně, tak ji nenazývám notoricky známým názvem Dachau._____ 3) Kvalitní film na silné téma - a přesto necítím svírání kolem srdce, ani nemám slzy v očích. Škoda, byly by to čtyři hvězdičky.

Gayovská červená knihovna 1) "Svatbu mého nejlepšího přítele" leckdo zná. Když pak tomu vnějšímu Diovi ex machina nejde o budoucí manželku, ale o budoucího manžela, máme vše jasné a můžeme si začít hrát. Proč ne? Scénář je stravitelný, provedení vcelku také až na nudné chvilky, kterým se ovšem dokáže vyhnout jen málokterý film._____ 2) Přidejte podívanou na zajímavé chlapy a na do absurdní roviny posunutý katalyzátor děje (přemoudrá Tori Spellingová) a máte docela příjemnou podívanou k čaji a sušenkám. V hluchých místech můžete probrat nejnovějšího milence vaší sousedky.

Student vysoké školy hledá lásku i sama sebe. 1) Tento film vás nezvedne ze židle, nezpůsobí vám nespavost ani vám nezvýší frekvenci srdečního tepu. Vlastně s vámi neudělá vůbec nic. Prostě si odkoukáte svou jednu a půl hodinu a odejdete s pocitem příjemně (místy kapku nudně) stráveného času._____ 2) Na druhé straně je spousta filmů, které po zhlédnutí nechci nikdy více vidět, ani o nich nechci slyšet. Zahřívací kolo si ale pustím určitě znovu. Zase budu tu trochu nudnou story sledovat a příjemně trávit čas. To je to největší plus - film ve mně vzbuzuje příjemné pocity. Je obyčejný - prostředí, herci, kamera, děj - všechno je obyčejné, prosté, milé. Ano, ten film je milý. Je prostoupený jemným náznakovým britským humorem, takovým, který vás nenutí k smíchu. Jen se tak uvnitř pousmějete a s kamennou tváří sledujete další trable hrdiny, kterým může být (a i určitě byl) mnohý z nás.

Životopisné zamyšlení nad Shakespearovou bisexualitou. 1) Slovo, které vyjádří tento film nejlépe, je umírněnost. Film je mírně dramatický, mírně vášnivý, mírně erotický (velmi mírně), mírně emocionálně vzrušující. Tato umírněnost zcela zřejmě není výraz tvůrčí impotence autorů, jak to občas bývá, ale naopak jejich ukáznění podle nejlepších tradic britské zdrženlivosti. Jestli to filmu přidává nebo ubírá, neumím říci._____ 2) Sledoval jsem film na kanálu Viasat History, což je jasně nejlepší místo. Film mi totiž připomíná více historicko - sociologicko - psychologický exkurs do Shakespearovy doby, než drama. Mám rád filmy tohoto typu, ale nevracím se k nim. Svoje poslání splnil film tím, že jsem ho zhlédl._____ 3) Divákům nemohu nedoporučit, než aby si přečetli (anglicky i v rozmanitých skvělých českých překladech) i jiné Sonety, než je onen 129., jehož první řádek - th´ expense of spirit in a waste of shame... si tvůrci vložili do názvu filmu. Je to četba nepoměrně těžší, než sledování tohoto filmu, ale určitě ve vás zanechá trvalejší otisk.

Gayovská konverzačka o vztazích a AIDS. 1) Svižná (občas) intelektuálská konverzačka je divadelní hra. Film samotný nepřináší prakticky nic navíc, autoři klidně mohli natočit divadelní představení a bylo by to totéž._____ 2) Některé pasáže měly překvapivý spád (např. popis Perryho nevěry), v jednom okamžiku mi šel až mráz po zádech (zhodnocení života při tanci Labutího jezera). Bohužel však většina filmu proběhla v nevzrušivém poklidném, chvílemi až nudném tónu._____ 3) Asi by mi více sedlo, kdyby se alespoň někteří z party chovali méně vykrouceně a méně hystericky._____ 4) Snad by si mohl dabingový tým dát tu práci a zjistit, jakže se vyslovuje gay a jak se tvoří přídavné jméno od gay - tedy gayovský. Jejich "gáj" a "gájský" mi protáhlo ušní lalůčky minimálně o pět centimetrů._____ 5) Nebylo to špatné, ale podruhé to vidět nemusím.

Stokrát přežvýkané nic bez chuti a zápachu. 1) Martin Petiška (alias Eduard Martin) vydal v roce 1984 povídku Nová hvězda (tuším). Druhořadý básník přistane na planetě, kde neznají poesii. Básník jim převypráví, na co si jen z literární historie lidstva vzpomene. Brzy je opěvován jako největší bard vesmíru. Poté, co se ovšem planeta zkontaktuje se Zemí, musí odtáhnout s ostudou...inu...přímo vesmírnou._____ 2) I když připustím, že nejde o plagiátorství, ale o jakýsi eklektický remake (běžný nejen v architektuře či pop music), pak nechápu proč, nač, k čemu. Chce snad režisér ukázat, že to umí lépe? Kdyby alespoň to. Ale ve skutečnosti je tento film horší, než všechny vzory, na něž letmo pomyslím (Vládci loutek, Lupiči těl třeba). A ta laciná honička nakonec...fuj. Sledovat tento film je ztráta času.

Laskavě ironická sonda do dospívání v 60. letech. 1) Doba je jiná, jiní jsou rodiče, jiní jsou teenageři, jiný je jejich jazyk, zájmy i životní zkušenosti. Ale dospívání a mezigenerační vymezování jiné není. Formanovi se podařilo s použitím dobových rekvizit zobrazit nadčasovost generačních střetů a zmatků dospívání. Film nepotřebuje příběh, k dokonalosti postačí jeho atmosféra, autentické vykreslení prostředí, v němž se, jak vidět z komentářů, poznávají i lidé o dvacet či třicet let mladší._____ 2) Ani ne osmnáctiletý Jakim je špičkovou volbou. Nehraná autentická směs nejistoty a dravosti je přesně tím, co film potřebuje. A jeho taneční figury jsou fakt k sežrání. Ale všichni herci - neherci jsou výborní jak typově tak svým projevem._____ 3) Jistě je těžké diváka rozplakat. Ještě těžší je ho rozesmát. Ale úplně nejtěžší mi připadá předvést trapárny tak, jak je předvádí Forman (a to nejen v tomto filmu). Je vidět, že Forman byl Pan režisér už ve svém prvním celovečerním filmu._____ 4) Přes všechny superlativy, které si film nesporně zaslouží, mu dám jenom čtyři hvězdičky. Pět hvězdiček si totiž nechávám pro filmy, které se mě emocionálně dotknou, které chci vidět znovu a znovu, o kterých se mi zdá. A to tento film přes všechny své klady není.

Kýčovitá love story - melodrama - svobodné matky pražského Žižkova 50. let. 1) Námět nevýrazný, scénář tuctový, herecké výkony rozmanité, v případě hlavní hrdinky dokonce se svou kvalitou a pojetím blížící příšernosti._____ 2) Pro dnešního diváka má však film své kouzlo. Je to kouzlo, pravda, nezamýšlené, ale i tak silné. Herci hrají, kameraman kameruje, auta jezdí...radostně a s chutí. Je tu cítit příslib nových zítřků, ne těch socialistických, ale civilních, je to políček budovatelským agitkám, ono orwellovské "něco" Winstona Smithe, které nejde zlomit či zničit, které tu stále je navzdory útrapám a útlaku. Na filmu je cítit, že jde s dobou, že hledá (nebo spíše kopíruje) nové postupy neorealistů, že se prostě snaží. Co na tom, že místy snaha vyznívá směšně až trapně (naivní dialogy, melodramatické herecké výkony, nervy drásající hudba)._____ 3) Uplynulé půlstoletí přidalo filmu další nezamýšlený aspekt. Film představuje autentickou podobu tehdejšího života. Autoři možná ani nepomysleli na to, jak bizarně bude po létech působit život v pavlačovém domě, v jediném pokojíku, koruna dvacet za pivo nebo "chuligánština" hlavního hrdiny, který, považte, si pískne na píšťalku železničáře, jenž před ním trubkovitě stojí, ohromen takovým chováním._____ 4) A další velká přednost. Film dokumentuje tehdejší podobu části Žižkova (křižovatka Bulhar, bývalý hotel Vítkov a další). Pomalé téměř dokumentární záběry vypovídají o kvalitě života více, než kilometry tehdejších agitačních filmů. Stovky a stovky nejrůznějších detailů, které všechny odnesl čas, zachoval tento film a především za ně mu dávám slušné ohodnocení.