Zori Pariža

Rok 1871. Po prohrané válce s Pruskem si vláda a generálové šli spravit pošramocené sebevědomí a rozstříleli sociální nepokoje v regionech. Přeživší prchali před represemi do Paříže, mezi nimi i malíř Eugéne. Na pařížském předměstí potkal Katarinu, která také jela podpořit Komunu. Katarina byla zapálená aktivistka, hovořila na schůzích, bouřila lid na venkovních shromážděních, ale v Paříži se jejich cesty rozdělili. Přesto netrvalo dlouho a oba se opět potkali při obraně 17. reduty. Ta přes hrdinný boj díky zradě padla do rukou versailleských vojsk a Katarina skončila v zajetí. Tehdy ještě komunardi pod velením Jaroslawa Dąmbrowského získali pevnost zpět, nicméně v Paříži už se formovala pátá kolona.
Thiers oceňoval schopnosti pařížského generála a zároveň odhadl reálně schopnosti své francouzské armády, proto se podobně jako u zrady na 17. redutě pokusil Dąmbrowského koupit za dva miliony franků. Polák zůstal věrný Komuně, ale zrada páté kolony se projevila v nedostatku vojáků i nedostatečném zásobování obránců Paříže. Navíc Thiers a versailleská vláda začali otevřeně kolaborovat s okupační pruskou správou a díky tomu měli i prostředky i vojáky propuštěné z německého zajetí. Po zahájení ofenzívy versailleských Katarina ještě dokázala přivést bojovníkům ženské oddíly, ale jazýček na vahách se už definitivně vychýlil proti Komuně. (chamonix)