agathon

Pozoruhodne jako priklad v soucasnosti oblibeneho cross zanru dokumentu a realistickeho dramatu. Z hlediska historie dokumentarnich fikci vlastne nic objevneho, ale facinuje na tom mira formalni dokonalosti a narativity blizke postupum hraneho filmu. Je to dokument vystveny de facto jako hrany film, ktery je ale zaroven vtipne strukturovan jako reporazni rekonstrukce s rozovory s odborniky, prezivsimi, zabery TV kamer z mis katastrofy atd. Proste z hlediska filmove stylistiky moc zajimavy pocin, ktery ukazuje na velky posun soucasne televizni poetiky i mimo hajemstvi puvodnich dramatickych serialu....

Televizní až hanba -možná je na vině rozpočet a přiměřené stáří filmu, možná a to spíš moje našení z Greengrassova Bournea - nicméně tematicky pořád velmi silné. Velmi rafinovaně věrně-nevěrné původní Ludlumově knize. Průměrná špionská rošáda s mnoha groteskně patetickými scénami, jednou příšerně cudnou muchlovačkou, v níž je erotiky asi jako v Krkonošskýh pohádkách, a neuvěřitelně nohrabanou závěrečnou vysvětlovačkou. Tam, kde to v knize pro její jinou mediální povahu nevadí, ve filmu ta ukecanost strašně bije do očí (sposta v rozrušení chodících a diskutujících dvojic) a trhá uši (kdo s kým a za kolik ještě malátněji než v klasických bondovkách). Sumasumárum se dá říct, že mě to připomělo něco mezi Jerrym Cottonem a Majorem Zemanem. Nicméně se musí nechat, že je to točené pro televizi!

Musím jen dodat, že je to lepší - snad podobně jako celá Bourneovská série - na několikáté shlédnuí víc a víc... Extreme Ways od Mobyho, co chtít víc?? Nová akční klasika, kterou Paul Greengrass uvedl do pantheonu nejgeniálnějších kinematografických záležitostí všech dob. Bourne ruulz!!!!

Formálně neuvěřitelně komplexní, z pohledu zkušenosti východoevropana s komunismem tragicky omylné dílo Fernanda Solanase, zakladatele Cine Liberación. Nelze se ovšem tehdejším závěrům autorů divit, protože jejich zkušenost je pro člena euroatlatické "kolonialistické" civilizace nepřenositelné... FILM jako ČIN: "Pro Lainskou Ameriku je charakteristická především její závislost: závislost politická, ekonomická, kulturní." uvědomuje si Solanas a chce s tím něco dělat. Přes to přese všechno to nemůžeme soudit!

Na hrane - nebo spise na hrazi - mezi pravdou a lzi, dokumentem a fikci, svedectvim a potmesilym vymyslem. Lze verit komentari, ktery vam v zaveru sdeli temer bez pomlky i jmena autoru flmu a rok vyroby?

Jak se ve filmu potkat s pravdou... pravdou lzi. Ve filmu je totiz prave lez tou jedinou pravdou. Obraz je iluze, jeho spojeni s dalsimi obrazy pouze trik a manipulace. O tom to je - nahlednout skutecnost jako neco a priori daneho a vedet pritom, ze si totalne vymyslim...

proste plave... no jo no jenom plave. ale je to film Jeana Viga, cloveka, ktery se pro film narodil a skoro jakoby pr nej i umrel. Kdo nebyl v mladi aspon chvili anarchistou?

Takovy typicky americky zivotopisny film, kterymi hodne pripominal snimky, ktere pravidelne produkuje HBO. Co tedy rozhodne nezaujme je spise solidni a vpravde klasicka rezie, mizanscena i samo kamerove pojeti. Film se nesnazi probijet divackym vedomim ani prekracovanim tabu (narozdil od sveho ustredniho hrdiny). Naprosto skvely mi ale prisel Liam Neeson v hlavni roli. Je az neuveritelne, jak ruznorodych hereckych vykonu je tenhle clovek schopny (od nahodnych kolemjdoucich v K19 nebo Star Wars po tragicke majstrstyky v Seznamu nebo prave Kinseym). Nijak neprehrava, jeho kradme uhybne pohledy charakteru rozpolceneho vedce skvele odpovidaji a vystihuji vsechny problematicke body jeho povahy. Bavilo me to ani ne tak jako film sam o sobe, ale spis coby koncert jednoho skveleho herce.

Ze začátku, ze začátku za dvě... sumasumárum od chvíle, kdy odešel Prachař a Rybová, pak vypadl ze hry Zach a přišel ten nesnesitelně neherecký Suchařípa jr., od té chvíle to šlo už totálně do kopru. Pořád tomu ale člověk musí uznat scenáristickou schopnost zaháčkovat diváka na základě několika replik dialogů... POzdeji? Odpad - změněno dne 8. března 2009.

Tohel je sice taky typicky po Emmerichovsku nablblý, ale na rozdíl od ostatních perel tomu nechybí to nejdůležitější - obrovská míra sebe-vědomí a sebeironie. Nidko si tam na nic (ani na nikoho) nehraje, triky jsou tam jen pro sebe samotné a pan prezident ještě nidky nemluvil tak stupidně jako v ID4. To prostě není náhoda, že mě tenhle film vážně už po iksté baví stále stejně. U Godzilly se nudím, u Dne poté se kochám (a zároveň nudím), ale u tohohle bijáku vážně bavím. Nota bene, pokud má paměť sahá, tak to byl právě ID4, kde porpvé lítala stíhačka mezi mrakodrapy, no ne? Už za tohle (a taky za to, že konečně všichni víme, co se skrývá v Oblasti 51 - Akta X se takhle daleko nidky nedostaly:-)) musím dát čtyři poctivé.