Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Dokumentárny
  • Akčný
  • Krimi

Denníček (6)

Můj postup při hodnocení a psaní komentářů 6 - závěrečná úprava komentáře

1)  Projdu komentáře kolegů. Nastal čas, abych se seznámil s názory druhých diváků. Dříve je nečtu, aby mě neovlivňovali v zaujímání vlastních postojů. Vzhledem k obrovskému počtu komentářů u některých filmů používám následující postup:

1a)  Přečtu si 20 - 40 příspěvků svých oblíbených komentátorů.

1b)  Přečtu si 20 - 40 komentářů seřazených od nejvyššího hodnocení, bývají to 5* a někdy i 4*.

1c)  Přečtu si 20 - 40 komentářů seřazených od nejhoršího hodnocení, bývají to odpady, 1*, někdy i 2*.

1d)  Někdy si přečtu i názory profesionálních kritiků. Někdy ne.

2)  Upravím svůj koment.  Na základě přečteného upravím (nebo neupravím) svůj vlastní příspěvek. Doplním citace kolegů, pokud už dříve uvedli postřeh, který chci uvést taky. Opravím věcné či jiné chyby. Doplním svůj názor na některé komenty.

3)  Jazyková a pravopisná revize. Nyní je čas opravit překlepy, pravopisné chyby či nesrozumitelnosti ve vyjádření.

4)  Zveřejnění komentáře. Nyní překlopím koment z notepadu do databáze. Ověřím funkčnost odkazů a různých editačních vychytávek.

Můj postup při hodnocení a psaní komentářů 5 - zpracování poznámek

1)  Co komentovat. Nejdříve se musím rozhodnout, jestli budu příslušný již ohodnocený film komentovat. Někdy chci, jindy nechci. Někdy si myslím, že mám co říci, jindy si to nemyslím. K některým filmům mám spousty poznámek, k jiným ani slovo.

2)  Přenos poznámek do počítače. Psát komenty přímo do databáze se mi neosvědčilo. Když spadne síť, vypnou proud, zkolabuje stránka, prohlížeč nebo počítač anebo si text omylem smažu, jsem naštvaný, a to hodně. Editační možnosti u komentářů v databázi jsou rovněž velmi omezené. Osvědčil se mi jednoduchý textový editor - editačními možnostmi připomíná databázi, ale mohu si průběžně ukládat rozdělanou práci, volit velikost písma a má pár dalších vychytávek. Přepíši si své heslovité poznámky do notepadu, kde je nadále budu zpracovávat.

3)  Rešerše. Následuje zjišťování a ověřování skutečností. Mám v poznámkách, že mi film připadá historicky nevěrohodný? Zaujal mě někdo z herců nebo jiných tvůrců a chci se o něm dozvědět více? Chci nebo potřebuji zjistit či ověřit, co znamená ten či onen pojem? Chci se podívat, co na věc říkají tvůrci - herci či další zúčastnění? Potřebuji si ověřit citace?

3a)  Nejdříve se kouknu na fotografie, abych si připomněl atmosféru děje i konkrétní postavy.

3b)  Následují Zajímavosti, které někdy mohou být zdrojem zajímavých informací.

3c)  Pak se podívám na IMDb, abych si ověřil, jak se jmenují postavy ve filmu, ověřil různé citace a místní Zajímavosti.

3d)  Následují konzultace s dalšími databázemi - filmový přehled (české a československé filmy), ruské, francouzské a další filmové databáze podle potřeby. I Wikipedie často obsahuje zajímavé údaje o jednotlivých filmech.

3e)  Sporná fakta z historie, odborné terminologie či další pak vyhledám na netu.

Ve většině případů mi rešerše zaberou jen pár minut. Buď jsou údaje snadno dostupné nebo mi film nestojí za to, je podrobně zjišťovat. Ale v některých jednotlivých případech strávím rešeršemi i několik hodin.

4)  Napíši první verzi komentáře. Teď je čas na komentář. Sepíši ho, dodám potřebnou strukturu, doplním editační znaky a upravím vhodný formát.

Můj postup při hodnocení a psaní komentářů 4 - co předchází komentáři 2

1)  Píši si poznámky hned při sledování. Mnohdy marné vzpomínání, jak že to vlastně bylo a co jsem chtěl napsat, mě přivedlo k současné praxi: píši si poznámky hned při sledování filmu. Mám po ruce tužku a nařezané papíry velikosti A6 a hned, jak mě něco napadne, si to poznamenám. Filmu hned přidělím hvězdičky.

2)  Přenos hodnocení do databáze. Vždy jednou za pár dní, když už mám několik papírů plných poznámek, si je vezmu k počítači (PC, žádný mobil či tablet). Najdu si příslušné tituly v ČSFD a ohvězdičkuji je. Poznámky poté odložím vedle klávesnice.

3)  Doba zrání. Následuje přestávka v rozsahu několika dní, týdnů, vyjímečně i měsíců v závislosti na tom, kdy se dostanu k psaní komentářů. Tento odstup je velmi užitečný. Nejednou zjistím, že po týdnu okouzlení filmem jaksi vyprchalo. V mnoha případech si na dílo už vůbec nevzpomenu, ani poznámky nepomohou a musím se probírat databázemi, abych si připomněl, o co vlastně šlo. Jindy naopak zjistím, že film se mi nějak dostal do hlavy a nechce ven. Pořád na něj musím myslet.

Můj postup při hodnocení a psaní komentářů 3 - co předchází komentáři 1

1)  Musím film vidět a pamatovat si ho. Abych mohl komentovat nějaké dílo, musím ho nejdříve vidět. Zdánlivě samozřejmou pravdu zde leckdo nedodržuje. Moc si na to nevzpomínám, viděl jsem film, když jsem byl malý, ale vím, že to byla pecka. A tak dávám 5* a připojuji tento duchaplný komentář. Řekněte sami, kolikrát jste něco podobného tady četli. Oceňuji skvělou autorovu paměť, zvláště když vezmu v úvahu, že si sám obsah mnoha snímků nepamatuji už po pár dnech. Pokud mě od zhlédnutí díla oddělují měsíce nebo dokonce roky, pak se nejdříve na film znovu podívám a až potom vynáším soudy.

2)  Musím film (seriál) vidět celý. Abych mohl komentovat nějaké dílo, měl bych ho vidět celé. Stovky, možná tisíce komentů jejich autoři v tvůrčím zápalu sebestředné projekce vlastního ega zveřejňují ihned po zhlédnutí prvního dílu (zvláště pikantní je to u seriálů, které mají dílů desítky či stovky). Se sebejistotou hodnou lepší věci pak dílo s rozmachem hodnotí, tvůrce a herce posílají do nebe či do pekel a to všechno činí v podivné iluzi, že snad takový koment bude někomu k užitku. Nebude, není a nikdy nebyl. Podobné výrony chorobných duší popisují pouze a jedině vlastní bezradnost a egocentrismus. A to nemluvím o tom, že mnozí píší podobný koment už po prvních deseti minutách, což je zřejmě čas, který jejich geniálnímu mozku poskytuje dostatek informací k uvedenému závěru.

3)  Co když je to odpad od pohledu? Nicméně připouštím, že jsou filmy či pořady, u nichž je nedostatek intelektuální úrovně (a nejenom intelektuální) patrný již po zhlédnutí prvního dílu či snad i dříve. Pak ovšem považuji za férové vůči ostatním divákům napsat, o co jde, kolik jsem viděl a proč to považuji za takové či onaké. Nebo nemusím psát nic. Pokud komentuji, má divák právo na to vědět, jestli jsem film viděl celý anebo ne a co přesně mě opravňuje k prezentovaným závěrům.

Můj postup při hodnocení a psaní komentářů 2 - co hodnotit

1)  Jak definovat film pro účely hodnocení? ČSFD je podle názvu databáze filmová. Nicméně není film jako film. Máme filmy amatérské, filmy různé délky (jaká je nejkratší stopáž, aby mohl být film zařazen mezi filmy?), filmy televizní (dříve televizní inscenace).

2)  A co pořady, které nejsou filmy? Ale co další audiovizuální díla? Co třeba filmy dokumentární? Hrané dokumenty (někdy zajímavější, než hrané historické snímky)? A co záznamy divadelních představení? A co koncerty, opery, operety, muzikály, videoklipy? A co zábavné televizní pořady, různé estrády, humorné scénky, reality show, besedy a jiná povídání? A pak jsou tu přenosy sportovních utkání, voleb, televizní publicistika, výchovné a vzdělávací pořady.

3)  Největším přínosem ČSFD je fakt, že jsou tu k dispozici užitečné informace pro diváka bez ohledu na způsob, jak příslušné dílo sleduje (kino, televize, počítač) a nehledě na to, o jaké dílo jde. Proto z mého pohledu je všechno, co lze vidět v televizi, v kině či na počítači vhodné pro hodnocení i komentování. Všechno.

Můj postup při hodnocení a psaní komentářů 1 - proč a nač tento návod

1)  Různé přístupy k věci. Jak se ukazuje, co člověk, to jiný názor ohledně toho, jak a co hodnotit a jak psát komentáře. Trochu mi to vadí, těžko se pak porovnávají jednotlivé příspěvky, když si kritéria k jejich vytvoření stanoví každý samostatně. Ale tak to prostě je a nějaké sjednocování by se pravděpodobně setkalo s velkou nevolí.

2)  Informovat čtenáře o svém postoji. Nicméně, nemůžeme-li sjednotit kritéria pro vstup do diskuse, můžeme alespoň s těmi svými seznámit širší veřejnost, resp. toho, kdo o to stojí. Určitě to pomůže lépe porozumět hodnocení i komentáři, když víme, co je pro autora důležité a co není a jaké jsou vůbec autorovy výchozí postoje. Někteří přispěvovatelé to i dělají (je jich velmi málo) a snaží se vysvětlit, jak ke svému hodnocení či v komentáři prezentovaným názorům došli. Většinou to uvádějí ve svém profilu nebo v konkrétním příspěvku. Tak jsem dosud jednal i já.

3)  Jak to dělám já. Postupně jsem si vytvořil docela propracované postupy. Předkládám je nyní čtenářům, abych nemusel znovu a znovu vysvětlovat, jak jsem k tomu či onomu názoru dospěl. Přeji příjemné počtení.