chamonix

Televizní premiéra seriálu o vyšetřování vlny zločinu v poválečné Moskvě proběhla 10.listopadu 1979 na „Den milice“.

Dmitrij Ďužev ve filmu řídil v bandě Lincoln, v civilu měl Volhu a přivydělával si jako taxikář. A to ještě krátce po začátku seriálu.

Plat čtyřem hlavním představitelům Brigády činil 5 000 amerických dolarů.

Koncert kapely „Nautilus Pompilius“, na který šel Danila (Sergej Bodrov Jr.) se Světou (Světlana Pismičenko), byl reálný, ale ve skutečnosti šlo o koncert rockové skupiny „Čiž & So“ („Чиж & Co“).

Vytahaný Danilův svetr se stal po premiéře filmu kultovním outfitem. Šlo asi o jediný kus šatstva, který byl pro film zakoupen (kvůli velmi nízkému rozpočtu herci hráli ve vlastním oblečení). Kostýmní výtvarnice svetr koupila v petrohradském second-handu za 35 rublů. A to v době, kdy meloun údajně stál 1 200 rublů.

Rozpočet byl pouhých 20 000 amerických dolarů. Herecké honoráře byly minimální, herci hráli ve vlastním oblečení, natáčelo se bezplatně v bytech a na dačách členů štábu, stejně tak i exteriéry v Petrohradě byly kvůli šetření natáčeny bez nahlášení městským autoritám. Celý film byl natočen za 31 dní a přesto všechno získal ceny za režii i za hlavní roli a stal se obrovsky populárním doma i v zahraničí.

Sergej Bodrov nebyl v době natáčení profesionální herec, v té době ještě studoval, resp. psal disertační práci o historii benátského malířství.

Tento film kvůli potížím s autorskými právy viděli diváci až s jedenáctiletým zpožděním.

Představitelka Taťány Ivanovny (Natalya Florenskaya), třídní učitelky vyučující ruský jazyk a literaturu, sama pochází z učitelské rodiny. Dokonce její matka byla shodně učitelkou ruského jazyka a literatury.

Předlohou filmu byla knížka pro děti „Kidnapning“ („Únos“) z roku 1975 od dánského autora Bjarneho Reutera.

Mezi představiteli obou hlavních rolí Dmitrijem Dorliakem a Antoninou Maksimovou proběhl během natáčení románek. Pro oba s vážnými následky. Jí se narodil syn a on dostal jako „nemorální herec“ stopku pro další filmování.

Lokace na Krymu vyhlíželi z moře. Když našli, co jim vyhovovalo a vylodili se, byl štáb obratem zatčen. Vyhlídnutý kus pobřeží byl shodou okolností na území tajné raketové základny. Přesto nakonec natáčení úspěšně proběhlo právě zde.

Na rozdíl od filmu v knižní předloze Sventickij (Sergej Nikoněnko) i Maria přežili. Sventickij přežil napadení kriminálníky s těžkými zraněními a Maria má dokonce úplně přepsanou roli, když v originále je dcerou rybáře a s Ščepkinem (Aristarch Livanov) se nakonec vezmou.

V celé mstitelské trilogii naprostou většinu nebezpečných akcí odehráli sami představitelé hlavních hrdinů. Jedním z mála dublovaných kaskadérských kousků byl skok Jašky Cigána z útesu, když utíkal před kozáky. V tomto případě obdržel od štábu 25 rublů naprosto náhodný člověk, co si jinak podobnými skoky přivydělával u turistů.

Zimní Čukotka byla natáčená na Chybinách (Kolský poloostrov) u města Apatity, přístav je oproti tomu natáčený na Krymu.

Přání smrti bylo přímou inspirací k cestě za spravedlností Dmitriji Danilovovi. V r. 1988 se z Afgánistánu navrátivší se voják dozvěděl o znásilnění snoubenky a její sebevraždě. Zůstal jako paralyzován ležet v posteli a jen sledoval video. Když viděl stejný příběh Bronsona, rozhodl se také vydat do ulic. Nejprve vyčistil svou čtvrť Strogino, postupně pak začal působit v celé Moskvě. Pouliční kriminalita, loupeže a znásilnění díky němu znatelně poklesla, mladiství delikventi, kteří byli nejčastějšími cíli, se báli neznámého mstitele. Neměl peníze na střelnou zbraň, ale ovládal výborně okovanou palici. Minimálně dvakrát však skončila obrana přepadených smrtí agresorů a Danilova nakonec zatkla Milice. Byl odsouzený k 15 letům. Příběh moskevského mstitele pak posloužil jako základ pro film Vorošilovský střelec.

Film byl natočen podle románu Viktora Pronina Ženščina „Po sredam“ (což byl i pracovní název filmu). Autor knihy se inspiroval skutečným případem. Na konci 80. let měl Dmitrij Danilov před nástupem na vojnu přítelkyni. Narukoval, později šel i do Afghánistánu a ona na něj čekala. Plánovali svatbu. Jednou ji místní chuligáni znásilnili a ona mu ze studu přestává psát a nakonec spáchá sebevraždu. Po návratu z vojny šel rovnou na adresu své snoubenky a teprve teď se dozvěděl, že už je po smrti. Na milici mu sdělili, že nestíhají vyšetřovat, nemají kapacity. Rozhodl se sám pomáhat a chránit a postupně zabránil dvěma stům přepadení, či znásilnění. Neměl dost peněz na střelnou zbraň a patroloval s okovanou palicí. Nakonec, když sám zabil dva agresory, začala jít milice po něm a chytili ho. Byl odsouzen na 15 let.

Představitel prvního agresora, Marat Bašarov, měl i v soukromí velké problémy s domácím násilím.

Protože představitelka znásilněné dívky, Anna Siňakina, byla v době natáčení neplnoletá, byly nahé scény natočené náhradnicí.

Ve filmu největšího gaunera – plukovníka, otce třetího násilníka, zastřelil syn, ale jeho představitel s tímto koncem nesouhlasil. Herec Alexandr Porochovščikov chtěl pro plukovníka trest u soudu a ten nesouhlas byl tak velký, že se odmítl účastnit a skutečně nepřišel na kino premiéru.