sedm.1

Ačkoliv, alespoň tedy prozatím, ještě stále statečně odolávám vlivu a tlaku Facebooku, útočícího zákeřně už opravu téměř ze všech stran, a jde tím pádem tato davová choroba mimo mou osobu, tak na tento film jsem byl poměrně zvědaví a nakonec jsem nebyl ani moc zklamaný, ikdyž mě tedy v žádném případě nepřesvědčil, že bych se měl začít Facebookem zabývat, ale jako příběh podle skutečné události to docela fungovalo. Samotná zápletka mi tedy překvapivě přišla hodně jednoduchá, rozpor mezi všemi zúčastněnými byl jasně daný a nekomplikovaný, o to pak víc musím ale ocenit práci Davida Finchera, který snímek podal dynamicky, zábavně a zajímavě. Navíc, víc než na ústřední spor se král thrilleru soustředil na vykreslení jednotlivých postav, jejich charakterů a jednání, což mě také oslovilo, a mohl jsem si o tom všem udělat díky tomu i daleko lepší obrázek a tak lépe pochopit a více proniknout do celého toho procesu. A pokud ono vykreslení bylo skutečně reálné, nezkreslené, tak já osobně v tom mám docela jasno. Marka Zuckerberga trefně charakterizovala právnička na konci filmu, která o něm prohlásila, že chce být za hajzla, ale vůbec mu to nejde. Tak ho viděl i já, jako génia, který určitě není normální, což géniové nejsou, který je tak pohlcen svou prací, že okolní svět nikdy nepobere, stejně jako okolní svět nepobere jeho. Ale s jeho jměním a mozkovnou mu to může být úplně u prdele. Bratři Winklevossovi bych nakopal do prdele, že měli nápad, je sice pěkný, ale bez mozků by jim byl stejně prd platný a že s nimi Zuckerberg svým způsobem opravdu jemně vyjebal, taková je prostě realita, a já bych jim nedal nic. Zato Sean Parker mi přišel jako pravej, nefalšovanej zmrd, který sice byl určitě talentem a mozkovnou též bohatě obdařen, zároveň na mě zapůsobil v tomto případě ale i jako prospěchářský parazit, ikdyž na druhou stranu, jeho vliv na rozvoj Facebooku, a to především ten finanční, byl určitě též významný, takže i jeho role v té mašinérii byla obrovská a důležitá. A nakonec Eduardo Saverin, který toho talentu měl ze všech zúčastněných zřejmě nejméně, přišlo mi, že byl jen prostě ve správnou chvíli na správném místě, nicméně nakonec s ním vydupali fakt neférově a právě jeho mi bylo asi nejvíc líto, v těchto vodách ale přežívají skutečně jen nekompromisní žraloci, a to on nebyl. Jinak herečtí představitelé všech těchto postav byli výborní, hodně mě překvapil především Jesse Eisenberg, který Zuckerberga podal vážně živelně a hlavně přesvědčivě a vyzdvihl bych ještě Garfielda, který mi též hodně sedl. The Social Network je zkrátka působivé drama, které si mohou klidně užít i odpůrci tohoto fenoménu, sice to nemá příliš atmosféru, styl a ani po emoční stránce to není nikterak přesvědčivé, ale jako převyprávění skutečných událostí to má šťávu a výraznost, takže proč ne, já jsem od toho očekával daleko horší filmový zážitek.

Dvojka Sinister určitě není tak špatné pokračování, jak je všude prezentováno a ikdyž jde tedy evidentně již jen o klasickou video produkci, na mě film zapůsobil stejně poměrně zábavně a výrazně a nebýt zbytečně happyendového konce, šel bych s hodnocením klidně i do lehkého nadprůměru. Tvůrcům se zde už sice nepodařilo zachovat dokonalou, brutální a dechberoucí atmosféru a děsuplnost z jedničky, což navíc právě byly její nejvýraznější atributy a hodně si pohoršili i s castingem, především co se dospělých představitelů týče, naopak ti dětští mě fakt dostávali, každopádně zbytek dvojky ale fungoval už přesvědčivě, zápletka mě i přes neoddiskutovatelnou tuctovost bavila, měla spád, oslovila mě i postupná gradace, film pak disponoval i slušnou dávkou působivého napětí, zároveň se téměř podařil zachovat i parádní styl z prvního dílu, jen tedy fakt velká škoda již zmiňovaného závěru, který nebyl tak nekompromisní, jako v Derricksonově pecce, ale jinak já jsem zkrátka celkově opravdu spokojený, na mě i dvojka způsobila výrazně a zajímavě, prostě velmi slušný hororový průměr, který prvnímu Baghuulovi ostudu jistě neudělal.

S Vin Dieselem je to jednoduché. Pokud neřádí jako Dom v Rychle a zběsile, tak je totálně mimo. Nevím, jestli má tedy smůlu při výběru dalších projektů, anebo funguje skutečně jen jako řízek z úspěšné série, každopádně Poslední lovec čarodějnic jen dokazuje, že by se své nejslavnější role měl držet co nejdéle a do dalších filmů se vrhat jen opravdu zřídka kdy a především s daleko větším rozmyslem. To totiž zřejmě právě u tohoto snímku neudělal, neboť se tak podepsal pod skutečně nevýrazné béčko, kde vše dopadlo tak nějak stejně, tedy mdle, nudně a hlavně nezábavně. Ústřední myšlenka samotné zápletky tedy nebyla vůbec špatná, ikdyž měla rozhodně béčkové rysy, nicméně její zpracování dopadlo více než zle, což ovšem s ohledem na předchozí režisérovu tvorbu není zas až takové překvapení, ale tohle je zkrátka jen rutině odfláknutá práce, kterou tvůrce nedokázal oživit, zdynamičnit, navodit zde jakoukoliv atmosférou, jakkoliv film stylizovat, prostě natočil naprosto nepůsobivou podívanou, která by si zasloužila putovat spíš rovnou do TV. Snímku navíc nepomohl ani poměrně zvučné obsazení, všichni na mě působili stylem, „Rychle do toho a pryč od toho“, a i po trikové a akční stránce je to upachtěné a nenápadité až běda, mě to prostě celkově nesedlo a nebavilo, a já nemám jediný důvod to někdy vidět znovu či dokonce to snad někomu doporučit.

Pokud se mě někdo v budoucnu zeptá, ať mu doporučím nějaký nářezový odvaz, či nenáročnou maximální zábavu, tak určitě neopomenu tento snímek, pod jehož názvem se sice dalo očekávat cokoliv a dopadnout to mohlo též jakkoliv, ale že to bude taková pecka, to jsem neočekával ani v těch nejdivočejších snech. Ono vůbec propojení přisprostlé teen komedie s krvavým hororem byla dost ošemetná a riskantní záležitost a já osobně příliš nevěřil, že by to mohlo zrovna v tomto konkrétním případě dopadnout nějak výjimečně, ale opak je pravdou, tady se povedlo snad opravdu úplně všechno a dopadlo to prostě na výbornou. Od začátku se jedná o nadupanou, trefně švihlou, jízdu, vyplněnou nadmíru fungujícími fóry a hláškami, jen tak nezapomenutelnými scénami, velmi sympatickými postavami, a to ať už v podobě tří skautů, tak jejich nehorázně sexy parťačky, dokonale zvládnutým gore, kterého je navíc opravdu hodně a je i zatraceně nápadité a tohle všechno kupodivu fakt drží pohromadě a zatraceně dobře to baví. Tvůrci navíc ani jednou nesklouzli k nějaké trapnosti, naopak, i ty nejšílenější a nejnesoudnější momenty a scény se jim podařilo přeměnit v dokonalou zábavu, která měla koule, zkrátka, já jsem z této krvavé zábavy neskutečně nadšený.

Dárek na mě především kvůli v podstatě celé první polovině zapůsobil jako nezáživná a nevýrazná podívaná, která sice postupem času začala díky nečekaným situacím a zvratům nabírat na intenzitě a zábavnosti, nicméně můj výsledný dojem to už stejně nedokázalo nějak zvlášť ovlivnit. Jsou sice thrillery, kde postupné, pomalé dějové a atmosférické zhutňování funguje, to ovšem není případ tohoto snímku, neboť to tempo zde je skutečně až moc pozvolné a nepůsobivé, a ani atmosféra nedosahuje bůhvíjaké přesvědčivosti a vlivu na konečné pocity. Samotná zápletka jinak není nikterak objevná, zvraty nebyly příliš zajímavé a efektní a i závěrečná pointa mě nechala až nepříjemně chladným, ovšem za vyloženě nudnou podívanou Dárek považovat též nelze, neboť na to se tam vyskytovalo dostatek napínavých a fungujících scén a momentů, takže se divák může bez problémů důstojně bavit a celkově jde v tomto směru o lehce snesitelný průměr. V obsazení pak nejvíce dominuje, k mému velkému překvapení, jednoznačně Jason Bateman, kterého jsem měl až doposud spojeného čistě jen s komediálními rolemi, ovšem i v této ryze vážné roli podal opravdu přesvědčivý výkon a bavil mě. Horší je to ovšem už s Rebeccou Hall a především Joelem Edgertonem, kteří mě naopak svou nevýrazností a mdlými výstupy doslova otravovali a laťku kvality snímku tedy určitě nepozvedli. Joel Edgerton zkrátka sice nenapsal a nenatočil nějak vyloženě průserový film, k vyložené zábavnosti má ale dost daleko a za nějakou větší pozornost tak bohužel nestojí.

Purpurový vrch má dvě podstatné chyby. Velmi nevýraznou zápletku a Miu Wasikowski v hlavní roli. Konkrétněji. Zápletka mi přišla ve všech směrech jednoduše slabá. Neoriginální, nenápaditá, bez výraznějších momentů, bez emocí, v nevyváženém tempu, se spoustou vyloženě hluchých míst a se závěrem, který není jednak nikterak zásadně překvapující a jednak je v podstatě i bez nějaké výraznější působivosti. A s Miou Wasikowski je to pak ještě horší. Tohle tedy není mé první filmové setkání s touto herečkou, nicméně mé pocity z ní jsou pořád ty samé, a to že jde o velice nezáživnou, silně nevýraznou, fakt podivnou a hlavně hodně nesympatickou dívku, jejíž stoupající herecký věhlas prostě nechápu. Crimson Peak naštěstí ale disponuje i dvěma ohledy, které mě naopak vystřelili do filmového sedmého nebe. Především tedy samozřejmě po vizuální stránce jde o totální bombu, já mám tedy se subžánrem gothických filmů minimální zkušenosti, ale jestli jsem si nějak tento typ filmů představoval, respektive jsem si přál, aby tak vyzníval, tak přesně tak, jak ho zpracoval právě v této podobě Gillermo del Toro. Takže neskutečně působivá, nápaditá, extra výrazná záležitost, kterou jsem si maximálně užíval každým záběrem, zároveň i neskutečně atmosférická a samozřejmě stylová podívaná, zkrátka v tomto ohledu jde o lahůdku. No a naštěstí krom nudné Wasikowski tu vystupuje i sourozenecká dvojice Sharpových, v podání Toma Hiddlestona a Jessici Chastain, kteří zde opravdu excelují, podávají strhující výkon, kdy každou svou scénu přeměňují v herecký koncert, prostě velká paráda v podání těchto dvou herců. Porovnání negativ a pozitiv je tak sice vyrovnané, nicméně já půjdu ve výsledném hodnocení rozhodně směrem nahoru, neboť mé největší očekávání od Purpurového vrchu spočívalo ve vizuální podobě, a to bylo naplněno snad až v maximální možné míře, čímž jsem si film upřímně užil, a to určitě považuji za to nejdůležitější.

Stážista do mě napral nehorázně silnou dávku pozitivismu a optimismu, která na mě osobně měla ovšem naprosto opačný efekt, a to že mi prakticky paralyzovala veškeré pozitivní dojmy z filmu samotného. Jinými slovy, ta úžasná firma, s těmi úžasnými kolegy, úžasnou šéfovou a úžasným sedmdesátiletým stážistou, který úžasně vyřeší všechny problémy, mě tak akorát úžasně srali. A ještě jinými slovy, taková koncentrace dobrých, férových, upřímných, nepokřivených a prostě celkově dokonalých charakterů v jednom filmu také asi nemá jen tak obdoby. A navrch té lidskosti, ochotnosti, důvěřivosti, chápavosti, tolerance a všeobecné náklonnosti, a jak se měli všichni rádi, uf, až mi to ušima lezlo ven. A ikdyž určitě tedy nechci tvrdit, že není fajn dát jednou za čas šanci něčemu tak nesoudně optimisticky naivnímu, tak tomuhle filmu jsem nežral skutečně ani slovo, natož pak větu, protože v takový svět, a zvlášť v „biznisu“, prostě nevěřím. A to se vážně nepovažuji za nějakého zahořklého negativistu či škarohlída, ale tady toho bylo fakt až moc happy. Jinak celý film samozřejmě stojí na ústředním hereckém duu, které své kvality beze zbytku naplnilo, o De Nirovi nemá cenu vůbec pochybovat, to byl, je a doufám že ještě dlouho bude Pan herec a Anne Hathaway to tu sluší víc než kdy jindy, takže v tomto ohledu byla mise splněna, nehledě že i zbytek postav a jejich představitelů je více než sympatický a zábavný spolek. Zápletka pak sice není příliš náročná, spíš naopak, nicméně nenudí a je to opravdu jen čistě nenáročná pohodovka na entou. Stážista tak zkrátka zapůsobí jako nevýrazné, nicméně poměrně působivé, nadmíru odlehčené drama, které má své nesporné kvality, na mě ta podívaná jako celek ale zafungovala skutečně jen těžko uvěřitelně a reálně, což není vůbec dobré.

Třetí stonožka není prakticky nic jiného, než one man show, v podání nenapodobitelného Dietera Lasera, který tu předvádí takovou exhibici, že jsem na jeho výkon čuměl s otevřenou hubou a vše ostatní jsem v podstatě ani moc nevnímal. Samozřejmě, přehrával zcela naprosto nesoudným, až doslova strašlivým způsobem, ale právě to bylo to pravé ořechové, co tenhle film potřeboval, to byl ultimátní výkon z říše snů, maniakální herecký nářez, který mě strhnul, nadchnul a stal se pro mě jednoduše neuvěřitelným zážitkem, neboť sledovat tohoto šílence v životní formě je naprostá bomba. A za jeho nezapomenutelný výkon jsem o to víc rád, protože zbytek třetí dílu je taková bída, že jsem z toho opravdu upřímně zatraceně smutný a zklamaný. Prakticky ve všech ohledech si k prvním dvěma Stonožkám toto pokračování ani nečichne, veškerá originálnost, nápaditost, zábavnost, to vše je zcela pryč. Film ztratili i na působivosti, atmosféře, překvapivosti, o nějakých šokujících, nekompromisních, či snad dokonce až lahůdkově zvrácených momentech, které z jedničky a dvojky udělali nedostižná, kultovní a nezapomenutelná díla světové kinematografie, si může trojka též jenom nechat zdát, tohle je zkrátka ve výsledku už jen skutečně velice slaboučký a nevýrazný odvar prvních dvou mistrovských děl. Tom Six trojku prostě fakt podělal, nevím, jestli mu tedy došli nápady, nebo chtěl docílit podívané pro širší publikum, což by ale tedy byl určitě hodně naivní přístup, každopádně, opakuji, díky alespoň za ďábelského Dietera Lasera, který ten film vyloženě zachránil a teď pane Sixi šup na další, už jiné projekty, jsem totiž přesvědčen, že o Vás ještě uslyšíme.

Přestože nakonec ve mě převládají z Black Mass spíše ty pozitivnější dojmy, tak mé výsledné hodnocení vyzní určitě poměrně kriticky, a to z docela pádných důvodů. A tím nejvýraznějším je opravdu velká nezáživnost celého snímku, která přetrvává od začátku až do konce a ono upachtěné tempo nezrychlí do vyšších obrátek skutečně ani na minutku. Při dvouhodinové stopáži se tak toho sice odehraje spousta, ale bez byť jen minimální dynamiky je to vážně ubíjející podívaná. Hodně rozpačité pocity mám pak i ze svého oblíbence Johnnyho Deppa, který je tu totálně „předělaný“, zřejmě aby se co nejvíce vizáží podobal svému předobrazu, ale pravda je ta, že právě Deppovo mistrovské herectví spočívá v jeho vlastní tváři, se kterou pak dokáže dech beroucím způsobem pracovat a ohromovat, ale pod tou vrstvou líčidel se pro mě jeho um naprosto ztratil, a vůbec mi zde tak neseděl, spíš mi přišel jen jako nepovedená karikatura. Ono jsem tu měl ale s obsazením celkově docela problém, přes tu spoustu zvučných jmen na mě totiž nikdo nezapůsobil nějak zvláštněji, výrazněji, či zajímavěji, prostě docela taková mdlá, herecká šeď, což mě hodně zklamalo, v tomto ohledu to mohla být síla. Toto jsou tedy dvě negativa, která mi zkrátka nedovolí jít v hodnocení výš než na průměr. Zbytek přitom ale není vůbec špatný. Ocenit tedy musím v první řadě perfektně navozenou a působivou atmosféru a celkovou stylovost snímku, která je vybroušená do posledního detailu a to mě strašně bavilo, prostě ten dobový vizuál byl zpracován fakt dokonale. Samotná zápletka též nebyla vůbec špatná, celý ten vývoj, a to jak dějový, tak vztahů mezi všemi postavami, mě skutečně zajímal a bavil a chvílemi to byla vážně výborná a napínavá podívaná. Zafungovali tu dokonce i emoce, což jsem nečekal, naopak akce tu bylo opravdu poskromnu, ale v tomto případě to až tolik nevadilo, ta tu tentokrát tak podstatnou roli vážně nehrála. Takže, zkrátka, Black Mass je ryze průměrný snímek, kterému podráží nohy především dějově fádní zpracování, po technické stránce jde ale zase naopak o velice vydařenou práci, prostě je to asi na každým, jak mu to sedne, mé pocity jsou každopádně více než smíšené.

Po Slow Torture Puke Chamber Lucifera Valentina jsem byl přesvědčen, že jsem se dostal na samou hranici naprosté zvrácenosti, bizardnosti a šílenosti v jednom, a to jak ve filmovém světě, tak zároveň i v tom mém, co jsem v podstatě já sám ještě ochoten dobrovolně podstoupit a se zdravým rozumem přežít. Mýlil jsem se. Tedy ne v tom, co jsem ještě ochoten dobrovolně snést, protože kdybych věděl, co přijde, tak bych to s tou dobrovolností určitě zas až tak nepřeháněl, jde spíš o to, že ona hranice, co lze legálně ještě zfilmovat, zde byla zas ještě posunuta, protože tady bylo zobrazeno skutečné, lidské zlo, chorobnost a zvrácenost v té nejryzejší podobě a nejhorší na tom je, že zatímco Valentine se ve svých filmech tímto úchylným způsobem snaží alespoň něco vyjádřit, ikdyž to tedy nemá s normálem absolutně nic společného, tak zde mi přišlo, že se tvůrci prostě jen bavili, a to způsobem, který vážně děsí. Mě tohle už vážně přišlo až moc účelový, bez jediné ambice něco vyjádřit, tady šlo jen o totální destrukci lidství, nejextrémnější ukázku toho, čeho je člověk vůbec schopen, uff, těžko hledat slova. Šílenější je to pak navíc ještě tím, že je to i poměrně profesionálně zpracováno, minimálně tedy co efektů týče, a to se na štěstí spousta věcí odehrávalo ještě mimo přímé záběry, ikdyž i jen ta představa ,co se tam děje, mi zvedala kufr, a to jsem si myslel, že jsem fakt kurva odolný hovado. Jinak obsazení je další humel, na všech aktérkách, na kterých se „to“ odehrávalo, byli na první pohled naprostý socky, který za dávku se sebou nechali udělat cokoliv, ale opravdu cokoliv, což je další důkaz, o jak okrajovou podívanou jde. Já tohle zkrátka skutečně nedoporučuji, což si myslím, že vlastně ale ani moc nemusím, protože normální člověk o tohle jednoduše ani nezavadí, nicméně pro mě to znamená jedno jediné, a to: Tohle je už vážně moc, moc za hranicí!!!