Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Komédia
  • Horor
  • Animovaný

Recenzie (3 574)

plagát

Philip K. Dick's Electric Dreams - Autofac (2018) (epizóda) 

Nepřímé spoilery! Škoda té trochu nejisté první půlky, která se sice táhne, ale je tam pro plný efekt potřeba. Druhá půlka je naprostá bomba, která mixuje všechno to, co máme na problematice AI a transhumanismu rádi. Obzvlášť, když se jedná o (volnou) adaptaci díla, které všem těm Cylonům, Skynetům, Matrixům, Westworldům a Horizonům předcházelo. Pátá hvězda za krásnou hudbu!

plagát

Philip K. Dick's Electric Dreams - Kill All Others (2018) (epizóda) 

Další parádní příběh, tentokrát, oproti klasickému Orwellovi, s hodně nenápadně dystopickou, leč ve své podstatě neméně děsivou, reálnější a obzvláště v dnešní době až hororově aktuální premisou.

plagát

Philip K. Dick's Electric Dreams - Human Is (2017) (epizóda) 

Opět povídka, která svým vizuálním zpracováním, jež je i přes svou úspornost hodně nápadité, připomíná spíše starší brakovější sci-fi klasiky než-li moderně sterilnější současné seriály a je to super. Fajn příběh, tentokrát s citelně touchy feely ženským otiskem a dobrou pointou.

plagát

Philip K. Dick's Electric Dreams - Real Life (2017) (epizóda) 

Další klasické sci-fi téma - co je realita, co je fikce. Bavilo mě, jak povídka drží diváka až do finální pointy v napětí a stejně nejistotě, v jaké se nachází hlavní postava. Plus ten vizuál futuristického města budoucnosti ala Blade Runner, lahůdka.

plagát

Nie je čas zomrieť (2021) 

Dojmy velice podobné jako v případě Spectre. Tak trochu návrat k megalomanství starých bondovek, herecky skvělý záporák v podání Ramiho Maleka, nádherná cinematography, luxusní akční scény (les, schody) a kontaktní souboje - Craig v sobě tu tvrdou surovost pořád má. Ale ten scénář je prostě takový... eh. Zejména v porovnání se Skyfall nebo Casino Royale, které patří mezi mé nejoblíbenější bondovky vůbec. Něco tam chybělo, něco tam bylo naopak navíc a ve finále to nepůsobí po stránce dějové konstrukce úplně 100% uspokojivě. Dojemné finále ale leccos vynahrazuje a pravda je, že i navzdory výtkám jsem se po celou dobu fakt skvěle bavil. Asi i proto, že takovéto opravdu velkofilmy, kde jsou vložené prachy skutečně vidět a není to jen CGI, se dneska už moc netočí.

plagát

Máma (2021) (seriál) 

Technicky je to někde na úrovni televizní produkce ČT, ale tady jde spíš o obsah. První série je trochu slabší a místy se fakt neúměrně táhne, ale druhá najede od začátku do daleko svižnějšího tempa a staví nejen mámu, ale i ostatní postavy do mnohem kritičtějších situací. A graduje... Závěrečný díl je vyloženě výborný. Ruská mentalita nebo snad ještě hůř, mentalita militaristických separatistů ze samozvaných lidových republik je pro mě něco naprosto nepochopitelného. Stejně jako to, jak může někdo tolik let v téhle dusné nepříjemné atmosféře podivného pseudorežimu bez vidiny perspektivní a férové budoucnosti normálně a spokojeně žít.

plagát

Takže, co je svoboda? (2020) 

Rusové přišli. Rusové řekli, že jsou to kulaci, podvratné živly, nebezpeční nacisti, nepřátelé režimu. Příběh malé skupinky lidí, kteří přežili násilnou deportaci kamsi doprostřed baraganské stepi, příhodně označované jako "rumunská Sibiř." A nejen přežili, ale nalezli svobodu, kterou by v běžné společnosti pod krutovládou Sovětského svazu nikdy neměli... So What's Freedom je po čertech pomalý, ale atmosférický film o skromném přežívání a lidské pospolitosti. Sic jednoduše natočený, ale syrový a velmi dobře zahraný. A s jedním malým příjemným překvápkem na závěr.

plagát

Hra na skrývačku (2005) 

Jakkoli je De Niro výbornej herec a na určité filmové žánry se hodí nesmírně, horory mezi ně nepatří. Dakota Fanning si ho tu vyloženě maže na chleba. Film je zručně natočený a poctivě budovaná, ne vyloženě děsivá, ale spíše znepokojivá, atmosféra mě v tomto případě velmi bavila. Brzy jsem ale přišel na to, že film nadhazuje dost samoúčelné baity na odvedení pozornosti a právě díky tomu jsem pointu velice brzy odhadl. A nepomáhalo tomu ani při zpětném přemítání hodně vykonstruované a nevěrohodné chování postav. Nebylo to špatné, filmařsky rozhodně ne, ale každopádně jsem po stránce scénáře viděl už výrazně vychytralejší a precizněji vystavěné žánrovky.

plagát

Odrazu sme rodina (2018) 

I když to jede podle zaběhnuté šablony včetně přehnaného závěru, mezi současnými americkými rodinnými komediálními nenáročnými dojímačkami je to rozhodně to lepší. Má to všechny potřebné ingredience: fajn humor, trošku dojetí, sympatické obsazení a dokonce i Octavii Spencer v oblíbené roli empatické sociální pracovnice.

plagát

Zázraky slnečnej sústavy (2010) (seriál) 

Brian Cox je skvělý průvodce a umí na diváka přenést takové to vědátorské nadšení pro věc, takže rozhodně nekoukat na prostříhanou verzi. Jeho cestování po světě a porovnávání fyzikálních a biochemických procesů, které vidíme na Zemi, s tím, co nalézáme nebo bychom mohli ve sluneční soustavě objevit, je opravdu zajímavé. Divák se nedozví ani tak nějaké velké přelomové věci (a postřehnul jsem i pár drobností, na které dnes díky novým objevům panuje i trochu odlišný názor), ale dokument spíše doplní to, co vlastně dávno víme či tušíme a jen to aplikuje na vnější kosmos. Z vizuálního hlediska to není ani zdaleka taková pecka, jako současné dokumenty a některé animace se až nepříjemně často opakují. Podobně je to i s některými informacemi a měl jsem místama pocit, že tvůrci pro splnění stopáže tak trochu recyklují. Byl bych radši, kdyby se intelektu diváka tolik nebáli a šli více do hloubky... Každopádně ale jako populárně-naučný dokument je to ve svém žánru klasický BBC nadstandard.