Sarkastic

„Víš, jak jsem přežil tak dlouho? Nikomu nevěřím. Čekej, že tě každej podrazí a nikdy nebudeš zklamanej.“ Nevím, jestli jsem nakonec spokojený proto, že má očekávání byla tak nízká a u ostatních naopak vysoká, ale zřejmě i to pomohlo. Atmosféru SW jsem nejdřív necítil. Vlastně i docela dlouho potom. Ale nakonec na ni došlo, i když v umírněné podobě a jen místy. Podobně tomu tak bylo u postav, skutečně obstál jen Chewie (neměl to těžké), oproti tomu např. „mladý Han“ se snažil a měl i své momenty, kdy se už téměř podobal originálu, ale prostě to nebylo ono (a vybrat někoho mladšího by neuškodilo). Jinak jsem se ovšem převážně bavil a užíval si další příběh z „předaleké galaxie“. Tedy až do chvíle, kdy měl někdo potřebu přijít s něčím šokujícím (překvapení z Dathomiru), což se ale úplně minulo účinkem (nedávalo to smysl v rámci kánonu a už vůbec ne časově). Ve výsledku dávám ještě 4*, pro mě zatím nejslabší SW film. „Beckett říkal, že jeden velkej gangster shání lidi. Ne, já ti říkám...bude to super. Dostal jsem tě snad někdy do maléru?“

Další příjemné překvapení z Itálie. I když je pravda, že člověku je při jeho sledování místy dost smutno. Hlavní hrdina (skvěle zahraný) si sice může za své problémy částečně sám, ale přitom je to vlastně hodný člověk, který si chce jen v klidu žít svůj malý, obyčejný život, a mé sympatie rozhodně měl. A to i ve chvílích, kdy jednal na první pohled možná trochu hloupě/nepromyšleně, mám tím na mysli scény jako mrazák, zavření do klece, poskytnutí klíčů, no a samozřejmě výslech (u kterého jde krásně cítit, co Marcello prožívá, a že jeho dilema je rozhodováním mezi 2 možnostmi, z nichž jedna znamená ztrátu kreditu a svobody, druhá ohrožení života a rodiny). Pak už divák jen smutně sleduje, jak se „Dogman“ postupně ocitá v čím dál víc bezvýchodné situaci, která vede k zoufalému činu (zmínky o neorealismu v tomto případě nejsou jen výkřiky do tmy, i prostředí, ve kterém se děj odehrává, ho připomíná). Otevřený konec sice úplně nepotěšil, na druhou stranu byl o tom, aby divák znovu přesně pocítil to, co Marcello. Za mě silné 4*.

„A co vy, pane Brandte? Jak ospravedlníte tento podvod?“ - „Nemohu mluvit o žádné operaci bez svolení ministra.“ No, Rennerova postava od minule nějak zpohodlněla, ale asi si William nechtěl ušpinit oblek, pro což mám samozřejmě pochopení, ostatně akční scény hravě obstarali jiní…a po Ghost Protocolu ve mně znovu vyvolali velkou spokojenost. Sice u mě pořád vede 3. díl, ale Národ grázlů je téměř stejně dobrý. Stará parta je zase pohromadě, všichni ve výborné formě (sice tolik nehláškují, ale i tak jsem se hned několikrát zasmál), navíc se znovu podařilo vyrukovat se solidní ženskou postavou, pořádným záporákem a jako bonus nechybí dotěrná osina v zadku v podobě Baldwina. A i přes všechny ty uhozené akční scény (např. hrátky s letadlem, salta v autě či nekonečnou zásobu kyslíku…ale možná jsem hnidopich a Huntovi prostě jen narostly žábry) to byla velmi zábavná jízda, kterou jsem si s chutí užil. S hodnocením se vracím zpátky na 4* a těším se na další díl. „Co to... zkusila mě sejmout!“ - „To z ní ještě nedělá špatnýho člověka.“

„Už se nemáte rádi?“ - „Nevím, jestli jsme se někdy měli rádi. Svou rodinu člověk nemá rád. Prostě ji má.“ Lépe to ani Adam shrnout a vystihnout nemohl. Ačkoliv poměrně dlouho jsem si k němu hledal cestu. To neustálé a otravné natáčení kamerou stejně jako nezvedání mobilu mě docela štvalo, ale nakonec jsem si na to zvykl a především začal vnímat, o co vlastně hlavní postavě jde a jaká je. A Dawid Ogrodnik znovu ukázal, že hrát umí (i když před ním zdaleka nestála taková výzva jako např. ve starším Život je úžasný). Vůbec byla celá ta rodinka povedená, od nejmladšího člena po nejstaršího. A naděje na pohodovou a příjemnou vánoční atmosféru v kruhu rodinném byla skutečně jen zbožným přáním. Postupně se totiž film mění z hořké tragikomedie na poměrně depresivní záležitost. Když tak nad tím přemýšlím, nejlépe Tichou noc vyjadřuje hra na housle nejmladší „virtuosky“…láskyplně podaná, ale pořádně rozvrzaná. Dávám solidní 4*, ale o Vánocích bych doporučoval raději jiný (ve smyslu lehčí) polský kousek, Noc plnou zázraků.

„A nechcete gumový medvídky?“ Jana Synková je bez diskuze tím nejlepším na filmu. Režisér Pavlíček má zřejmě hodně nakoukaného Saturnina, ale přitom mi nepřipadá, že by tetu Kateřinu vyloženě vykrádal, obě postavy jsou nádherně nesnesitelné. Jinak je to ovšem z hereckého hlediska chudší, snad s výjimkou příjemně civilního Vávry (jeho přirozenost vyloženě pohladí na duši, protože většina ostatních postav se chová hodně vyhroceně). Chata na prodej není špatná tragikomedie, tvůrci se perou se sondou do jedné „harmonické“ české rodinky statečně, problém ovšem je, že často zbytečně moc tlačí na vážnou notu, kvůli čemuž tu a tam úsměvná atmosféra „zatuhne“ a některé fóry a scény vyšumí do ztracena. A od házení knížkami jsem se pomalu ale jistě přestal bavit a uchechtl se až při závěrečném pohledu kamery (poněkud morbidní, ale vlastně proč ne). Celkově možná trošku zklamání, hodnotím lepším průměrem. „Mohli bychom to o pár dnů posunout?“ - „Ale já to chci převzít teď!“ - „Žena uvnitř brečí…“ - „Tak počkáme, až se vybrečí.“

„Vy neznáte slitování!“ - „Stejně jako vy všichni.“ Naprostými cizinci si Genovese nasadil laťku vysoko, ale ustál to se ctí. Podobně jako předchozí snímek se vše odehrává jen na 1 místě, vládnou dialogy a herecké výkony. Zpočátku je navíc divák v poměrně těžké pozici, vyvalí se na něj kvantum postav a on se v nich musí zorientovat. Ale právě dávkování informací je zde výborné, člověk si začne skládat takové puzzle; kdo co musí udělat, proč je to ochotný podstoupit a jak se tím dotkne někoho jiného. Pravidlo je jasné; nemusíš to udělat, ale pak se tvé přání nejspíš nenaplní, takže ber, jinak nech být. Postavy se začnou postupně vybarvovat, měnit svá původní přání, pochybovat samy o sobě, a to mě moc bavilo, díky čemuž mi film i poměrně rychle utekl. A tím se dostávám ke 2 záporům. Neuspokojivému konci a nezvládnuté hudbě (udělat záměrně naoko nepasující soundtrack by mohlo být fajn u filmu, který nesází na tajemno…u The Place je to spíš na škodu). Skončím proto pouze na silných 4*, těším se nicméně na další režisérův počin.

(Viděny kompletní 4 série) Jeden z nejlepších (nejen kriminálních) seriálů vůbec, který má všechno. Napětí, poutavost, dánsko-švédskou řevnivost, seversky chladnou, depresivní atmosféru (svou roli hrají i Kodaň a Malmö…pro mě o to osobnější města, neb jsem v obou byl a některá místa viděná v seriálu osobně navštívil), naproti tomu i fungující humor (ten zajišťuje protiklad vyšetřovacího páru a pak svérázná, neempaticky nemocná ženská hrdinka oproti které si i slon v porcelánu počíná jako ohleduplná baletka), skvěle napsané a zahrané postavy, evropskou hořkost (za velkou louží by pár věcí neprošlo, ať už u diváků či producentů) a v neposlední řadě co do kvality vyrovnané 4 série. Tu a tam se najde nějaká ta muška, ale je jich minimum (od konce bych možná čekal něco malinko jiného, ale s odstupem času jsem s ním čím dál víc spokojen). Má seriálová TOP 10. „Proč se nesnažíš, aby tě lidi měli rádi?“ - „Jak to myslíš?“ - „Sama jsi ztratila sestru. Jak by ti bylo, kdyby někdo řekl, že tě neměla ráda?“ - „Však neměla.“

„Víš co to je přijmout prohru? To znamená nebejt ani milimetr nad nulou. Rozhlídnout se po úplným dně. Aby si to člověk pamatoval. Protože se tam už nikdy nechce vrátit.“ Mé první filmové setkání s Danem Svátkem. A jsem velmi mile překvapen. A mohlo to být ještě lepší nebýt jednoho podstatného faktu, za který vlastně Úsměvy smutných mužů ani nemohou. Už dřív jsem totiž viděl výborný snímek Dobří holubi se vracejí, který je v mnoha ohledech podobný (ačkoliv natočený podle jiné knihy). Na druhou stranu, herecké výkony má neméně kvalitní (i mimo zde napsaný úvodní trojlístek David Švehlík-Jaroslav Dušek-Ondřej Malý). Krom hlavních protagonistů se sází i na místy velmi zvláštní atmosféru a silnou zvukovou/ruchovou stránku. Akorát jsem se u Úsměvů nezasmál, nejedná se o tragikomedii (jak by se na první pohled mohlo zdát) jako spíš čistokrevné drama, často nemálo depresivní (ne že by mi to ve výsledku nějak vadilo). Možná škoda, že se na konci shrnou osudy pár postav, ale jinak spokojenost, vidím to na solidní 4*.

„Vaše mise. Rozhodněte se ji přijmout.“ - „Jdu do toho. Vážně. Žádná mise přece nemůže být těžší než tahle. Bomba...může?!“ Nevím, jestli těžší, ale určitě hůř zpracovaná než ta předchozí. Jestliže jsem se u třetího dílu rozplýval nad tím, k jakému posunu vpřed směrem od dvojky došlo, u Ghost Protocolu mám pocit, že je to zas nějaký ten krok zpět. Sice mi tvůrci vyšli vstříc s tím, že tentokrát nenechali zmizet postavy z předchozích dílů bez jediné zmínky, ale jinak je ve všech ohledech čtyřka o něco málo horší. Peggova postava jako jediná nabízí humor, ovšem už ani zdaleka tolik neperlí, absurdních akčních scén naopak přibylo (exhibice na hotelu, výbuch plynu, písečná bouře a mnoho dalších), záporák se jeví oproti tomu minulému výrazně chaběji, a ženská spoluhráčka je co do charismatu/jiskry zatím asi tou nejslabší ze série. S hodnocením se tedy vracím zpátky na průměr, doufám a věřím, že další díl půjde s kvalitou zase nahoru. „Takže budu skákat...do pece. Víceméně.“ - „Jo. Víceméně. Ale...já tě chytím.“ - „Bezva.“

„Já myslela, že mě nemáte ráda.“ - „Slova se mluvi a čas plyne.“ Od poslední Ondříčkovy pecky Ve stínu uplynulo dlouhých 6 let, přesto jsem se má vysoká očekávání snažil krotit, co to šlo. I kvůli faktu, že jde „jen“ o TV film, navíc rozmělněný do dvou dílů. Skryté obavy z nezáživného retra se naštěstí velmi rychle rozplynuly, stejně tak ze specifického akcentu herců, se kterým jsem též neměl nejmenší problém (snad proto, že nejsem z regionu…ti, co jsou, to možná neskousnou tak snadno, pokud vůbec). Základem úspěchu bylo, že jsem si rychle oblíbil postavy a začal jim fandit. A to včetně mladého páru, jehož naivita, nezralost a určitá nevýraznost byla jen ku prospěchu věci, jak se nádherně ukázalo u pořádně tvrdého probuzení do skutečného života místních. Jak děj plynul, stával se příběh čím dál víc napínavým, vtahujícím a ke konci emocionálně velmi silným. Snad jen ty promluvy pamětníků byly paradoxně tak nějak navíc, nepasovaly mi tam a navíc jsem z nich ze strany tvůrců cítil určitý kalkul. Podtrženo sečteno silné 4*.