Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Akčný
  • Sci-Fi
  • Animovaný

Recenzie (263)

plagát

Hellboy Animated: Blood and Iron (2007) (TV film) 

Tenhle film má vše, co mám na komiksech o Hellboyovi rád. Předlohu lze asi těžko překonat, ale nemůžu se zbavit dojmu, že tentokrát je to i o něco lepší než v případě prvního animáku. V průběhu se vyskytne několik skutečně působivých scén, příběh je plný mytologie a tajemna, tempo svižné (ostatně film není nikterak dlouhý) a dokonce i ten dabing se o něco málo zlepšil.

plagát

Hellboy Animated: Sword of Storms (2006) (TV film) 

Během sledování jsem si v duchu říkal, kolik hvězdiček tomuto snímku dám a má volba spočívala na škále tří až pěti. Stejně nevyrovnané jako mé rozhodování je totiž celý film, který, zdá se, neví, čí je. Už svým zpracováním oslovuje především dětské publikum (a ne, nejde o to, že je film animovaný, ale že je animovaný jak kterákoliv pohádka z "Kouzelné školky"), na druhou stranu Hellboy je postava pro dospěláky - a to pro pořádné cynické dospěláky, kteří dokáží ocenit jeho suchý humor a poetiku jeho příběhů. Když už jsem u té poetiky, tu se sem podařilo protlačit a tak při některých scénách zaplesá každé srdce komiksového Hellboye (a zároveň rozpozná ten či onen konrétní komiks, z kterého pochází). Jenže film je také plný balastu a jednoduchých dějových berliček a klišé, které jakoby vypadly z laciného dětského animáku. A co se týče profesionálních herců z původního hraného filmu - při vší úctě k nim, mohli si s nadabováním dát trochu větší práci, protože suché čtení scénáře by zvládl i člověk s mnohem menším hereckým talentem (a menším platem). Ostatně ani zvukové efekty nejsou kdovíjaké, člověk by si představoval při nárazu kamenné ruky do hrudníku příšery pořádný dunivý zvuk, ale tady je skutečně odkázán jen na svou fantazii... Větší rozpočet by prospěl celému filmu, byť je animovaný. Ale co se mu nedá upřít, to je fakt, že obsahuje vše, co máme na Hellboyovi rádi - již zmíněnou poetiku, suchý humor a především pořádné bitky s velkými monstry, démony a nemrtvými. Film je zkrátka nejsilnější v momentech, kdy připomene komiksovou předlohu. A to pak každý rád odpustí nějaké ty nedokonalosti.

plagát

Hviezdna brána: Návrat (2008) 

Překvapivě velice slušný film, který narozdíl od minulého celovečeráku působí celistvěji a, skoro se to slovo až stydím v souvislosti s Hvězdnou bránou použít, vyspěleji. Obzvláště prostřední civilní část filmu je skvělá, protože dává možnost upevnit pouto k hlavním hrdinům, které se u každého věrného fanouška za tu dobu zajisté vytvořilo. Sečteno a podtrženo - pro mě příjemné překvapení a ucházející sci-fi snímek.

plagát

Hviezdna brána: Archa pravdy (2008) 

Skutečně jen pro fanoušky seriálu. Tím jsem i já, ale nezapírám, že je to jedna velká kravina. Úroveň si tento snímek drží stejnou, jako poslední série, přibylo možná trochu víc digitálních triků (papundeklových kulis jsme bohužel ani tentokrát nezůstali ušetřeni). V rámci seriálu se jedná o slabý nadprůměr, v rámci scifi horší průměr. Ale jak už jsem napsal, kravina je to šílená...

plagát

Wanted (2008) 

Znalost komiksové předlohy je spíše na škodu, neboť se divák neubrání srovnávání, ale kolem a kolem - obě díla mají společnou kontroverznost, provokativnost a nabušenost. Film je skvělý akční nářez, u kterého si člověk užije frenetickou akci, perfektní ozvučení a několik vtipných morbidních nápadů. Jakkoliv je to někdy uhozené, přitažené za vlasy či nesmyslné, tento film jsem si v kině skvěle užil a odcházel jsem s pocitem, že za ty peníze to stálo. A to je super pocit.

plagát

Občan Havel (2007) 

Hodnotit tento film z hlediska kvalit a srovnání s dalšími dokumenty není vlastně ani možné. Co se filmu jako takového týče, není to žádný majstrštyk, není ničím jiným výjimečný, jen a pouze svým obsahem. Václav Havel je, ať už jste jakéhokoliv politického zaměření, totiž výjimečná osobnost a průběh jeho prezidentského působení plný důležitých historických momentů našeho národa. Je mi proti srsti se jakkoliv vyjadřovat ke kvalitám Havla jako prezidenta, protože on je mnohem víc než jenom bývalou hlavou státu. Tento dokument to jen dokazuje. Citlivou formou, pouhým nekomentovaným sledem jednotlivých událostí, nás provází prezidentskými lety, nakukuje do soukromí, odhaluje zákulisní debaty a dává možnost zpětně přehodnotit názory veřejnosti, které z velké části utvořila média. Chtě nechtě jsem se na několika místech téměř neubránil slzám dojetí, protože jsem sledoval příběh "malého velkého muže".

plagát

Spawn (1997) 

Rozdýchat tenhle film jde skutečně těžko. Ne že by byl komiks Spawn vrcholem intelektuálních snah scénáristů, ale filmová adaptace se pohybuje na hraně sebeparodie. Hlavní hrdina je drsňák, vychytávky jeho obleku na plátně působí skutečně úchvatně, ale děj je prostoduchý, některé triky jak ze seriálu Power Rangers a záporák klaun je tak neuvěřitelně trapný, že se z toho člověku až dělá zle. Ne, tohle je příliš i na hodně otrlého diváka.

plagát

Teória letu (1998) 

Filmů o sbližování mezi zdravým člověkem a postiženým jsou mraky, ale tahle romance mi přišla natolik neobvyklá, natolik netuctová, že si čtyři hvězdičky bezesporu zaslouží. Oba hrdiny spojuje touha něčeho dosáhnout (Richard chce vzlétnout, Jane chce zažít sex), chtějí mít pocit, že jejich život měl smysl a byl naplněn. Zprvu nesourodá dvojice si tak k sobě hledá cestu a skrze pomáhání si tomu druhému naleznou i vysněný cíl. Posmutnělý film paradoxně leckdy vyvolá úsměv na tváři a vrátí chuť do života. Helen Bonham Carter přímo exceluje v roli postižené Jane, na druhou stranu musím souhlasit, že na Paula Greengrasse se jedná o poněkud nevýrazný snímek.

plagát

Neľútostný súboj (1995) 

Hra na kočku a na myš, která nám ukazuje, jak si někdy může být kočka podobná s myší. De Niro i Pacino jsou skvělí, ryzí herečtí profesionálové, dialogy taktéž povedené, ale od takového žánru očekávám trochu rychlejší tempo a svižnější plynutí děje. Možná jsem kultuní barbar, ale tohle zpracování ze staré škole mi zkrátka úplně nesedlo.

plagát

Jedného dňa, možno (2008) 

V rámci romantických filmů skutečně kvalitní kousek, který na diváka neútočí sladkobolnými scénami, ale naopak chytře napsaným scénářem, neotřelým nápadem a slušnými hereckými výkony. I Ryan Reynolds nepůsobí tak vlezle jako v "Miluji tě k sežrání". Příjemné překvapení, protože skutečně dobrých romantických komedií je jak šafránu.