Duke90

Výborné komediální zakončení původně ryze hororového projektu, kde se podařilo naplno využít postavu Ashe jakožto zábavného přemožitele nadpřirozených sil a smát se může člověk prakticky v řádu minut. Raimi a jeho banda se pořádně vyřádili s několika bláznivými nápady a důstojně nám dali s Necronomiconem své sbohem. K Army of Darkness se jednou za čas rád vracím, ale předtím si musím vždy zopakovat minimálně Evil Dead 2 pro pocit lepší návaznosti.

Když chci pocítit strašidelnou atmosféru z opuštěné chaty uprostřed lesa, bez váhání si pustím první Evil Dead. Tehdejší "tým" Sama Raimiho dokázal s malým rozpočtem a omezenými triky natočit horor, který svým provedením snad nikdy nezestárne. Pokud mám zrovna chuť na odlehčenou variantu stejné látky a chci se hlavně zasmát, tak o šest let mladší dvojka je jasnou volbou! Nejste-li zapřisáhli odpůrci zvrhlého humoru, ale zároveň to máte v hlavě v pořádku, není důvod se Raimiho duchovi vyhýbat. Na legendární scény s rukou, chechtajícím jelenem nebo sklepní mrtvolu v podání Teda Raimiho se prostě nezapomíná, ale je toho díky hravosti tvůrců mnohem víc. Bruce Campbella jako Asha jsem si ovšem pořádně užil až v závěrečném pokračování původní trilogie...

Silueta vysoké postavy s kloboukem, typicky dlouhým pončem a mírně nakloněným postojem na jednu stranu se z ničeho nic rozejde proti Vám. Podle výrazu v obličeji a stylového žmoulání doutníku už hned víte, že tenhle chlap je na divokém západě jediný svého druhu a i když vlastně nemá oficiální jméno, můžete mu říkat třeba Joe... Je inteligentní, nekompromisní, vychytralý, ale také zároveň spravedlivý k těm, kteří si to zaslouží. Za ďábelsky podmanivých tónů Pana Skladatele se odehrává ultimátní převrat v jednom zkaženém westernovém městečku a já mám tak velké štěstí, že jako nadšený filmový divák mohu být (ze záznamu kdykoli) při tom!

Dobrovolně se přiznám, že tohle už jsem moc dobře nezvládal. První série mě naprosto uhranula svým originálním přístupem ke kombinaci krimi s mysteriózní látkou a velkou dávkou černého humoru. Druhá série už byla více experimentální a možná zbytečně dlouhá, ale ještě pořád v tom šlo hledat Twin Peaks, jak jej mám rád. Třetí série je ale převážně čistý a na můj vkus zmatečně překombinovaný experiment, který v sobě nese jen několik záblesků toho, co bývávalo dříve. Čekání na klasického Dale Coopera a sledování toho smyslů zbaveného (tím nemyslím Boba v tělesné schránce Dalea) mi často připadalo nekonečné. Některé Dougieho "geniální" kousky sice trochu pobavily, ale u vytržení jsem rozhodně nebyl. Co dále dodat... Byl tu opět neodolatelný agent Cole s Albertem, který už má své nejlepší chvíle cynismu za sebou, ale stále jsem je rád viděl. A na závěr přichází.... No to už si asi domyslíte sami. Mě jednou stačilo...

Krásný výlet do let dávno minulých s mírně přestřelenou ukázkou pozadí "prohnilého" Hollywoodu tak jak se to u Tarantina sluší a patří. Nebo snad ne? Počkat! Za kamerou podle všeho Tarantino opravdu nestál! Kdybych si z nějakého důvodu nemohl ověřit fakta, určitě bych Quentinovi připsal minimálně padesátiprocentní spolupráci, protože jsem si na něj při sledování několikrát vzpomněl. A ještě k tomu se spolu opět sešli Brad Pitt a Margot Robbie, kteří jsou tentokrát oba dva pěkní bouřliváci. Z řetězu utržená Margot jede na absolutní maximum a svou živelností zastínila i velkého Brada. Asi ale nebudu jediný, kdo se nejvíc pobavil u pasáže s Tobeym Maguirem. Celé setkání s jeho postavou bylo - znovu se opakuji - správně hnusně a ujetě Tarantinovské! Film obdivuji (nejen konkrétně tento), mám rád filmovou historii, ale jako případný "účastník provozu" místa zvaného Hollywood bych si klidně spoustu věcí rád nechal ujít. Po Whiplash se jedná o druhý nejlepší počin režiséra Chazellea!

Jsem moc rád za samotného Brendana, že se mu opět podařilo vrátit na plátno v plné síle a dosud nejambicióznější rolí. Myslím, že nikdo z nás takový comeback určitě nečekal. V rámci psychologických dramat je "The Whale" určitě jedno z těch lepších, které jsem doposud viděl a kdyby se občas tolik netlačilo na emoce, abychom se správně dojmuli, mohl výsledek dopadnout ještě lépe. V rámci snižování procent tělesného tuku si lze motivačně pouštět několik specifických "konzumačních" scén a člověku se ihned vrátí motivace pro zdravý životní styl. Hlavně Brendanovi přeji hodně zdraví a dalších úspěchů, protože by byla velká škoda, kdyby tahle krásná role zůstala jeho velkou poslední.

Nadvláda? Nadvláda čeho? Slepence všeho možného jen ne ta správná dinosauří, kterou pociťujeme s každým shlédnutím Jurského parku z roku 1993? To pak dost možná ano, ale nic jiného jsem v závěrečné jurské taškařici nenašel. Neustálé odbíhání k různým "dechberoucím" zvratům mi podívanou jaksi neucelilo. Představte si, že místo dveří si doma pověsíte záchodová prkénka, do umyvadla plného vody položíte hromadu suchého prádla a do záchodové mísy vrazíte zvon s dřevěnou rukojetí, aby se vám na míse hezky sedělo - tak asi takový smysl mi dával děj posledního Jurského světa. Více než dinosaury jsem vnímal tu bondovsko-bourneovskou popcornovou jízdu, která vlastně zastínila to málo, co tu z dinosaurů zůstalo. A že se při akčních sekvencích úplně kašle na realitu? To už je pouze malou třešničkou na dortu celého filmu. Jediné, co mi vyloženě nevadilo, byli sympatičtí staří známí. Takže až půjdu příště do lesa a napadne mě medvěd, využiju faktu, že už jsme dnes vlastně všichni zkušení jediové a ukážu na něj svou ruku, přes kterou určitě neprojde dál!

Asi nebudu jediný, kdo Marlona Branda v této komediální úloze příliš nedocenil. Marlon byl fantastický herec a má můj velký obdiv, jenže zrovna tento film je výjimka. S Davidem Nivenem jsem naopak neměl problém žádný, ale pokud se budete chtít doopravdy zasmát, podívejte se raději na daleko lepší remake z roku 1988 od Franka Oze. Já jej viděl jako první a musím říct, že ta správná komediální jiskra v originálním provedení prostě mírně schází....

Po fenomenální komedii "Death At Funeral" jsem konečně zapátral hlouběji do filmové kartotéky Franka Oze a šťastlivě si "vylosoval" další velice zábavný snímeček o dvou vykutálených podvodníčcích, kteří si umí šikovnými praktikami naklonit důvěřivé paní s jejich financemi. Michael Caine zazářil v roli noblesního džentlmena s dokonale promyšlenými "tahy na branku" a živější Steve Martin vnesl do svůdnických plachet svěží vítr, kdy mě hlavně během zaškolování pod Cainovým dohledem několikrát rozesmál. Jak nakonec oba soci dopadnou už se dalo tak nějak od jisté doby vytušit, ale stejně mi to finální pointu nezkazilo. Super!

Michael Caine je skoro v každém filmu tahounem č.1, což ostatně potvrdil i jako ukecaný Alfie. Ovšem do šarmu např. Seana Conneryho má podle mě hodně daleko a v tomto případě si troufám říct, že film poněkud zastaral. Nedokážu si představit, kolik poblouzněných žen by si dnes z podobného Casanovy cáklo do trenclí. Na druhou stranu Michael perfektně zahrál ten přerod z totálně arogantního blba do bytosti s city a svědomím, ač se tomu usilovně celou dobu bránil. Do světa však udělal díru i jinými skvělými filmy než je právě Alfie, takže jednou mi ten (jak říká Jack Nicholson) "lov na skunky" stačil...