Claw

Starověký sci-fi epos dost neobratně našroubovaný na "Černočernou tmu", která byla úplně o něčem jiném. Snímek se může pyšnit novou, dosti šílenou mytologií, velkolepými scénami, bohatšími efekty a úplně odlišným klimatem, které ani špetkou nepřipomíná ten noční horor skupinky ztroskotanců s tajemným Riddickem. Z něj je teď bájný bojovník-polobůh, který jako jediný stojí v cestě všemu zlu. Kde já jen podobnou zápletku slyšel? Twohy bohužel z naprosto úžasné jedničky odstranil vše zajímavé a prázdné místo zaplnil extrémně klišovitou a absolutně vysušenou PG-13 zápletkou na úrovni "Beowulfa". Zůstal už jen ten Riddick, se kterým celá série stojí a padá. V tomto ohledu ale Diesel funguje překvapivě dobře a většinu filmu drží nad vodou svými hláškami a bojovými scénami. Bez něj by to byla o hvězdičku horší zábava. Za mě nejhorší díl série. /50%/

V tomto filmu se krásně skloubí absolutně povrchní a debilní myšlenka s úžasným a fantaskním dějem okolo. Vše to dohromady dává jakž takž fungující celek, který skřípe především v momentech, kdy se mluví. Je to romantická pohádková kravina, která si hraje na božskou sci-fi. Ať je to jakkoliv, a děj snímku uhádnete asi po 30 minutách (zde použiju hlášku ze "Zpívání v dešti" - "Za ten scénář opravdu někdo platil?") nakonec asi budete milencům fandit, i když mně ke konci přišlo, že si to už Matt a Emily prostě nezaslouží. Bylo to hodně vydřené, zbytečné dlouhé, předvídatelné, patetické až hanba, ale svůj účel, a především publikum si to určitě našlo. Mě to jakž takž pobavilo, ale znovu se na to, na rozdíl od bratříčků typu "Deja Vu" či "Eternal Sunshine of the Spotless Mind" nepodívám, protože zde autoři prostě nedokázali oheň "božství" a osudu ukočírovat a přitáhli to až moc za vlasy. Mělo to určitě navíc. /60%/

Film je plný nesmyslů, které se tvůrci ani nesnaží nějak blíže vysvětlit, prostě divák musí přijmout fakt, že takhle to zkrátka funguje, a je to podle daných pravidel. Tento přístup je trnem v oku spoustě diváků z pro mě celkem zřejmého důvodu. Ovšem "Source Code" úspěšně dokazuje, že filmový nesmysl se dá povýšit ještě o úroveň výš, to jest v případě, když nám tvůrci řeknou, že takhle to prostě je, ovšem ono to nefunguje ani podle jimi vymyšlených pravidel, a my máme před sebou naprosto očividnou ptákovinu na všech úrovních chápání, což už, musím se přiznat, vadí dost i mně. Pokud jste tedy z těch, kteří u podobných snímků logiku zásadně vypouští z hlavy v jakémkoli směru, a nerušeně se kocháte vším ostatním, co váš vnímací aparát pojme, nejspíš se dá říct, že jde o celkem povedený sci-fi/thriller. Pokud se ale někomu zachce alespoň minimálně zapojit mozek, dosaďte si sem "Odpad!" a vyhněte se tomu širokým obloukem. Kompromis, za 2*. /30%/

Složité, dějově nepřehledné a značně nevybroušené. Režisér ani nepochopil základní věc, že pokud je sci-fi s nízkým rozpočtem, nemůže si příliš dovolit zobrazovat panoramatické celky ala záběry na město, či dopravu. Protože pokud v roce 2044 se na silnici prohání Toyota Yaris atd. tak to asi není úplně v pořádku. Potěší snad jen menší role Emily Blunt a výborně stylizovaný Gordon-Levitt který kromě vzhledu "mladého Willise" pochytil perfektně i obličejovou mimiku a cedí skvělé pohledy a hlášky přesně tím "za mlada" stylem kterým má a funguje to skvěle. Nadčasový film určitě ne, kvalitní rovněž ne, spíš neobvyklý. Dejme tomu. To nestačí. /35%/

"Somewhere along the way, I lost a step. I got sloppy. Dulled my own edge. Maybe I went and did the worst crime of all... I got civilized." Nečekal jsem vůbec nic, Riddicka jako takového nemusím a Diesel taky nepatří mezi mé vyloženě oblíbené akční bouchače. Ovšem dostal sem... WOW!! Že jsem fakt čuměl!! Riddick je postava, která je takový ten 70kový "japan řezník", který nemá absolutně konkurenci, nic ho nedostane, nade vším a nad každým vyzraje jak silou, tak speciální schopností, tak intrikami a neuvěřitelnou inteligencí a houževnatostí. Riddick nespěchá, ale jde si za svým cílem naprosto nekompromisně a nesmlouvavě drsně. Nakonec vyjebe se všemi... s příšerami na hnusné planetě, s dvojí posádkou zabijáků a s celou hnusnou planetou vlastně navrch definitivně, protože se mu tam prostě nelíbí "jenom" nelíbí... Pro mě geniální, obrovský překvapení... /90% + FILM ROKU/

Skládačkový styl vyprávění mi nikdy nebyl příliš sympatický a tento snímek na tomto faktu nic pozitivního změnit nedokázal. Je pravdou, že oproti svým předchůdcům má méně chaotický děj, takže se v něm neztratíte i kdybyste chtěli, ale to vše pouze na úkor jeho kvality. Ono všude přítomné násilí či zabíjení mě prostě nebralo a když už to přeci jen vypadá nadějně, že se třeba dostaneme v čase zase o kousek dál, tak režisér udělá časový střih a my se vracíme zase zpět do role jiné postavy. Když si to tedy shrneme, tak se vlastně točíme pouze v obyčejném kruhu 5 filmových minut v rozdílných hlavních rolích. Někomu to třeba může vyhovovat, ale mě to na více, než průměrné tři hvězdičky prostě nestačí. /60%/

Nezaměnitelný styl Wese Andersona se zde trochu vymknul kontrole a skončil v kotrmelcích. Experiment, který se dá těžko popsat, o čem vlastně je. Dokonalá ukázka, že i mnoho slavných herců včetně režiséra s úspěšnými filmy může narazit do zdi. Film exceluje hlavně v tom, jak se mu daří neustále snižovat zvědavost vidět další scény, a tak postupně přechází do solidní nudy. Anderson se zasekl ve své režijní šabloně, a tak si především natočil film sám pro sebe a možná pro pár intelektuálů, kteří se asi nebudou moc bavit, ale určitě tam najdou uměleckou hodnotu. Třeba scény jsou vizuálně povedené, dialogy působí vyspěle, ale herci mají za úkol hrát jak roboti, což podivnost nesourodého konceptu, který nikam nevede jen umocňuje. Dílo jako stvořené pro odmítnutí kritiky větou "Nelíbí se ti to, protože jsi to nepochopil". Zde už nezáleží na tom, jak moc chytře, nebo umělecky to působí, protože emoční prázdnota a nezájem o celý tento vysněný paskvil přehlušuje téměř všechno. /15%/

"Immortal" je francouzský film na motivy komiksové trilogie "Nikopol" od spisovatele a ilustrátora jménem Enki Bilal, který se podílel i na režii tohoto snímku. Příběh je tu shrnutý velmi heslovitě a víc se dějová linka zaměřuje na mapovaní světa, loru a jeho historii. Filmová stylistika je velmi zvláštní, a ne každému může sedět mišmaš digitální animace a hraných postav, jejichž odlišnost bije do očí. Finální produkt je takový všelijaký. Místy to má úžasný artový podkres, který ale zabíjí nesmyslné repliky daných postav, nebo dětinské vysvětlení jejich chemie (například Horus mi přijde, že má oproti předloze rozdílný záměr a osobnost). Ale ve výsledku je to celkem v pohodě béčko. Při sledování jsem se vůbec nenudil a rád bych si to někdy zopakoval. Neočekávejte od toho nic extra. Jedná se hlavně o silně experimentální film, který pro dnešního diváka asi nebude mít žádný hlubší význam, ale pro filmového nadšence do audiovizuální stránky filmu to bude důležitá zastávka. Jedná se totiž o jeden z prvních filmů natočených kompletně na zelené plátno. Zajímavý experiment, ale na tohle je třeba si udělat vlastní názor. /80%/

Co na tomto animovaném snímku všichni vidí vůbec nechápu. Příběh je úplně o ničem, postavy jsem nesnášel a vůbec mě ten film nebavil. Jako nezlobte se na mě, ale sledovat to, jak nějaké emoce zachraňují náhodné vzpomínky, zatímco se holka mění ve spratka bylo pro mě kruté utrpení. Bylo to mdlé, vzalo to skvělou myšlenku nahlédnout někomu do hlavy a do jeho emocí a úplně se s ní potácelo. I na dětský film bylo poselství přinejlepším zjednodušené a také dvojsečné, protože se dalo vykládat tak, že vede děti k tomu, aby se nechaly zcela ovládat svými emocemi. Tenhle film mě prostě nezaujal. Řekl bych, že je spíše hodně orientovaný na dětské publikum, než na dospělého diváka a celkově je takový nezdravě přihlouplý. /20%/

Vztek, pohoršení, empatický pocit k hlavnímu hrdinovi - to vše a ještě víc ve mě vzbuzoval tento excelentně natočený snímek. Opravdu dechberoucí a realistické ztvárnění hlavního tématu a všeho kolem co s tím souvisí. Herci hráli a nebyli to žádní trapáci a své role brali dost vážně. Co se týče vizuálního ztvárnění, tak mě to také dostalo - dobře sestříhané přechody mezi jednotlivými dny a ještě ta hudba do toho. Wow! Říkal jsem si, že tohle není snad ani možný. Kde je sakra spravedlnost! Ale tak to ve skutečném světě zkrátka chodí. Prostě neobvyklý a neuvěřitelný snímek od estonské produkce (můj první!), který mě chytil na začátku a pustil až na samotném konci. A že to byl sakra dobrý konec! Kdo neviděl, neuvěří! /100% + FILM ROKU + TOP 10/