PavelU

Podstata sledování vyplývá z faktu, že se to soustředí na zhruba trojici postav, které mají patřičný prostor k předvedení svých rozličných stylů asijských bojových umění. Tvořících notnou dávku zdejší atmosféry, doplněnou o výtečný zvukový a hudební doprovod. To v kombinaci klidných pasáží a vrstevnatého vzoru vyprávění, působícího místy poměrně chaoticky, poskytuje ucelený pohled na život a svět stěžejní postavy čínské historie. Ctižádost a semknutost starých mistrů zapříčinila to, že se tyto pořádky v Číně dlouho držely. Je to fascinující sledovat. Jako jednotlivé střípky ze života Ip Mana, notně zkoušeného neklidností doby, v níž žil. Se spoustou věcí se musel vyrovnat. Nebylo to pro něj jednoduché, i kvůli vměšování cizích mocností a zájmů. Choreografie akčních scén je dech beroucí, začínající pěkně zostra už od startu. Zmíněný úvod filmu dobře navnadí. Dojem z podívané je tu ale povýšen do abstraktní roviny. To klade velké nároky na zorientování se, nějaká ta scéna na přeskáčku. Oblíbil jsem si tu sličnou ženu, která se fakt nedala a uměla se skvěle ohánět. Scéna s jedoucím vlakem, popř. schodiště. Znalost Ip Manova světa skrze další jeho filmy, ta tu přijde více než vhod.

Epizodický formát vyprávění je u filmů ne vždy to nejlepší řešení, ale když se s ním zachází dobře, proč ne. U Mission: Impossible – Dead Reckoning Part One jde o tu dynamiku mezi postavami, o to, co je jejich motivací, jaké mají vztahy mezi sebou. Jisté je, že koncept pouhých dvou z nich, vzájemně se protínajících už tři díly za sebou, zde stojí na identických pilířích, které se už tím pádem stávají zbytečnými. Neboť jsou okem diváka notně okoukané. A jestliže nepřišel děj s ničím lepším, muselo logicky následovat to, že se to překlopilo na stranu naprostého vyjmutí. Jen tak se můžou rozhýbat postranní úmysly a emoční otisk, nezanedbatelnou měrou tvořící pointu hned v několika dílech. A koneckonců, s tím může hrdina do budoucna pracovat, bude-li tím ovlivněn, uvědomí si mantinely svého chování. V zásadě ale nejde o nic nového, viz první čtveřice částí této ságy. Podstata jejich honu za čímsi, uplatňující skrze to jen dech beroucí kousky Ethana Hunta, není rozhodně nic špatného či nedotaženého. Pořád to lze více rozvinout v následující osmičce. Akční sekvence tudíž pobavily náramně. Takovým tím decentním způsobem čímž veškerý děj pouze nakláněly k vhodným příležitostem. Gradace špičková, atmosféra potemnělá, úvodní znělka mrazivá. Koukalo se na to opravdu výtečně. A Hayley Atwell? Boží! Vlastně už druhé prozření v sérii, jde-li o Agenta Carter. Příběhově i metaforicky. A je povznášející vidět, jak se Ethan a Grace k sobě chovají. Udělali mi tím velkou radost.

Zřejmě mě zaujalo, že jsem neměl film mezi hodnocenými. To spustilo tendenci jej vidět, úzce související s tvorbou režiséra v Americe. Zejména ta nemocnice, říkající si tak o nejlepší akční sekvenci všech dob. Vzniklé jen rok poté, co v podstatě totéž definoval Hollywood. Byť v jeho případě jsme se nacházeli zcela jinde, ačkoliv dojem z obojího to navozuje podobný. Dále mi Hard Boiled připomenulo mnohem starší Bullittův případ, kde se Policie též snažila v nemocnici někoho ochránit, ale výsledný dojem je poměrně odlišný. Johnu Woo stačí propojovat příběh holubicemi či jinými okřídlenými tvory, aby dodal atmosféře ten správný styl, podpořené i četnými růžemi. Více či méně ve filmu hrající stěžejní roli. Tak jsou svedeni k sobě dva hlavní hrdinové, co musí bezpráví v Hongkongu uchopit po svém, jak nejlépe umějí. Jen tak je zaručena nějaká smysluplnost v jejich konání, čímž těm gangsterům alespoň trošku zkomplikují práci. Zprvu není zřejmé, jak jsou karty rozdány, kdo je hodný či zlý. Vývoj událostí ale určí pravidla hry, rázem půjde o souboj na život a na smrt. Mnoho lidí poznává důsledky neustávající vlny násilí a brutality, vygradované i nastalým zmatkem. Důležité je z toho nějak vyváznout, všemi možnými prostředky. V tomto ohledu dominují scény s malými miminky. Nezapomenutelná podívaná.