sedm.1

Dárek na mě především kvůli v podstatě celé první polovině zapůsobil jako nezáživná a nevýrazná podívaná, která sice postupem času začala díky nečekaným situacím a zvratům nabírat na intenzitě a zábavnosti, nicméně můj výsledný dojem to už stejně nedokázalo nějak zvlášť ovlivnit. Jsou sice thrillery, kde postupné, pomalé dějové a atmosférické zhutňování funguje, to ovšem není případ tohoto snímku, neboť to tempo zde je skutečně až moc pozvolné a nepůsobivé, a ani atmosféra nedosahuje bůhvíjaké přesvědčivosti a vlivu na konečné pocity. Samotná zápletka jinak není nikterak objevná, zvraty nebyly příliš zajímavé a efektní a i závěrečná pointa mě nechala až nepříjemně chladným, ovšem za vyloženě nudnou podívanou Dárek považovat též nelze, neboť na to se tam vyskytovalo dostatek napínavých a fungujících scén a momentů, takže se divák může bez problémů důstojně bavit a celkově jde v tomto směru o lehce snesitelný průměr. V obsazení pak nejvíce dominuje, k mému velkému překvapení, jednoznačně Jason Bateman, kterého jsem měl až doposud spojeného čistě jen s komediálními rolemi, ovšem i v této ryze vážné roli podal opravdu přesvědčivý výkon a bavil mě. Horší je to ovšem už s Rebeccou Hall a především Joelem Edgertonem, kteří mě naopak svou nevýrazností a mdlými výstupy doslova otravovali a laťku kvality snímku tedy určitě nepozvedli. Joel Edgerton zkrátka sice nenapsal a nenatočil nějak vyloženě průserový film, k vyložené zábavnosti má ale dost daleko a za nějakou větší pozornost tak bohužel nestojí.

Purpurový vrch má dvě podstatné chyby. Velmi nevýraznou zápletku a Miu Wasikowski v hlavní roli. Konkrétněji. Zápletka mi přišla ve všech směrech jednoduše slabá. Neoriginální, nenápaditá, bez výraznějších momentů, bez emocí, v nevyváženém tempu, se spoustou vyloženě hluchých míst a se závěrem, který není jednak nikterak zásadně překvapující a jednak je v podstatě i bez nějaké výraznější působivosti. A s Miou Wasikowski je to pak ještě horší. Tohle tedy není mé první filmové setkání s touto herečkou, nicméně mé pocity z ní jsou pořád ty samé, a to že jde o velice nezáživnou, silně nevýraznou, fakt podivnou a hlavně hodně nesympatickou dívku, jejíž stoupající herecký věhlas prostě nechápu. Crimson Peak naštěstí ale disponuje i dvěma ohledy, které mě naopak vystřelili do filmového sedmého nebe. Především tedy samozřejmě po vizuální stránce jde o totální bombu, já mám tedy se subžánrem gothických filmů minimální zkušenosti, ale jestli jsem si nějak tento typ filmů představoval, respektive jsem si přál, aby tak vyzníval, tak přesně tak, jak ho zpracoval právě v této podobě Gillermo del Toro. Takže neskutečně působivá, nápaditá, extra výrazná záležitost, kterou jsem si maximálně užíval každým záběrem, zároveň i neskutečně atmosférická a samozřejmě stylová podívaná, zkrátka v tomto ohledu jde o lahůdku. No a naštěstí krom nudné Wasikowski tu vystupuje i sourozenecká dvojice Sharpových, v podání Toma Hiddlestona a Jessici Chastain, kteří zde opravdu excelují, podávají strhující výkon, kdy každou svou scénu přeměňují v herecký koncert, prostě velká paráda v podání těchto dvou herců. Porovnání negativ a pozitiv je tak sice vyrovnané, nicméně já půjdu ve výsledném hodnocení rozhodně směrem nahoru, neboť mé největší očekávání od Purpurového vrchu spočívalo ve vizuální podobě, a to bylo naplněno snad až v maximální možné míře, čímž jsem si film upřímně užil, a to určitě považuji za to nejdůležitější.

Stážista do mě napral nehorázně silnou dávku pozitivismu a optimismu, která na mě osobně měla ovšem naprosto opačný efekt, a to že mi prakticky paralyzovala veškeré pozitivní dojmy z filmu samotného. Jinými slovy, ta úžasná firma, s těmi úžasnými kolegy, úžasnou šéfovou a úžasným sedmdesátiletým stážistou, který úžasně vyřeší všechny problémy, mě tak akorát úžasně srali. A ještě jinými slovy, taková koncentrace dobrých, férových, upřímných, nepokřivených a prostě celkově dokonalých charakterů v jednom filmu také asi nemá jen tak obdoby. A navrch té lidskosti, ochotnosti, důvěřivosti, chápavosti, tolerance a všeobecné náklonnosti, a jak se měli všichni rádi, uf, až mi to ušima lezlo ven. A ikdyž určitě tedy nechci tvrdit, že není fajn dát jednou za čas šanci něčemu tak nesoudně optimisticky naivnímu, tak tomuhle filmu jsem nežral skutečně ani slovo, natož pak větu, protože v takový svět, a zvlášť v „biznisu“, prostě nevěřím. A to se vážně nepovažuji za nějakého zahořklého negativistu či škarohlída, ale tady toho bylo fakt až moc happy. Jinak celý film samozřejmě stojí na ústředním hereckém duu, které své kvality beze zbytku naplnilo, o De Nirovi nemá cenu vůbec pochybovat, to byl, je a doufám že ještě dlouho bude Pan herec a Anne Hathaway to tu sluší víc než kdy jindy, takže v tomto ohledu byla mise splněna, nehledě že i zbytek postav a jejich představitelů je více než sympatický a zábavný spolek. Zápletka pak sice není příliš náročná, spíš naopak, nicméně nenudí a je to opravdu jen čistě nenáročná pohodovka na entou. Stážista tak zkrátka zapůsobí jako nevýrazné, nicméně poměrně působivé, nadmíru odlehčené drama, které má své nesporné kvality, na mě ta podívaná jako celek ale zafungovala skutečně jen těžko uvěřitelně a reálně, což není vůbec dobré.

Třetí stonožka není prakticky nic jiného, než one man show, v podání nenapodobitelného Dietera Lasera, který tu předvádí takovou exhibici, že jsem na jeho výkon čuměl s otevřenou hubou a vše ostatní jsem v podstatě ani moc nevnímal. Samozřejmě, přehrával zcela naprosto nesoudným, až doslova strašlivým způsobem, ale právě to bylo to pravé ořechové, co tenhle film potřeboval, to byl ultimátní výkon z říše snů, maniakální herecký nářez, který mě strhnul, nadchnul a stal se pro mě jednoduše neuvěřitelným zážitkem, neboť sledovat tohoto šílence v životní formě je naprostá bomba. A za jeho nezapomenutelný výkon jsem o to víc rád, protože zbytek třetí dílu je taková bída, že jsem z toho opravdu upřímně zatraceně smutný a zklamaný. Prakticky ve všech ohledech si k prvním dvěma Stonožkám toto pokračování ani nečichne, veškerá originálnost, nápaditost, zábavnost, to vše je zcela pryč. Film ztratili i na působivosti, atmosféře, překvapivosti, o nějakých šokujících, nekompromisních, či snad dokonce až lahůdkově zvrácených momentech, které z jedničky a dvojky udělali nedostižná, kultovní a nezapomenutelná díla světové kinematografie, si může trojka též jenom nechat zdát, tohle je zkrátka ve výsledku už jen skutečně velice slaboučký a nevýrazný odvar prvních dvou mistrovských děl. Tom Six trojku prostě fakt podělal, nevím, jestli mu tedy došli nápady, nebo chtěl docílit podívané pro širší publikum, což by ale tedy byl určitě hodně naivní přístup, každopádně, opakuji, díky alespoň za ďábelského Dietera Lasera, který ten film vyloženě zachránil a teď pane Sixi šup na další, už jiné projekty, jsem totiž přesvědčen, že o Vás ještě uslyšíme.

Přestože nakonec ve mě převládají z Black Mass spíše ty pozitivnější dojmy, tak mé výsledné hodnocení vyzní určitě poměrně kriticky, a to z docela pádných důvodů. A tím nejvýraznějším je opravdu velká nezáživnost celého snímku, která přetrvává od začátku až do konce a ono upachtěné tempo nezrychlí do vyšších obrátek skutečně ani na minutku. Při dvouhodinové stopáži se tak toho sice odehraje spousta, ale bez byť jen minimální dynamiky je to vážně ubíjející podívaná. Hodně rozpačité pocity mám pak i ze svého oblíbence Johnnyho Deppa, který je tu totálně „předělaný“, zřejmě aby se co nejvíce vizáží podobal svému předobrazu, ale pravda je ta, že právě Deppovo mistrovské herectví spočívá v jeho vlastní tváři, se kterou pak dokáže dech beroucím způsobem pracovat a ohromovat, ale pod tou vrstvou líčidel se pro mě jeho um naprosto ztratil, a vůbec mi zde tak neseděl, spíš mi přišel jen jako nepovedená karikatura. Ono jsem tu měl ale s obsazením celkově docela problém, přes tu spoustu zvučných jmen na mě totiž nikdo nezapůsobil nějak zvláštněji, výrazněji, či zajímavěji, prostě docela taková mdlá, herecká šeď, což mě hodně zklamalo, v tomto ohledu to mohla být síla. Toto jsou tedy dvě negativa, která mi zkrátka nedovolí jít v hodnocení výš než na průměr. Zbytek přitom ale není vůbec špatný. Ocenit tedy musím v první řadě perfektně navozenou a působivou atmosféru a celkovou stylovost snímku, která je vybroušená do posledního detailu a to mě strašně bavilo, prostě ten dobový vizuál byl zpracován fakt dokonale. Samotná zápletka též nebyla vůbec špatná, celý ten vývoj, a to jak dějový, tak vztahů mezi všemi postavami, mě skutečně zajímal a bavil a chvílemi to byla vážně výborná a napínavá podívaná. Zafungovali tu dokonce i emoce, což jsem nečekal, naopak akce tu bylo opravdu poskromnu, ale v tomto případě to až tolik nevadilo, ta tu tentokrát tak podstatnou roli vážně nehrála. Takže, zkrátka, Black Mass je ryze průměrný snímek, kterému podráží nohy především dějově fádní zpracování, po technické stránce jde ale zase naopak o velice vydařenou práci, prostě je to asi na každým, jak mu to sedne, mé pocity jsou každopádně více než smíšené.

Po Slow Torture Puke Chamber Lucifera Valentina jsem byl přesvědčen, že jsem se dostal na samou hranici naprosté zvrácenosti, bizardnosti a šílenosti v jednom, a to jak ve filmovém světě, tak zároveň i v tom mém, co jsem v podstatě já sám ještě ochoten dobrovolně podstoupit a se zdravým rozumem přežít. Mýlil jsem se. Tedy ne v tom, co jsem ještě ochoten dobrovolně snést, protože kdybych věděl, co přijde, tak bych to s tou dobrovolností určitě zas až tak nepřeháněl, jde spíš o to, že ona hranice, co lze legálně ještě zfilmovat, zde byla zas ještě posunuta, protože tady bylo zobrazeno skutečné, lidské zlo, chorobnost a zvrácenost v té nejryzejší podobě a nejhorší na tom je, že zatímco Valentine se ve svých filmech tímto úchylným způsobem snaží alespoň něco vyjádřit, ikdyž to tedy nemá s normálem absolutně nic společného, tak zde mi přišlo, že se tvůrci prostě jen bavili, a to způsobem, který vážně děsí. Mě tohle už vážně přišlo až moc účelový, bez jediné ambice něco vyjádřit, tady šlo jen o totální destrukci lidství, nejextrémnější ukázku toho, čeho je člověk vůbec schopen, uff, těžko hledat slova. Šílenější je to pak navíc ještě tím, že je to i poměrně profesionálně zpracováno, minimálně tedy co efektů týče, a to se na štěstí spousta věcí odehrávalo ještě mimo přímé záběry, ikdyž i jen ta představa ,co se tam děje, mi zvedala kufr, a to jsem si myslel, že jsem fakt kurva odolný hovado. Jinak obsazení je další humel, na všech aktérkách, na kterých se „to“ odehrávalo, byli na první pohled naprostý socky, který za dávku se sebou nechali udělat cokoliv, ale opravdu cokoliv, což je další důkaz, o jak okrajovou podívanou jde. Já tohle zkrátka skutečně nedoporučuji, což si myslím, že vlastně ale ani moc nemusím, protože normální člověk o tohle jednoduše ani nezavadí, nicméně pro mě to znamená jedno jediné, a to: Tohle je už vážně moc, moc za hranicí!!!

Opravdu výborná zábava. Já jsem v případě tohoto filmu tedy vůbec netušil, do čeho v podstatě jdu, díky čemuž jsem pak byl o to zřejmě ještě překvapenější, protože šlo o skutečně našláplou rodinnou zábavu, která zafungovala naprosto perfektně ve všech ohledech a já byl fakt od první minuty doslova nadšen a nechal jsem se velice rád unést do toho strhujícího, nezáludného, o to víc ale nápaditého a energií nabitého fantaskního svět, kde se mi až do poslední minuty strašně moc líbilo a po dlouhé době jsem si užil film, který pobaví a zapůsobí skutečně na celou rodinu. Ano, zápletka je sice velice jednoduchá, a samotné vyústění má pak do soudnosti vážně daleko, ale mě to vůbec nevadilo, vše totiž vynahradil parádní humor a vtipnost celého snímku, docela povedené efekty, kterých navíc nebylo vůbec málo, zábavné postavy s neméně zábavnými a především opravdu hodně sympatickými herci, kdy jsem dokonce kousl i jinak mnou neoblíbeného Jack Blacka, který se tu naštěstí až tolik nešklebil a nepředváděl se se svýma trapnýma ksichtama, ona ohraničená atmosféra rodinných fantasy podívaných mi tu též hodně sedla, zkrátka upřímně, pro mě tato podívaná znamenala čiré filmové potěšení a radost z něčeho tak odvázaného a dynamického,a tak jediná škoda je, že z těch všech monster bylo využito v ději jen tak málo, ale třeba při troše štěstí v dalším díle… :-)!

S tím Eli Rothem je to vážně těžký. Má ambice, má talent, má chuť, má dobý nápady a přes to všechno to ve svých filmech ještě doposud nedokázal příliš zúročit. Vždy zůstal někde uprostřed cesty, kdy navnadil, naladil, pěkně to rozjel, ale ve výsledku ta bublina nakonec splaskla a zážitek je pak z jeho filmů vždy tak maximálně na průměru. A právě Knock Kock je toho ukázkovým příkladem. Slušný nápad na pořádně žhavý thriller, navnadění obsazením Keanu Reevse a naladění dvěma ultra kočička, rozjezd má koule, živelnost a očekávání, no a zhruba od druhé třetiny se v tom začne plácat, zápletka začne kostrbatět a začnou se na sebe kupit nesmysly, aby pak přišla „velká“ pointa, která prostě ale diváka na prdel fakt neposadí. Ale abych byl upřímný, zas až tolik kritiky si zrovna tento Rothův filmík nezaslouží. Celé to má poměrně spád, vývoj zápletky mě zajímal a bavil, navíc se tu podařila navodit i opravdu působivá atmosféra, napětí též chvílema fungovalo docela slušně, jen snad o tom castingu by šlo tedy ale krapet polemizovat. Ta polemika by se ale rozhodně netýkala ústřední dvojice holčin, které by fakt nevopíchal snad jen zapřísáhlej gay a polovina zdejších, intelechtuálních, přechytračelých uživatelů, jinak ale normální chlap takovýmu nátlaku prostě nemůže odolat, a ať si má manželka, a vlastně i v podstatě všechny ostatní ženský, myslí co chcou, tohle bylo ze strany těch dvou roštěnek prakticky znásilnění 8D!!! Problém jsem měl spíš tedy s Reevesem, který prostě podle mě nikdy příliš neuměl hrát a body spíš sbíral za své charisma, které ale postupem času, či lépe řečeno věku, ztratil a na mě nyní ve svých filmech působí strašně nevýrazným, unaveným a nudným způsobem. Jako právě zde. Každopádně, když ten film vezmu ale jako celek, tak zábava to je slušná, po pravdě řečeno tedy spíš chlapská, ale asi ok, jako průměrný, nenáročný thriller proč nedoporučit?

Nekonvenční, zajímavá a výrazná podívaná, kterou si zároveň dovolím označit i za poměrně originální a odvážný film, a to vše především díky nápaditému přístupu a netradičnímu zpracování, kdy je prakticky obětí zlo a ti spořádaní a společensky nevyčnívající jsou jejím původcem. Tvůrce si zde zkrátka nebere vůbec žádné servítky se zaběhnutými pravidly a představuje překvapivou jízdu, kde se nebojí dotknout i určitých tabu, což je též velice příjemné oživení, především co se tedy navíc samotného hororového žánru týče. Zápletka je jinak poměrně jednoduchá, její síla je ale právě v nečekaném a překvapivém vývoji, s docela slušnou gradací, velmi působivým finále a úplným závěrem, který sice krapet skřípe, ale zároveň i pobaví a rozhodně nenechá diváka chladným. Velkým kladem je pak obsazení prakticky všech rolí, kdy jak celá ta povedená „usedlá“ rodinka, tak samotná kanibalka, předvádějí velmi přesvědčivé a výrazné výkony, díky kterým mi i nejednou přeběhl mráz po zádech. Hodně mě oslovila i velice zvláštní, ovšem zatraceně fungující atmosféra, plná neklidu a zlověstných pocitů, docela tu šlapalo i napětí, prostě já se zde upřímně bavil a The Woman je čistým důkazem, že šikovný tvůrce s neotřelým nápadem může i bez velkých peněz a hvězd natočit skutečně silný, originální a celkově velmi kvalitní horor, který ale samozřejmě není určitě úplně pro každého.

Tuctový a nudný thriller, kde si tvůrce zřejmě myslel, že jeho nekvalitnost a lacinost zamaskuje za porci brutality. Problém samozřejmě je ale ten, že se mu tím nepodařilo zamaskovat nic a ona brutalita a násilí není navíc zas až tak výrazná a nekompromisní, jak se kolem tohoto snímku traduje. Jednak té řezničiny není zas až tolik, jednak není zas až tolik nekompromisní a otevřená, a jednak v celém tom konceptu filmu působí spíš divně a nemístně, než jako oživující a zábavný prvek. Ikdyž je tedy ale i pravda, že na to, o jak lacinou produkci jde, tak po trikové stránce to zas až takový škvár není a za pozitivum musím podotknout i to, že většina těch mordů je vykonáno na poměrně koukatelných ženštinách a ne, jak je v těchto produkcích jinak obvyklé, na odporných fetkách, který jsou za dávku ochotné se sebou udělat před kamerou cokoliv. Představitel hlavní role mi pak po celou dobu svou vizáží připomínal Roberta Rosenberga, čemuž jsem ovšem nevěděl, zda se mám smát, nebo mě to má děsit, každopádně do tak výrazné postavy měl být obsazen úplně jiný typ, než tento mdlý a nevkusně přehrávající břídil. Jinak samotná zápletka mě vůbec nebavila, neměla tempo, neměla nápad, prostě plochá a zcela nefungující báchorka. Nefungovala zde ale ani atmosféra, ani napětí, o nějaké stylovosti se tu mohlo tvůrcům též jen nechat zdát, takže já jsem zkrátka opravdu zklamný, neboť pověst kontroverzního, extrémně brutálního a explicitního filmu je zcela klamná a neopodstatněná.