Němi

Co se tváří zpočátku jako nadějný sci-fi / horor mix na vlně Vetřelců a jim podobných, je ve skutečnosti vztahové drama bez kouska soudnosti, které ke všemu nestandardní situaci (mutanta) jen využívá jako omluvu pro explicitní emoce a psychologizaci jak z telenovel. Natali selhává kam se podívám. Atmosféra je nulová, scénář nablblý, z jinak kvalitních herců udělal trotly, a co je nejhorší - stěžejní momenty, kdy má divák asi nehnutě zírat, jsou k smíchu víc, než kdejaká současná parodie. Navíc snaha udělat ze své mutantky objekt animálně přitažlivý nevyšla tak strašně moc, že degraduje i ty kousky děje, které mohly být teoreticky působivé. __ 1,5*

Od prvních sekund zběsilá (akčně-dialogová) jízda, v které Hitchcock mohl po sérii horších filmů zas jednou uplatnit svůj talent. Prakticky celý se odehrává ve starém opuštěném domě, přesto je na pohled pěkný a dynamický. Škoda snad jen zbytečné dějové překombinovanosti, kde není každá postava tím, čím se zdá být, ale dokonce ani tím, čím má tedy být. Než jsem pochopil o co jde a kdo je kdo (všichni vypadají stejně), byla už značná část hodinové jednohubky pryč.

Jediná výtka letí na adresu nového Karate dítěte - Will Smith mohl s hračkou pro synka ještě čtyři pět let počkat. Hodně mladě působící Jaden to celé posouvá do zbytečně kinder-nevýznamné polohy a místo určité osudovosti jsem si celou dobu říkal, že by stačilo, kdyby jim všem mámy daly pár facek. Jinak je ale vše tak, jak má být. Smith dostane nakopáno, potká hezkou číňanku a zamlklého mentora s traumatem z minulosti a partu opravdu zlých spolužáků. Co ze sportovního béčka dělá ultimátní sportovní béčko jsou sympatické herecké výkony (i když Jaden asi tolik nehraje) a schopnost režiséra vdechnout funkčnímu scénáři rytmus a údernost. No a také odzbrojující Jackie Chan...

Jeden nemajetný mladý pár je šťastný, dokud nezjistí, že kolem jsou i jiní lidé. Dík nečekaně získanému obnosu peněz si můžou konečně dovolit vysněné cestování, ale loď je plná nástrah jako gentlemenský postarší námořník a mladá koketující princezna... __ Hitchcocka lze rozeznat jen z úvodní pětiminutovky, kde se téměř bezeslova v rychlé montáži představí hlavní páreček. Zbytek je tuctově nasnímaná (ne)romantika, která sice poměrně věrohodně zachycuje vzrůstající problémy mladých manželů a jejich postupné citové přilnutí k novým známostem, ale sotva bych řekl, že je něčím zajímavá nebo vyjímečná. Zbytečně moc času se věnuje nepodstatným záležitostem jako je postava "vzdálené příbuzné tety Kateřiny" a některé určující momenty jsou značně odbyté. Spolu s prokládáním kýčovitých pohlednic to pak celé budí dojem lehké karikatury. Typově přesná a sympatická čtveřice herců se tak hlemýždím tempem posouvá po očekávaných kolejích k podivnému finále, které jediné je taky překvapivé, ale i do děje docela nezapadající. Na druhou stranu dovolilo Hitchcockovi něco předvést z jeho talentu. __ Snad jen zásluhou sympatických herců a za občasné vydařené momentky průměrné hodnocení.

Pokud postavy mlčí, je nový Souboj Titánů ještě snesitelný jako (levná) vizuální atrakce. Jakmile ale dojde na dialogy, ihned se mi vybavila Xena s Herculem. Worthington umí jen naštvaný a zahleděný pohled, Leterrier je neschopný břídil co neumí ani pořádně okopírovat kradené scény, CGI je okaté, z výpravy často čouhá polystyren a hudba... a hudba?! __ Až na Neesona by všichni měli chodit kanálem. 1,5*

Hitchock dostal "Skin Game" jako zakazku a na vysledku je jeho odmerenost znat. Po reziserske strance je film rutinni, sice neurazi, ale invenci z Hitchovy strany pohledat. On ani prepis divadelni hry pro mistra obrazu nenabizel prilis prostoru k manevrovani. Krom vyborne sceny z aukcni sine tak sledujeme predevsim (reziserem velmi neoblibene) "nataceni rozhovoru". Dik bohu za par vybornych charakternich hercu (krom Chloe vlastne nemam k nikomu nejmensich namitek), jez staticke sceny delaji velmi zajimave a plne napeti. Nenapadne gradujici pribeh, v kterem se dve znepratelene rodiny stale horliveji nori do podleho boje, az zapominaji na puvodni uslechtile zamery, je vystaven na lehce afektovanem, ale jinak skvelem scenari, jehoz hlavnim trumfem je neobycejna necernobilost. Kazda postava, jenz se na platne zdrzuje, je dokonale "plasticka" a o zadne nelze rict, ze je ciste dobra nebo zla. Vsichni maji sve jasne motivace, ktere jsou pevne zastresene, a konflikt vznika z rozdilu pohledu (opet jasne urceny postavenim, vekem, pohlavim, atd.). Krasa. Podivat se jeste trochu do hloubky, zapojit Hitchock vic ze sveho talentu, mohl vzniknout opravdu nezapomenutelny kus! __ Predevsim za nebyvalou prokreslenost 80 let stareho snimku male prilepseni. Ale opravdu jen male.

Puvodne divadelni hru Hitchcock nechtel tocit, protoze nevidel zpusob prevedeni do filmove reci - a na vysledku je to bolestne znat. Dlouhe, staticke, "mrtve" zabery, z drtive vetsiny v hnusnem interieru chudinskeho pribytku, kde nekolik postav vede zdlouhave dialogy. Irsti herci prehravaji; vyrazna gesta, mimika a ukricenost obstoji na prnech, ve filmu ale prekracuji vhodnou miru. Postavy navic jakoby kazda vypadly z jineho zanru, kontrasty jsou ocividne. Jedinym pojitkem byla mira otravnosti, jez je obrovska. At uz slo o otce opilce a tlučhubu, hysterickeho valkou postizeneho synacka, halekajici kamaradicky a jednoduchou matku, vsichni do jednoho mi pili krev. Bohuzel stejne zmateny a neurcity je i scenar, ktery bezobsazne mele a mele a uz tak minimalni dej dela druhotny. O nefunkcnim spojeni komedie a dramatu dlouze nemluve. Snad jen, ze obe slozky vyrazne postradaji vkus a uveritelnost. __ Hitchock a jeho manzelka, jinak spolehliva scenaristka, Alma Reville, si v "Juno and the Paycock" vybrali slabou chvilku spolecne - alespon, ze tak...

Film, kteremu nemam moc co "hmatatelneho" vytknout, presto se nepresvedcim k vyssimu hodnoceni. Ano, scenar je krystalicky cisty a obsahuje vse, co "I Confess" potrebovalo. Ano, Hitchova rezie je jista, mnohdy nadcasova a kazda scena ma sve misto. Dokonce i herci odvadi presne vykony a ani jednou jsem nezapochyboval, co se snazi sdelit (zvlast Montgomery Clift dostal do otce Logana vsechnu potrebnou klidnou dustojnost, inteligenci a presvedceni jen skrze oci a priskrceny projev na vybornou). Ovsem pocit, ze sleduji zbytecny film, remeslny, ktery postrada kouska vzruchu, jiskru, kvuli ktere bych si ho chtel pripominat, prevladal. __ 3,5* smerem dolu s prihlednutim k tomu, jaky mistr Hitch umel jindy byt.

Mozaika "co by, kdyby" -- důsledná ve vyčerpání možností, vizuálně opojná, ale zajímavá jen formou, v jádru prázdná a primitivní, s nešťastným výběrem hl.herce a -především- chladná jak rampouch. Všeho moc škodí a absence obsahu se neschová za střihové umění.

Vlazny zivotopisny film, jakych jsou desitky. Reziser Rydell nedokazal z tak vdecneho pribehu vydolovat jediny zapamatovanihodny moment; scenu, ktera by zasahla. Jen odtazite sleduje labilniho mladika, kteremu scenar predepisuje ty nejklisovitejsi motivace. Zkratkovitost je strasna -- a podivna, kdyz vezmu v uvahu, ze si film nenalozil prilis veci k prevypraveni, o spousty zasadnich se jen lehce "otre" jednou scenou. Deana sledujeme jako citove nevyrovnaneho cloveka, ktery touzi jen po prizni chladneho otce. Vse ostatni proste projde kolem jako souhra okolnosti. James Franco nastesti do tohodle povrchniho placani vnasi pojitko a dostatecnou hloubku. A prestoze se o skutecnem Deanovi nedozvite o moc vic, nez co se da vycitit z jeho filmu, Franco probouzi sympatie a pusobi uveritelne; a dava tusit, ze za vsim je vic, nez je film schopny odprezentovat. __ [Videna 95 min dlouha DVD verze, kde je ta puvodni dvouhodinova?!]