chamonix

Oleg Dal měl problémy s alkoholem i během filmování. Stalo se, že vynechal natáčení a dokonce byl za incident pod vlivem (napadl děžurnou v hotelu) odsouzen na 15 dní za chuligánství. Režisér se domluvil tak, že herec mohl točit, ale z „placu“ ho vozili na noc do vězení.

Film je inspirován skutečným případem vyloupení Eisenbahnverkehrskasse v listopadu 1951.

Natáčeno na jihovýchodním pobřeží Krymu v letovisku Koktebel a v okolí Sudaku.

Film je inspirován skutečnými událostmi z jara a léta 1946 v oblasti jižně od Varšavy. Předobrazem lesního velitele Armii Krajowe byl Stanisław Sojczyński, jehož názory na Židy by dnes byly přinejmenším kontroverzní. Stejně extrémně se vymezoval proti komunistům a jeho jednotky už v létě roku 1944 vraždily příslušníky komunistického protiněmeckého odboje včetně jejich podporovatelů z řad civilního obyvatelstva. Podobně jako Stepanu Banderovi na Ukrajině se i jemu dnes staví v Polsku pomníky. Na rozdíl od filmu byl Sojczyński zatčen a v řádném procesu odsouzen k trestu smrti.

Světa říká, že se narodila 19. dubna 1987, což je stejné datum narození, které má v dokladech i Oksana Akiňšina, jež ji hrála. Rita říká, že se narodila 24. června 1991 – i Jekatěrina Gorina se narodila v tento den, jen o rok později.

Jako ve spoustě dalších případech úspěšných filmů byly do hlavních rolí obsazeny herečky, jež o to vlastně ani nestály. Oksana Akiňšina šla na konkurz jen proto, že ji tam poslal šéf modelingové agentury, kde měla tehdy smlouvu a Jekatěrina Gorina se na konkurz stavila proto, že (bydleli v sousedství vedle studií Lenfilmu) zrovna přijela od babičky a měla dlouhou chvíli. Ani se nepřevlékla a ve vytahaném svetru tam napovídala spoustu nesmyslů – že se jmenuje Rita, že bydlí v rodinném domě na předměstí a má 15 psů (bydleli v komunálním bytě, kde psa mít ani nemohla) a nechala na sebe nesprávné kontaktní údaje.

Georgij Jumatov, hrající syna lékaře toužícího dostat se na Ušakovovu loď, i ve skutečném životě bojoval během Velké vlastenecké války na moři. Dokonce je nositelem „Medaile admirála Ušakova“.

Georgij Jumatov během natáčení zachránil život dvěma lidem. Poprvé to nesouviselo s natáčením – zahlédl topící se ženu a skočil pro ni z dvanáctimetrového mostu. Podruhé už to bylo přímo před kamerou. Když kozáci cválali hořící vesnicí, kůň Konstantina Sorokina se polekal ohně a mezi hořícími dekoracemi ho shodil. Jumatov nezaváhal, obrátil koně a z místa prolitého kerosinem hereckého partnera vytáhl.

V létě 1986 se rozhodl navštívit studia Mosfilmu a podívat se na natáčení i 1. tajemník moskevského výboru KSSS Boris Jelcin. Naneštěstí tehdy už se celý štáb přesunul do exteriérů, a tak bylo kvůli němu natáčení přerušeno a jeden den kašírovali opět filmování ve studiu.

Konkurz na roli Káti se táhl, o film se ucházely i Olga Kabo, Marina Zudina či Oksana Fandera, ale nakonec to byla dcera kameramana Nemoljajeva, jež uchvátila Karena Šachnazarova. Ta si navíc do studií s sebou přivedla spolužáka, a to vyřešilo – i když to byla láska až na druhý pohled – dilema v konkurzu na hlavní roli Ivana. Tím doprovodem byl Fjodor Dunajevskij.

Během natáčení na Krymu byli v masových scénách široce využíváni místní. Jezdci (v civilu členové jezdeckého klubu v Jaltě) byli placeni na ukrajinské poměry té doby královsky – 30 amerických dolarů za natáčecí den. Herci hromadných scén v rolích pěšáků vyšli štáb výrazně levněji – byli jim nabídnuti vojáci ukrajinské armády a jediné náklady na ně byl catering.

Sylvester Stallone (Rocky) podepsal v roce 1983 s tabákovým koncernem Brown & Williamson Tobacco Corp. reklamní smlouvu, že v tomto a ještě dalších čtyřech filmech (mj. Kočičí zlato – 1984 či Rambo II – 1985) bude kouřit jejich cigarety. Za to od B&W inkasoval půl milionu amerických dolarů.

Amazon obdržel na natáčení 2. série seriálu od České republiky dotaci ve výši 280 000 000 Kč.

Promítání komedie doprovázela ve vybraných kinosálech i reklamní akce, platící diváci si mohli odbýt přímo v kině svatbu ve stylu 40. let. Desetiminutové obřady, resp. takto oddané páry zároveň sbíraly na sociálních sítích lajky a soutěžily o pozdější ceny.

Příběh není zcela nereálný. Je zdokumentován případ, kdy se po válce přesně takhle jeden důstojník oženil se sedmi děvčaty. Jen mu na to, pravda, padly dny tři.

Američané jsou na tajné základně vyzbrojeni směsí zbraní, které v naprosté většině nemají americký původ. Moderní automaty jsou německé G-3. Pro nás je zajímavé vyzbrojení teroristů ze CIA československými kulomety ZB vz. 26 a samopaly vz. 23.

V roce 1986 se jednalo v Sovětském svazu o druhý nejnavštěvovanější film sezóny, a to s 40,7 miliony diváků.

Film se točil pod pracovním názvem „Cirkus špiónů“ („Circul spionilor“) v kamenném Státním cirkusu v Bukurešti.

Zavlečení lidí na území cizího státu je v rozporu s mezinárodním právem a Pákistán dlouho popíral jakýkoli pobyt sovětských a afgánských zajatců na svém území. Popíral tudíž i povstání v táboře Badaber. To byl uprchlický tábor v Pešavárském údolí, kde probíhalo verbování mudžahedínů islamisty pozdějšího prezidenta Rabbáního a v sousedství i jejich výcvik pod dohledem amerických a pákistánských instruktorů. Na území výcvikového tábora bylo drženo 26. dubna 1985 patnáct sovětských (podle jiných zdrojů až 22) a čtyřicet afgánských vojáků. Ve 21:00 přepadli stráže a zmocnili se zbraní. Útěk nezůstal utajen a nevyšel, protože tři vojáci z Tádžikistánu, během předchozího věznění indoktrinovaní islamisty, plán vyzradili. Obklíčené mudžahedíni rozstříleli i s pomocí pravidelné armády (tanky a dělostřelectvem pákistánského 11. armádního sboru a vrtulníky pákistánského letectva), zraněné dobili na místě. Oficiální přiznání bojů, resp. existence vězňů v táboře čekalo až do r. 1991. Nejprve to připustil v listopadu Burhánuddín Rabbání, až o měsíc později i pákistánští činitelé. Dodnes není známa identita všech bojujících zajatců.

Film byl inspirován skutečným případem nelegálního vývozu fotografických a optických přístrojů z Německé demokratické republiky. Postava Hasso Teschendorfa (Wilfried Ortmann) má předobraz v Hasso Schützendorfovi, který se ovšem na rozdíl od filmu dokázal vyhnout zatčení a uprchl do Španělska, kde zemřel až v roce 2003.