Updated_Cake

Přečetl jsem mangu, viděl film a jsem spokojený. Pokud se člověk u něčeho potřebuje vybrečet a chce vidět vážně zajímavý romantický příběh, který paradoxně skoro v ničem není jako typické romantické anime, tak tohle je to pravé. Manga a film se s menšími detaily trochu liší, ale vlastně ani jedno není na škodu, protože ty detaily nemění nějak pointu. Po nějakých zkušenostech s romcomy byla tohle příjemná změna. Tenhle typ příběhů je často dost složité uchopit, protože autor může zanechat v divákovi pocit prázdnoty nebo naopak do něj naládovat tolik pocitů, že to přestane být výjimečné. A jelikož tento film naprosto perfektně balancuje mezi těmito extrémy, člověk může odejít se skvělým zážitkem. Název filmu a věta hlavní hrdinky tomu dodává trochu satirický nádech, který rozhodně přináší do trochu ponuřejší atmosféry i trochu humoru.

Shokugeki no Souma je jedno z těch zajímavějších anime, kde chcete vidět souboje v jiné kategorii než jsou donekonečna vyčerpávaná témata jako katany, hvězdice, ruční souboje, atp... Anime o vaření je něco, co by tomu bohatě stačilo. Shokugeki no Souma má totiž od začátku jeden aspekt, který mi tam absolutně nepasuje - ecchi. Když takový typ anime nevyhledávám a anime samo o sobě má solidní základ, tohle je spíše rušivý element. No, navzdory tomu jsou první série vážně dobré a překvapilo mě, kolik jídel tam má vážně realistický základ. Čekal jsem nějaký imaginární mišmaš, ale jakožto člověk, který se o gastronomii v několika zemí aktivně zajímá, jsem byl velmi potěšen. Pochopitelně některé věci tam jsou přehnané, ale to k tomu trochu patří. 3. série byla myslím roztržená na 2 poloviny a upřímně to nebyl moc problém. Postupně anime trochu upouští od přehnané ecchi stránky a 3. série byla podle mě peak celého anime. A to začíná být problém hned v další sérii, kde kvalita dramaticky spadla na polovinu. Příběh sám ze sebe dělá tombolu a rozdává komukoliv co chce a ve finále přiváží ještě celý cirkus soutěže, která nedává po několika stránkách smysl. Dialogy jsou mdlé, samotné jídlo se místy taky více vychyluje z reality. Když už příběh neví co by dál udělal, hodí tam pochopitelně nějakou ecchi scénku. 4. série tudíž v kontrastu se 3. je totálně někde jinde a ten propad působí ještě o to hůř. 5. sérii jsem nedokončil, protože už od začátku mi to přišlo jako blbost a viděl jsem akorát svůj budoucí ztracený čas u 13 epizod. Ve výsledku je první polovina anime až do 3. série včetně vážně skvělá a i na chybky tady a támhle je to něco, co by člověk měl zkusit. Hudba je parádní a dodává tomu další zážitek. 4. a 5. série jsou propadáky, které neměly vůbec vzniknout, protože kazí celistvý úspěch tohoto anime. Skončit to 3. sérií nebo vést 4. sérii trochu jinak, mohlo to jako celek fungovat dohromady o dost lépe.

Všemi oslavované Tengoku Daimakyou byl pro mě těžký problém a zatvrzelý průměr. Anime pochopitelně očividně hodlá pokračovat, jenže takhle bychom mohli omlouvat hodně věcí. Když vytvořím samostatnou sérii, měla by mít hlavu a patu nebo alespoň diváka na další pokračování solidně nalákat. Anime vytváří ke konci vlastně více otázek než má odpovědí, jenže ne každého zajímají odpovědi na ně. A zatímco je část fanbase u vytržení z toho, že (menší spoiler) hlavní hrdinka je de facto muž a měla tam s hlavním hrdinou pár zajímavých scének, mně to vážně nepřijde jako něco, na čem stavět úspěch anime. Ostatně ani příběh tolik nezaujal, do cca poloviny to bylo zajímavé, od cca poloviny už to byl větší a větší chaos, který se tvůrci rozhodli odložit do další série. Jenže to takhle fungovat nemůže. Po stránce monster a nějakého tajemna to je rozhodně záživnější a animace to taky docela dost zachraňuje. Další sérii dám šanci, ale toto u mě nezabodovalo tolik, jak jsem čekal. A to jsem prakticky perfektní cílovka.

Tenhle psychologický horor jsem moc nepobral a je to jeden z mála kousků, které jsem musel dropnout a pravděpodobně se k němu už ani nevrátím. Slibný začátek s vykreslením hlavních postav se zvrtl v to, že v půlce anime to byl pořád "jen začátek". Bylo to nemastné, neslané a v půlce mě to nudilo až tak moc, že jsem ztratil vůli to vůbec dokončit. Mít tyto postavy v trochu jiném prostředí, určitě by to bylo zajímavější...

Black Clover je definitivně jeden z těch lepších typical shounenů, které člověk může najít. 170 epizod (a plánované pokračování) prakticky zamezuje tomu, že by to člověk dal za den. I tak jsem v tom anime ale našel hodně aspektů, které dělají rozdíl mezi tímhle a typickými shouneny. Začátek je pravda pomalý a diskutabilní. Zvlášť Asta na začátku je vážně k nevydržení a člověk to chce chvílemi i dropnout, což je škoda, protože to určitě šlo uchopit i lépe. Pokud chci slabou nebo neoblíbenou postavu v příběhu, dá se to udělat i tak, aniž by ji člověk ze začátku nenáviděl. To se ale pochopitelně postupně mění a anime se mění v typický shounen o přátelství, magii, "klanech", atp... V dost aspektech mi to ve finále připomínalo Naruta, jen s tím rozdílem, že tu nejsou otravné fillery a vyjít to o 10-15 let dříve, určitě si to získá stejnou, ne-li větší popularitu a oblíbenost. Takhle to pochopitelně musí čelit porovnávání, které mnohdy není lehké. Na druhou stranu, tyhle shouneny mají většinou stejný typický cíl: posadit diváka do nějakého příběhu, vybudovat vazby mezi postavami a ukázat, že síla vůle a lidí kolem dokáže zázraky. Následně to zakončit epickým soubojem s kvalitní hudbou, který může skončit všelijak. Black Clover se v tomhle ovšem nebojí jít trochu dál a dává prostor hlavním postavám pro chyby - nejsou perfektní, vše jim hned nevyjde jen protože chtějí a často mohou selhat. Rovněž zde není focus jen na hlavní postavu, která zázračně vše má zvládnout sama. Spíše to je opačně - nějaká týmová spolupráce tu je hodně prosazovaná a žádaná. Největší peak zažívá anime v asi posledních 30 nebo 40 dílech, kdy se příběh dramaticky mění do takové temnější atmosféry a uzavírá hlavním postavám možnosti a prakticky je tlačí do slepé uličky. Oněch 170 dílů končí docela brutálním cliffhangerem a pokračování bude zajímavé. Black Clover čelí tak ve finále největší nevýhodě a to je datum vydání. Vyjít dříve a předběhnout ostatní typické shouneny, bylo by tohle pravděpodobně na vrcholu žebříčků. Já jsem ale naopak rád, že se objevil delší shounen, který, alespoň v mých očích, napravuje hromadu chyb právě třeba z Naruta a snaží se nenasekat další. Takže ve výsledku to anime je hodně o tom, jestli diváka zaujme příběh nebo ne. Protože postavy jsou vysekané vážně parádně a jediné větší mínus, které bych na tom mohl najít, byl ten začátek.

Po dokončení 2. série musím říct, že tenhle seriál byl příjemné překvapení. Od začátku to je narvané zajímavými postavami, zvraty, akcí, spletitou zápletkou a nakonec i úžasným koncem. O Jakeovi Adelsteinovi jsem nikdy neslyšel a i když to je velmi volně inspirované, ten příběh mě vážně vtáhl a nepustil. Od jednoduchého pohledu Američana na japonskou společnost přes velmi přesné vyobrazení japonské kultury a jejího chování. Herci jsou prakticky všichni sympatičtí a vědí, co dělají. Zvláště Ken Watanabe v roli detektiva je přímo úžasný a dává tomu příběhu další hloubku svojí mimikou a aurou, která do toho přesně pasuje. Ajumi Tanida je taky úžasný, protože díky jeho chování a prakticky velmi důrazných detailech je postava mafiánského bosse a hlavního záporáka na plný plyn uvěřitelná. Korunu tomu dodává vlastně hlavní postava Jake v podobě Elgorta a i když není zapleten prakticky ve všem na 100% (díky bohu, protože jinak by to nebylo tak záživné), jeho vždy ne zcela taktní chování a promyšlené plány tomu dávají další rozměry. Ve výsledku seriál nabízí okénko do japonské kultury, s nějakou romantikou, akcí a hlavně nekonečnou dávkou dramatu. 2. série je oproti 1. více nabitější a už nedává prakticky jedinou chvíli na oddechnutí a to je velice dobře. Je to něco, co divák od tohoto typu seriálu čeká a mnohdy i vyžaduje. Nemám tomu asi moc co vytknout, bylo to mnohem lepší než jsem čekal z prvních nástřelů a ten čas u toho stál za to.

Taková průměrná až dobrá komedie, která má klasický zvrat na konci, který jsem viděl už tolikrát, že to je nuda. Kevin Hart a Johnson mají spolu ale dobrou chemii a funguje to. Když člověk vypne, na oddech to je nakonec dobré.

Někdo říká, že to je na české poměry dobré, někdo že to je katastrofa. Přikláním se k 2. názoru. Tohle nemůže sjet duševně v pořádku a říci o tom, že ho to bavilo, snad ani člověk pod vlivem. Nečekal jsem nic extra, vypnul jsem a čekal jsem dávku takového toho trapného humoru nasáknutého divnými scénkami. Kupodivu to ale předčilo má očekávání, v negativním slova smyslu a bylo to ještě horší. Téměř 2 hodinovou patlaninu se snaží alespoň nějak utahat Kotek s Polívkovou, ale absolutně to nestačí ani na nějaký podprůměrný zážitek. Já chápu, že české filmy často nemají rozpočet jako americké velkofilmy, ale to není omluva pro vytváření těchto obludností.

Uchopit recenzi na tohle anime je celkem těžké. Na jednu stranu tu je až moc velký hype, který provolává toto anime jako nejlepší anime všech dob. A ačkoliv se mi anime líbilo, vážně mi nepřijde v pořádku ho posuzovat jen na základě hype a neudělat si na to vlastní názor, jak někteří činí. Na druhou stranu musím říct, že anime odvádí po vícero stránkách prakticky perfektní práci. Ať už člověk vezme zajímavý příběh, vedlejší příběhy, postavy, character development, dialogy nebo i fakt, že navzdory žánrovém zařazení se toto anime snaží oslovit vážně širokou škálu diváků. Hodlám tedy absolutně ignorovat argumentaci některých lidí, že "na MALu to má přece top #1, tak to je nejlepší", když MAL v tomto zrovna konzistentní ani spolehlivý není (viz některé případy, kdy uživatelé v minulosti dávali masivně falešná hodnocení z nových účtů, aby porovnali žebříček podle sebe, především sundávání všech anime dolů, které se dostaly před FMA). Frieren ovšem má své kvality, které by bylo škoda ignorovat. Retrospektivní scénky promítnuté do příběhu tak, aby diváka bavily a nebyly jen fillerem, se často nevidí. Vlastně 2/3 anime probíhají v přítomném čase a 1/3 v minulosti. A nepůsobí to kostrbatě, netaktně, nudně, vlastně je to spíše zábava. Postavy jsou napsané skvěle, v čele s elfkou, která tak nějak reflektuje na svůj život a na své kontakty s lidmi a typickými puberťáky se změnami nálad. Nejzajímavější je ale asi svět jako takový a původní dobrodružství, které končí v 1. epizodě. Člověka díky tomu tak nějak vlastně přestane zajímat kmenový příběh aniž by si toho všiml a užívá si dobře vykonstruované dialogy postav na jejich cestě. Záporáci nejsou nudní, předvídatelní nebo nesmyslně silní, to samé platí i pro hlavní postavy, které sice působí silně, ale mají vlastní balanci v podobě svých chyb. A tak aby se divák běžně zajímal "kam ta skupina dojde?", tak ho zde spíše zasáhne zděšení, že těch 28 epizod je málo a klidně by to mohl být dvojnásobek. Kdo by prostě nechtěl sledovat tak skvělý příběh ze světa magie, kde si parta dobrodruhů vyjde na výpravu? A především ze světa, který je vystavěný trochu jinak než typické řadové anime. Ačkoliv mě ten přemrštěný hype nechává chladným, tohle anime si určitě zaslouží pozornost a šanci na listech dalších lidí. A i kdyby to nedostalo pokračování, tato samotná série je sama o sobě dostačující. Mně osobně to připomnělo, proč anime sleduji, proč čtu knížky, vyhledávám a sám tvořím příběhy: vždy se najde něco, co člověka bude fascinovat a přijde nějaký příběh, který vezme za srdce a zároveň promítne v divákovi celé kolo emocí během 28 epizod. A jako bonus je tohle asi nejvíc oddechové anime, co jsem kdy viděl a má v sobě souboje a nějaký příběh, co má hlavu a patu.

Ze začátku bylo tempo anime takové pomalé, táhlo se a vzhledem k tomu, že jsem nečetl manwhu, tak jsem neměl ani ponětí, co od toho moc čekat. Naštěstí asi od epizody 3 se vše rozjelo a začala to být zábava. Prakticky můžu jen vynachválit character development, postavy samotné, animace, úžasnou hudbu i příběh. Příběh tu je ale trochu jídelní stůl, co má 3 nohy místo 4. Stojí to, člověk si to užije a vážně to je jeden z těch lepších kousků, na které lze za poslední dobu narazit. Ovšem jedou tu 2 paralelní příběhy: příběh kolem Sung Jin-Woo (hlavní postava), kolem jeho vývoje, levelování a postupu v dungeonech. Pak tu je ale 2. příběh kolem asociace hunterů a ten je alespoň v 1. sérii pro nezasvěceného diváka trochu nepořádek. Není to moc provázané s hlavní postavou a co víc, některé scénky nemají moc výpovědní hodnotu pro někoho, kdo viděl jen anime. Vlastně nejvíce to dokazuje poslední epizoda. Jsem si jistý, že tohle bude dotažené v další sérii, kam autoři nalijí nějakou omáčku navíc a vše bude vysvětleno, ale takhle samostatně to působí trochu zmatek. Kvůli tomu mi nepřijde ten příběh v některých částech až tak osobní a je to zatím spíše rozfiletovaná ryba, která se musí dát dohromady. Byla by ale chyba si myslet, že to je špatné anime. I když to cílí na fanoušky akčních a dobrodružných anime, zcela očividně to cílí i na fanoušky isekai, ačkoliv o isekai nejde, přesto přináší mnoho prvků z iseai a komponuje je do příběhu. A ono to funguje mnohem lépe než by člověk na první pohled čekal. Rozhodně stojí za zkoušku.