SpicyNugget

Davidovi se ztratila jeho pubertální dcerka. Zjistí, že svou dceru doteď vůbec neznal (jako asi většina rodičů, když vidí svá pubertální děcka). Když zjistí, že na domluvené party Margot vůbec nebyla, pojímá obrovské podezření a nabourá se jí do PC, aby zjistil, co se jí stalo... A my sledujeme film provázaný nahráváním desktopu. Tyhle “záznamobrazovky” filmy miluji a tenhle mě překvapil zatím nejvíc (na prvním místě s Odebrat z přátel). Má to dobrý námět, pointu a dění na obrazovce mě pořád drželo ve střehu. Obrovské plus má u mě začátek filmu, kde byl krásně online vidět průběh nemoci maminky Margot... To jsem měla slzy v očích. Skvěle zpracovaný film, herci mi byli sympatičtí.

Před několika lety došlo ve městě k obrovské jaderné katastrofě. K překvapení všech přeživších se na místech, kde lidé zemřeli, objevují jejich stíny. Jsou to tzv. duchové a lidé si na ně už zvykli, takže jim nepřipadají vzpomínky zvláštní, dokonce se o nich učí ve škole. Duchové nikomu neubližují, takže s nimi všichni tak nějak vychází. Jenže co když se objeví duch, který ublížit chce a může? Mě tenhle film moc bavil. Je to zase něco nového, takový koncept jsem ještě neviděla. Je to strašidelné a mrzla mi z toho záda. Finálové rozkličování pohnutek zlého ducha bylo famózní. Jen obsazení je špatné, Bella Thorne mi prostě nějak nesedla... Ale zbytek herců byl skvělý. Stíny mezi námi mohu všem milovníkům duchařin jen doporučit.

Parta dětí na intru se baví historkami o Pikové dámě - ženě, která splní přání. Protože je škola stará jak svět, brzy objeví i zrcadlo, bránu ke spojení s Pikovajou damou. Z prdele řeknou svá přání a to bude mela, když se začnou plnit, ovšem doslova - když řekneš, že chačeš prestat žrať, neznamená to, že zhubneš, znamená to, že skutečně už nic nepozřeš. Problém bude, když si Piková dáma začne za svá splněná přání vybírat svou krutou daň... Tenhle horor je jeden z mých TOP. Skvělý námět, pointu jsem až do poslední chvíle netušila a ta ženská je děsivá jak noc (ne-li ještě víc). Děcko mě štve ještě teď při psaní, takového rozmazleného spratka, který se na tebe lepí každou chvilku, abys pohledal. Film mi nepřišel jako vykradený, měla jsem pocit, že vidím zase úplně nové téma (ač zrcadla a duchy všichni známe). Za mě super.

Moje dětství... Příběh o zhýčkané a rozmazlené “psince” Lady, která se zamilovala do svobodomyslného tuláka Trampa. A ten jí ukázal onen svobodný svět. I se všemi následky tuláckého života... I po těch x letech se na to vždycky ráda podívám, špagetová scéna je i dnes legendární a spousta seriálů ji zparodovala (Simpsonovi, kupříkladu). Miluju tenhle film, pro mě bude vždy legendární.

Moderátor v rádiu tráví jeden ze svých dalších večerů ve studiu a blábolí k divákům. Jenže má kostlivce ve skříni, a tak si s ním přímo do studia přijdou vyřídit účty maskovaní blázni se zbraněmi. Příběh o mstě a možná ještě něčem, každopádně to mou pozornost neudrželo. Děj je absolutně předvídatelný, v podstatě se to profláklo už od poloviny filmu. Herci mi byli kromě hlavního hrdiny těžce nesympatičtí a vůbec by mě jejich případný masakr nevzrušil.

Laura Barns spáchala sebevraždu, a protože její duch ví, kdo všechno způsobil (konkrétně kdo čím přispěl), jde si vyřídit účty přímo s aktéry samotnými do Skajp konverzace. A nejen tam... Troufám si říct, že se jedná o můj nejoblíbenější teenage horor. Na tohle se můžu koukat pořád a vždycky jsem nadšená. Film je v podstatě záznam z dění na desktopu, takže jsem si všímala každého detailu a to udrželo mou pozornost. Celkově se jde hodně rychle na věc a my (díky Bohu!) nestíháme ani pořešit klasické puberťácké nesmysly (Orchestra or balcony? Heey, you have a boner, haha). Herci jsou sympatičtí, Ken a Adam mě bavili. Závěr je skvělý, ukáže se, kdo ono video na internet nahrál a kdo pomyslně přidal poslední polínko do ohně života Laury... Mně se film moc líbí, možná proto, že jsem ovlivněna Amandou Todd, jejíž příběh jsem sledovala.

Tři kámoši narazí na skříňku, která má na sobě napsané jméno... DON'T SAY IT, DON'T THINK IT! Mají z něj vidiny, šílí z něj... A musí přijít na kloub tomu, co je to za jméno a proč se děje to, co se děje, než je to dostane... Špatné to nebylo. Místy byly vidiny a slyšiny tak děsivé, že jsem se sama ztrácela v tom, kdo s kým sounoží a kdo koho vraždí. Film vás zmate opravdu skvěle. Záporák, to je echt chlap. Tohle potkat v noci v lese, říkám vám na rovinu, doseru se jak žirafa a budu se snažit předstírat, že jsem kytka. Tejden po zhlédnutí jsem nemohla trefit na hajzl. Jediné, co mi tam vadilo, byl pes, ten se prostě nepovedl, byl až moc umělý. Ale jako příjemná jednohubka na večer - ideální.

Holčičce zemřela při autonehodě maminka, tak žije jen s tatínkem, který má bohužel radši práci než ji, všemožně vymýšlí, na jaký tábor dcerku pošle, aby se jí zbavil. Jenže dcera to vycítí a začne průšvih, svým steskem vyvolá něco, co mělo už být v hrobě... Děti a horor, to je moje smrt. Korejci zase dokázali, že točit horory skutečně umí. Děcka byla tak zmasakrovaná, že i já jsem měla zavřené oči (společně s hlavním hrdinou), aby mě ti spratci přes obrazovku neposedli. Hudba mě děsila, jediné minus je vleklý děj, než se to začne kamsi ubírat, musíme se podívat, jaký má hlavní hrdina s dcerou vztah (tj. špatný). Ale film jako takový byl skvělý.

Tři mlaďoši najdou u souseda obří polaroid, který sám v určitou hodinu vyfotí fotku. Na tom by nebylo nic až tak divného, kdyby ty fotky nebyly z budoucnosti... Dalo se na to koukat, mou pozornost film udržel, i když se to vleklo. Konec byl skvělý (a jak koukám, asi jsem v menšině, když jsem ho pochopila), fotky jsou pořád dělané z budoucnosti (z večera) do minulosti (ráno toho dne) a fotky měly schopnost se měnit. Finále se mi líbilo, bylo nepředvídatelné. Hudba mě děsila ješte víc než celý koncept filmu, ta byla povedená. Není to nic světoborného, ale koukat se na to dalo.

Tři lidi se sejdou v lese v opuštěné chatě. Každý z nich se tam dostal v podstatě omylem - jeli autem a auto chcíplo, takže tam zakufrovali. Logicky je napadne (když zásoby začnou docházet), že by mohli kroužit okolo jako v Záhadě Blair Witch - a ono to tak skutečně bude, ať se od chatky vydají kamkoliv, vždycky skončí... ano, u chatky. Pak ale potkají Němčourského nácka a zjistí, že tady v podstatě omylem nejsou a že mají setsakra mnoho společného... Mě se to moc líbilo. Filmy o cestování v čase mě baví, tady byl námět super a děj jel jako hodinky. Vzpomenu si, že bylo pár momentů, kdy jsem skoro nedýchala. Film byl mrazivý, temný a skvěle budoval napětí kousek po kousku. Masakr, co vše by se dalo ovlivnit, kdybychom se mohli vrátit byť jen o den zpátky...