Saxicola

Sorry, ne. Pro mě prostě tyhle střílečky na obludky nejsou. Tohle není sci-fi, fakt ani smykem. Tohle je videohra. Oceňuji záblesky humoru, druhou hvězdu dávám za to, že Tom Cruise je zde poněkud méně nesnesitelným manekýnem než obvykle.

Kdybych chtěla být zlá, označím to za promo Muskova snění o jeho hrobečku na Marsu, no ale chápu, že někdo to zaplatit musel. Jinak ale fakt hodně dobré dokudrama o možnostech osídlování Marsu, s nezapomenutelnou titulní písní (Nick Cave at his best) a hlavně v první sérii s hodně uvěřitelným dějem. Druhá série trochu kulhala vecpáním hodně trapného klišé o bezohledných těžařích, což z celé akce udělalo docela křeč. Pro mě osobně zbytečné a nudné edukativní vsuvky o tom, jak a proč je to všechno docela reálné, ale jasně, Musk potřebuje vysvětlit investorům nevzdělaným v planetologii a exobiologii, že není až tak velký magor, jak by se mohlo zdát. Jo a prosím vás, důležitá věc: nikdy, opravdu nikdy se na to nedívejte s českým dabingem. Nemám ve zvyku hejtit dabing, ale nechat to celé namluvit třem lidem znuděnou dikcí devadesátkovýho porna se snad ani jako dabing nemůže počítat.

Nejlepší space dokudrama všech dob. Konec debaty. Jasně, můžeme se bavit o detailech: třeba proč s sebou táhnou cytostatika, když je pak nemůžou použít? Opravdu žádné časové zpoždění při komunikaci se Zemí? Ale nic z toho nemůže převážit obdivuhodnou práci, která na tom byla odvedena. Vizuál je geniální. Když vidíte vycházku po Venuši, máte pocit, že tam opravdu jste. Vyhráli si s nízkou marsovskou gravitací. Io je nepopsatelný masterpiece. Tohle prostě musíte vidět. A když to vidíte, tak to i prožíváte, a některé dějové nelogičnosti snadno odpouštíte.

Víte co? Mě Phill baví. Nečekejte Freda Chesneaua (S kuchařem kolem světa). Fred se zásadně pídí po místní kuchyni, vaří s domorodci v jejich domácnostech a snaží se ukazovat maximální autenticitu. Naproti tomu Phill prochází městem a bere to od street foodu po fancy kostky ve skluzu zářící Michelinem, a je mu úplně jedno, že vám v New Orleans ukazuje italskou restauraci a v Lisabonu rakouské klobásy. S Fredem poznáte místní stravovací kulturu, i kdyby to měli být smažení pavouci, Phill vám ukáže, kde se v daném místě dá dobře najíst, i kdyby to měla být japonská restaurace v Benátkách. Phill je showman, Fred je kulinářský objevitel. Beru oba.

Vcelku typické americké soudní drama se zajímavým rozuzlením na úplný závěr. Zkrátila bych to klidně o 2-3 díly, protože ty ubrečené family issues jsou TAK otravné... 75%

Takový to, když si scénárista udělá seznam těch nejprofláknutějších klišé, a vsadí se s producentem, že je tam narve všechny. Producent nevěří, že je to možné, ale scénárista pracuje opravdu tvrdě, takže to tam fakt máme: ztepilý dědic miliardové firmy toužící stavět obydlí pro bezdomovce, workoholická právnička nakonec pochopivší pravý smysl života, sluncem zalitý tropický ostrov, cval na koni po pláži, tklivé vzpomínky na idylické dětství, On tvrdohlavě nepřístupný, ale ve skutečnosti ji fatálně miluje snad už od doby, kdy se učil na nočník, užuž polibek na pláži přerušený tlupou rozjařených turistů, přiměřeně slizký snoubenec vhodný k odkopnutí, obézní kamarád z dětství zajišťující drobné veselé výstupy, happyend na poslední chvíli, když se zdá, že On a Ona se osudově minuli... Mám pokračovat?

Io se nedostavilo. To je tak asi všechno, co se o této ničím nepřekvapující nudě dá napsat. Vlastně kecám, něčím to přece překvapilo: jak se dá udělat film úplně o ničem. Pokud je jedním z účelů umění přimět člověka se zamyslet, tak já se zamýšlím nad tím, čím by si lidstvo mělo polepšit přestěhováním ze zdevastované Země na Jupiterův měsíc, kde permanentní vulkanismus přeorává povrch každých pár týdnů a radiace je tam silnější než v Černobylu na vrcholu slávy, takže i smogem zamořená pozemská loučka se chcípajícími včelami je ve srovnání s tím rajskou zahradou.

Kříženec Sexu ve městě a Emily in Paris, notně vytuněný woke agendou a v sexuální osvětě se neohroženě vypravující na území, kam ani Samantha nevkročila. Upřímně, Evropanovi způsobují některá témata spíš pozdvižení obočí až na zátylek, jakože jejich starosti a Rotschildovy peníze bych chtěla mít. Ale aspoň se poučíte, že v New Yorku byste rozhodně neměli říkat nahlas, že pokud se někdo vážně trápí tím, jestli je korektní napsat do CV "první černá lesbická redaktorka", když je vlastně černá jen po otci, měla by si dotyčná urychleně vyndat hlavu ze zadku a rozhlédnout se po světě, jak vypadají OPRAVDOVÉ problémy.  Skvělá Melora Hardin v roli šéfredaktorky, kterou by měli svatořečit. Protože udržet pohromadě redakci coby stádo přecitlivělých mileniálů, kteří nevědí co chtějí, ale nedají pokoj, dokud to nedostanou, a zároveň vyhovovat i tlupě archetypálních investorů v podobě seniorních heterosexuálních bílých mužů, kteří ale (co čert nechtěl) mají peníze na to, aby je lili do progresivistického časopisu a vydělali na tom další majlant, tak to je vážení přátelé fakt majstrštyk.

No je to prostě ptákovina, co si budem. Pokud ale máte chuť na romantickou komedii na letní večery, v níž se tvůrci pokusili na úplném konci drobátko překvapit, abyste nemohli říkat, že přesně tohle jste předpovídali už při úvodních titulkách, můžete po tomto dílku směle sáhnout. Rázovité postavičky jihoitalského venkova included, ale nečekejte žádné maléry pana účetního: všechno je na pohodu a nic se nehrotí. I přes různé zvraty v životě postav vyznívají nakonec jako nejnásilnější počin šaty od Valentina navlečené na slaměném strašáku do zelí.

Nemám ráda humory vyžívající se v trapnosti, ale tohle mě překvapivě chytlo. Michael si sice zasloužil zabít v každé epizodě průměrně pětkrát a Andy možná i desetkrát (přezdívka "tuna" by byla úplně debilní i mezi osmiletými spratky), ale nakonec to celé dohromady dost fungovalo.  Poslední 2-3 série poněkud kulhaly a bylo znát umělé našlehávání, finále si mě ale získalo zpět na plné pecky. Jako výstižná karikatura poměrů v korporátu dotažená ad absurdum je to famózní počin.  Hidden gem: Kevin. Postupně to dotáhl do fáze, kdy jsem se bavila už jen tím, že se dostal do záběru.