agathon

Tak jak tomu, vážení čeští distributoři budete vlastně říkat? Už se rozmyslete! JInak za mě - průměrný zástupce "pravicového cyklu" hollywoodské produkce 70. let, která není o moc lepší, ale svým způsobem ani horší než Drsný Harry nebo - z jiného soudku - Shaft. Lepší je, drazí Američané, pomoci si s pistolí v ruce sami, protože vláda to za nás neudělá a život je peklo. Skvělé jako příklad toho, jak se v Hollywoodu rodil postklasický naturalismus, stupidní v tom, jak je to celé ideologicky zhoubné.

Má ještě cenu točit filmy, Vale?

Charakterizoval bych to pro sebe jediným slovem - rozpaky. Zřejmě mi bude tenhle film ještě muset někdo vysvětlit, protože pro mě prostě směs pornograficky otevřených výjevů ze soukromých "radovánek" obou protagonistů a standartně klipových předělů z několika jimi navštívených koncertů (když si to zrovna nerozdávají) postrádala jakýkoli hlubší význam. Že by zpráva o stavu naší společnosti? Portrét vášně dvou mladých lidí? Intimní portrét lidské vášně? Já prostě nevím, ale zároveň to nechci ani odsoudit jako samoúčel, ani vynášet do nebe jako "umění". prostě zvláštní pokus točit o něčem normálním nějak jinak, kterému jsem ale já osobně nepřišel na chuť.

Bravurní thriller. U nějž není kolísavé tempo na závadu, naopak. Právě to, že má snímek svou proměnlivou dynamiku má svůj odraz v duši hlavního hrdiny, který skrze jednotlivé zákruty příběhu také prochází různě intenzívními duševními pochody. Montgomery Clift je fenomenální a ve finále, ve scéně následující po samotném soudním přelíčení, naprosto strhující. Ne u všech Hitchcockových starších snímků jsem takto apriori nekritický, ale tady si mylsím, že je to přesně na místě. Tiomkinova hudba a Burksova kamera rovněž bez komentáře. Používání zvláštních úhlů záběru, ostrých podhledů nebo nadhledů, kompozice s křížovými motivy... Moc jsem si to užil, i navzdory VELMI průměrnému českéu dabingu:)

Kdyby nebyla v programové brožurce letošní LFŠ (kde jsem se na tenhle Bogdanovichův mistrovský kousek vypravil poté, co mi ve Varech proklouzl mezi prsty) jedna zásadní chyba týkající se stopáže snímku, užil bych si Poslední filmové představení naprosto dokonale. Když ale někdy od 80. minuty netrpělivě očekáváte "otevřený" konec, protože podle brožurky nemá mít film o moc víc než 70 minut, nutně se Vám zážitek ochuzuje. Přesto: skvěle využitý motiv kina jako místa setkávání spolužáků i životních osudů a zvratů; přesné Bridgesovo i Bottomsovo herectví (možná i proto, že často působí až jako neherectví); působivě využité exteriéry zaprášeného (asi) texaského městečka s neustále profukujícím vichrem, poletujícími chuchvalci pouštní bavlny a neposednými čepicemi na rozčepířených hlavách; a strhující finále. nevím, čím je vlastně pro mě tenhle snímek tak fascinující a proč se mi tak líbil (kratičké prostřihy na prsa mladičké Cibil to rozhodně nezpůsobily). Možná tím, že jsem si velkou část toho, co prožívají postavy, prožil (a pořád mám ještě dojezdy) a na jednu takovou Jacy Farrow taky nemůžu zapomenout. Asi. Ale fráze typu "mistrná režie" na vystižení toho pocitu prostě nestačí... Nový Hollywood v čiré formě a stejně "evropsky" upřímný biják jako Coppolovy Dešťoví lidé.

Ale jo... no... ale proč ne... no... jooooo. je to docela dobré. Asi tak o Johnovu ustupující kštici pod dvojkou. Žádný oslepující moment jako tanec bosích nohou na střepch z jedničky nebo střílečka v nedostavěném terminálu ve dvojce, ale přesto pořád dost originální scénář. Pozoruhodné je především zdánlivé rozevření příběhového prostoru, kdy se onou "smrtonosnu pastí" stává celé město a ona klaustrofobní centrovanost jedničky i skrze zbratření obou padouchů přechází v jaksi "agorafobickou" rozprostraněnost. John se už tak neschovává, ale naopak musí běhat z jednoho konce města na druhý. Není už kanárkem v kleci, ale spíš krysou v ohromném bludišti. Jakoby ty dvě McTiernanovy "pasti" tvořili spíše zvláštní diptych než s Harlinovým mezičasem ucelenou trilogii.

Nejsem žádný expert na asijksou žánrovou tvorbu. Vstřebám spíš tu a tam u příležitosti vybraných domácích festů pár dramatrugickou rukou předtřepaných filmů. proto ani moje kritická soudnost v tomhle ohledu stojí za zlámanou grešli. A i moje hodncoení tohohle snímku proto berte s rezervou. Jsa odchovancem Čínské odysei, nějak mi Hana yori mo naho přišla nevtipná. Snímek zvláštně mixuje věci vážné s nevážnými, prvky parodické se seriózními, humor kultivovaný s humorem fekálním (no, nebo alespoň trochu - viz návštěva roztržitého strýčka) apod. celé je to zvláštně dramaturgicky nespojité a očividně to splétá dohromady několik žánrů... Nebo je to možná žánr, který u nás nemá obdoby a nejsem na něj tudíž zvyklý. Sumasumárum ovšem pohledem průměrného středoevropského diváka řečeno jen velmi VELMI průměrná komedie s pár hezkými momenty, slušným castingem a zbytečně přepálenou stopáží. A i ta opěvovaná výprava mě osobně přišla velmi průměrně "realistická".

njn, Braindead to neni, no... Přecejen už uplynulo asi moc času a tenhle žánr - alespoň v mých očích - vždycky souvisí s dobou, v který vzniká. Tohle je sice sympaticky trikově tradiční a ani se to nesnaží hrát na něco, co to není, přesto je to podivně suché. Moc nechápu, co v Black Sheep vzbuzuje takove nadseni. Vzdyt v tomhle filmu není nic, co bychom už nesčetněkrát neviděli jinde a to v daleko zábavnějším obalu. Co si žádaly kinematografický konvence před nějakými dvaceti lety, působí dneska už totálně mimo. Dnešek si podle mě žádá úplně jiný "kinematograf". Pokud chtěli tvůrci natočit "poctu žánru", dělají tak moc krotce, nevtipně a nepatřičně "korektně". Pokud jim šlo o parodii.. No, tuhle možnost raději rovnou odmítám, protože parodovat něco, co se už ze své definice aproduje jaksi samo, je nesmyslným nošením dříví do lesa. A pokud chtěli prostě zcela bezelstně natočit jenom další černohumorný gore horrůrek, měli tak udělat výlučně současnými vizuálními prostředky (jako - no já nevím - třeba v Hory mají oči nebo remake Úsvitu mrtvých...) a ne se tvářit, že to celé vzniklo před dvaceti lety. To by totiž celé vypadalo/ šlapalo/ bavilo úplně jinak. Dvě miniaturní hvězdičky jsou až až, protože přese všechno musím uznat, že jsem se párkrát vcelku zasmál. Pitomě nafouklá bublina...

Nebýt ona ta Anna Farris tak zvlášně hezká, vážně bych z té nafukovací blbiny ve varech utekl. Přestože mi řada kamarádů namítla, že ani ona ten film nezachraňuje a naopak mu svým hereckým rejstříkem kazí i to málo (snad) dobrého, mě se právě ona svým projevem líbila úplně nejvíc. prapodivně dramaturgicky vystavěný a překvapivě nepříliš nápaditý film totiž má nejblíže k žánru grotesky a tam přesně její hercký styl pasuje. nemůžu si pomoct, ale připadá mi, že od Vojína Benjaminové neměli Američani lepší komičku a měli by jí nabízet podstatně kvalitnější scénáře... Příšernost, která by i na prostoru dvaceti minut a v režii průměrného studentíka filmové režie dopadla lépe, než v rukou uznávaného Arakiho - nechápu to, asi se tam všichni zhulili a přišlo jim fakt cool natočit si přes víkend film.

WTF - kdysi jsem to viděl na pressscreeningu a litoval zabitého času, Kdybych na to totiž šel normálně do kina ve večerních hodinách, mohl jsem si po porjekci zajít někam na panáka a neproplakat místo kloudné práce celé odpoledne nad aktuálním vývojem kdysi tak kvalitní kinematografie (ano, ona se ve Francii pořád točí výborná díla, ale díky našim milovaným distributorům se k nám dostávají jenom takovéhle sračky). Je to smutné, že se ani v zemi galského kohouta nejsou schopni politici dohodnout a nastavit systém tak, aby se ven přednostně dostávala díla hodnotná a ne dýchavičný brak, který se snaží navazovat na něco, co mu vůbec nepřísluší.