Pajky3

Už to skoro vypadá, že slušná teenage rom-com se nedá natočit bez toho, aby alespoň jeden z hlavních hrdinů umíral na nevyléčitelnou nemoc. Za poslední dobu mě napadá třeba The Fault in Our Stars nebo Departures. I tady jsou postavy příjemné a celkově to utíká, navíc v závěru emoce fungují, takže stojí za podívání. Tyhle příběhy jsou vlastně i přes to umírání (a fakt, že jedou jako přes kopírák) docela koukatelné. 70 %

Podobné nápady na filmy mám rád, ale podobné téma nedávno na Netflixu vyšel When We First Met a ten fungoval o něco líp. I když je i tady obsazení fajn, tak největší problém tohohle je hlavní dvojice, která k sobě vůbec nesedí. Sophie Turner už vyrostla v krásnou ženskou, kdežto Asa Butterfield pořád působí jako teenager (i proto mu sedí role v Sex Education) a dohromady mi k sobě vůbec nepasovali. Jinak to bylo v pohodě na vyplnění deštivého odpoledne.

Tak a konečně mám třetí fázi Marvelu kompletně za sebou. Překvapivě se mi Spiderman líbil víc než v předchozím díle. Nevím, jestli tomu pomohlo, že ho natáčeli v Čechách nebo to, že se jim podařilo zlákal Jakea Gyllenhaala ke komiksovému filmu, ale každopádně to zafungovalo a mě to dobře pobavilo. Spiderman sice nikdy nebyl a nebude mým oblíbencem, ale těch 70 % z toho nějak vykřesal.

Velice příjemné překvapení. O Bundym nemám skoro žádné znalosti, i když vím, o koho jde. Od úvodu se ho film snaží vykreslit jako sympaťáka, který má prostě jenom smůlu a přimět vás, abyste si ho oblíbili a je třeba říct, že to docela funguje. Obsazení je super, Efron už dávno přerostl roli, kterou se proslavil a baví mě skoro pokaždé. Navíc má charisma, aby takovou postavu utáhl a doplňují ho příjemné britské herečky Lily Collins a Kaya Scodelario. Závěr měl naprosto skvělou gradaci a titulkové prolínání se skutečnými záběry mělo vážně něco do sebe. Teď se asi budu muset podívat na Bundy Tapes, aby si ještě o něco rozšířil obzory.

Po Queen a Eltonovi došlo i na Beatles, ale tentokrát se to tolik nepovedlo, možná i kvůli tomu, že se jen používala hudba a příběh nebyl o nich. Ale strašně moc jsem chtěl, aby se to povedlo a byl to perfektní film jako ty zmíněné hudební nebo aspoň zábavná romantika, jak to Richard Curtis umí. Suffolk mám rád, Latitude už jsem několik navštívil a naposledy jsem povečeřel i v restauraci, kde Jack poprvé zahrál Yesterday. Jenže to prostě dost dobře nešlo. Mým hlavním problémem je, že místo na svět bez Beatles nebo na romantiku, se to soustředí otravné postavy jako je nejlepší kamarád nebo hudební manažerka, které dostávají víc prostoru než mě baví. Navíc by mě vážně zajímalo, jestli by v dnešní době hudba The Beatles zaujala tolik jako ve své minulosti. Obě uši odřené a oko přivřené, aby tam přeci jen těch 70 % padlo, přeci jen to bylo lepší než průměr.

Na konec roku 2019 se Netflix vytáhl. Nejenže představil kritiky milované filmy (The Irishman, Marriage Story), ale podařilo se mu vypustit také fillm od Michaela Baye s Ryanem Reynoldsem v hlavní roli. A ať už máte na jejich tvorbu názor jakýkoliv, tak se musí uznat, že to jsou prvotřídní jména. Prvních dvacet minut a akční scéna z Itálie navíc slibuje, že by se mohlo dařit i tady. Jenže slušnou akcí to v podstatě končí. Parta dohromady moc nefunguje a nevytváří situace, kde by se je dalo oblíbit a vlastně vám na nich vůbec nezáleží. A tak tomu je i Reynoldse, který sice hraje v poloze, která se nám na něm líbí, ale nestačí to. Film zabaví, ale nevyčnívá.

Pro ty, kteří v polovině devadesátek vyrůstali, to asi bude o poznání větší pecka než pro nás ostatní. Já tou dobou sotva začínal chodit do školy a navíc Čechy přeci jen nejsou stejný jako prosluněná Kalifornie. A i díky tomu mi to přišlo takový nijaký a hlavně na začátku jsem se docela nudil. Uznávám, že mladej Sunny Suljic hraje jako o život a že Jonah Hill má tuhle dobu dobře zmáknutou, ale mě to nestačilo. A i když přeci jen gradace v závěru přišla, tak mi chyběl nějaký větší děj. Zajímavý je, že tam v soundtracku vedle sebe hraje Nirvana a pak i písnička, kterou předělal Aleš Brichta.

Žlutý cirkus na cílové rovince. Trabanti mě baví a na jejich poslední dobrodružství jsem se těšil a pak jsem nedočkavě očekával každou další epizodu. Bavil jsem se dobře, ale v porovnání s Afrikou a Jižní Amerikou jsem se nebavil tolik. Trochu mě mrzí, že se vytrácela ta část cestopisu a představování věcí nových a zajímavých pro diváky a místo toho jsme neustále poslouchali o frustraci z toho, že se Indové chtějí fotit. Já bych radši víc zakázaných čtvrtí z Číny nebo podivných rituálů se zavíráním hranice nebo krásných výhledů v Himálajích. I přesto to byla super jízda a konec byl dojemný snad víc než jsem čekal.

Nečekal jsem to, ale dobře jsem se bavil. Dvojice Peňa-Shepard funguje na výbornou, akce je slušná a jsem překvapen, že tenhle dospělej humor ještě v dnešní době vůbec projde. Ano, ubral bych bych rozhovor o lízání zadků (i když je to základ), ale jinak jsem byl spokojenej. Slušná komedie za slušných 70 %, o to lepší, protože poslední dobou se jich moc neobjevuje.

O seriálu jsem v podstatě nic nevěděl až do této doby, kdy mi ho začal podsouvat Netflix. A nakonec proč mu vlastně nedat šanci, když tam hraje sympaťák jako Paul Rudd a má to neotřelý námět. Původní nápad má rozhodně něco do sebe, a i když se pak vydává jiným směrem, než bych čekal, tak stojí za pozornost. Navíc klade otázky, které mě nenapadlo pokládat. Zvláštní, jak člověk dokáže žárlit sám na sebe. Vcelku mě to pobavilo, jen ten úplný závěr s oznámením trochu zklamal, protože necítím potřebu k další sérii. Body dolů za pobočku FBI, ta byla úplně mimo.