novoten

Čekal jsem dost, dostal jsem ještě víc. Přesněji pak dokonale intimní akční jízdu, která ve svém žánru nemá obdoby. A přestože divák dobře ví, kam děj bude směřovat, nechá se rád vést cestičkou agentů, šéfů, atentátů a podrazů. Tajemství hlavní postavy navíc funguje na jedničku. A i přes tolik obdivu musím přiznat, že jsem tenkrát ani nedoufal, že by se z Jasona mohl stát nejefektnější zabiják nultých let a z adaptací Ludlumových knih pak téměř až artově populární záležitost, kterou budou milovat jak puntičkáři, tak řadoví diváci.

Nejlepší Mayovka všech dob a to právě o ten poslední výstřel. Jako mladší jsem třetí díl proklínal, abych se k němu strastiplnou cestou zase dostal a zamiloval si ho. Nenásilný politický i lidský podtext, dodnes fungující hlášky a velkolepé scenérie. A na závěr největší filmová zrada mého života. "Můj bratře..."

Malá, roztomilá, vtipná, strhující a do naprosté krajnosti rozněžnělá srdcová záležitost. Navíc díky konci i nezapomenutelná.

Troškova hrdost a sebeúcta mizí v prvním záběru a dno české kinematografie se odhaluje v celé své kráse. (Ne)čestný příslušník mojí Bottom 5.

Tehdy ještě nenápadná předzvěst nesnesitelných šíleností, které nikdo nechce, nikdo se jim nesměje a přesto u nás stále budou vznikat. Ironií osudu se to stalo u série, která začínala v podstatně pozitivnějších číslech.

Nečekal jsem moc, ale tolik škobrtání jednoho až zaskočí. Vytvořit během jednoho dne amatéřinu s nulovým příběhem a dokola omílanou Landovou hudbou a hrdě a velkolepě ji pojmenovat Krysař, to už chce odvahu. Nebo chorý mozek. Je mi líto těch tisíců studentů, kteří byli na reklamou mohutně podporovaný Brabcův ústřel nahnáni. Povinná literatura je zkrátka někdy mrcha.

Vetřelec je degradován na slintajícího hopsala, který zbytky své rafinovanosti nechal v původní tetralogii - a hlavně kvůli tomu to u mě Anderson i tentokrát prohrává. Dokud se nesympatické hlavní postavy seznamují s mrazivým prostředím i samy se sebou, je to spíš nuda než zásadní otrava. Když se ale vetřelčí novorozeně líhne pár minut po setkání s facehuggerem, královna čiperně pobíhá a predátor nesmyslně respektuje nicotného člověka, schovávám unaveně hlavu v dlaních a odcházím. Ostuda.

Naprosto uzemňující vyprávění a zároveň Burtonovo životní dílo. Edward Bloom vás provede životem, láskou, fantazií a rodinnou atmosférou tak snadno, že začnete věřit každému jeho slovu. Pokud se ale nenecháte navnadit a vést, dočkáte se hořkého zklamání.

Parádní bratrská chemie, svůdná Leelee Sobieski, dostatečně děsivé momenty s hláškou "Candy Cane" a dokonalé humorné vložky typu falešné lekačky při útěku z hotelu. Díky nedýchatelně dusné atmosféře a neustálým překvapením je pro mě Jízda do pekel malým neznámým pokladem.

Takhle se tvoří kult. Dobrým nápadem, propracovanou kampaní a koncem, o kterém budete diskutovat ještě pořádně dlouho po titulcích. První zhlédnutí doporučuji v noci o samotě, nikdy na to nezapomenete. Závěrečné tři minuty jsou pro mě dodnes vrchol děsu. Zkoušet působivost situace ale ani po letech zatím nehodlám.